Petr Hubáček zaokrouhlil první trefou v barvách Komety své extraligové konto na sto gólů

Dlouho čekal útočník Petr Hubáček (na snímku) na tento okamžik. V utkání Komety proti Mladé Boleslavi se konečně dočkal. Za záda gólmana Schwarze totiž poslal puk, který znamenal stou trefu v extralize. Pro Hubáčka měla ale tahle branka ještě jiný význam. Byla totiž jeho první v brněnském dresu.

Petře, to čekání asi bylo dlouhé, viďte?
„No, to bylo. Jsem moc rád, že jsem se konečně trefil. Není sice neobvyklé, že člověk má třeba osmizápasovou šňůru bez gólu, ale to je v průběhu sezony a není to tak vidět. Člověk se s tím lépe vyrovnává. Ale já v souvislosti s tím přestupem z Vítkovic a nějakých očekávání, která jsem měl hlavně sám od sebe… když ty zápasy bez gólu přibývaly, nebylo mi zrovna hej. I proto jsem rád, že to mám za sebou a doufám, že zase nějaký ten gól přidám – teď vlastně nejdřív až za tři týdny, po olympiádě.“

Po té brance jste tam cosi gestikuloval, to byla radost?
„A já ani nevím, nevzpomínám si, že bych udělal nějaké gesto.“

Šancí jste ale měl v utkání mnohem víc, takových šest nebo sedm jich bylo, viďte?
„To jo, šance byly, ale to jsou vždycky. Byl to zápas, kdy jsem u puku byl tak, jak jsem býval zvyklý. Nechci říct, že jsem se tak cítil poprvé, ale byl to prostě zápas, kdy z něj má na konci člověk dobrý pocit, a to ani nemyslím to, že by to souviselo se vstřelenou brankou. Teď jen doufám, že po té pauze mi tenhle pocit vydrží a bude to už jenom lepší.“

Při jedné takové neproměněné šanci jste pak na střídačce mrštil rukavicí, to vás to tak štvalo?
„Ale ne, já zase nejsem žádný vztekloun. To je taková ta vteřinová frustrace, určitě jsem byl naštvaný, že jsem se dostal hezky před bránu, jenže pak mi ten puk utekl a veškerá práce celé lajny přišla vniveč. Tak si člověk hodí rukavicí, pak ji zase sebere a hraje se dál.“

Čemu přičítáte to, že jste se teď poprvé cítil v zápase dobře?
„Já bych to spíš řekl tak, že ten přesun z Vítkovic sem byl pro mě těžký z pohledu stylu hokeje. Tam jsme byli mnohem víc zvyklí hrát s pukem,. Když si vezmete týmy z předku tabulky, Pardubice, Vítkovice, Plzeň, tak tam jsou mnohem více zvyklí zakládat útoky s tím, že si hodně mění puk. I ve Vítkovicích jsme byli zvyklí, že jdeme na led s tím, že budeme rozvážet a tahat puky, byli jsme na puku hodně. Tady je ten styl jednodušší, puk jde z obranné do útočné třetiny, to znamená, že se k němu člověk až tak moc nedostane, což mi chybí, protože se pak nedostanu tolik do hry. Klesala mi herní jistota a pocit sebevědomí.“

Co vás bude stát stá branka v extralize?
„Ale tak ono zase dát stý gól v extralize ve třiceti letech není nic, čím bych se měl nějak zvlášť chlubit. Oslava asi nebude, ale nepochybuju, že se Pavel Zubíček jako pokladní přihlásí o nějaký příspěvek za první branku v dresu Komety. Já jsem hlavně rád, že ho mám za sebou a doufám, že přijdou další.“

Po vítězství nad Mladou Boleslaví máte na Kladno náskok už šest bodů, co vy na to?
„To je samozřejmě moc dobře. Já si pamatuju, že jsem se tu byl podívat na začátku prosince na utkání s Třincem, kdy se na předposledního ztrácelo patnáct bodů. Tehdy Kometa vyhrála a začala náskok stahovat, kluci chytli dobrou sérii a šlape to do dneška. V současné situace je brněnský styl hokeje přesně takový, jaký mančaftu sedí a dělá díky němu body. Nejde o to soupeře výrazně přehrát, ale ubojovat vítězství podpořená výborným gólmanem za zády. Proti tomuhle typu hokeje se hrozně těžko hraje. Tohle je cesta, kterou musíme jít ještě další měsíc, abychom se zachránili.“

V první půlce sezony se Kometě v Rondu nedařilo, vy jste to teď měl obdobné, když jste čekal na první branku v brněnském dresu, že?
„No jo, měl jsem stejný úvod jako celý mančaft v září. Na jednu stranu vás lidi ženou dopředu, ale na druhou to hodně svazuje, je to takové dvousečné. Nicméně teď, když panuje tahle euforie, body se dělají snadněji a dává nám to velkou sílu. Mančaft si víc věří, má větší vnitřní energii. Když srovnám Rondo se zimákem ve Vítkovicích, kde je udělaná špatná akustika, a tím pádem je tam špatná i atmosféra, je to obrovský rozdíl.“

Budete teď mít tři týdny pauzu, těšíte se na ni?
„Těším se na ni strašně moc. Kdykoli byla nějaká reprezentační pauza, já jsem hrál na Euro Hockey Tour, takže sezonu valím od září bez odpočinku, v jednom kuse. Za pět měsíců jsem měl jen pár dní volna, je to fyzicky i psychicky náročné. I ten přesun z Vítkovic sem v průběhu sezony byl těžký. Ale já zase nejsem hráč, který by se nechal otrávit tím, že něco nejde nebo že něco není podle jeho představ. Každé střídání jsem makal nadoraz, takže i proto jsem fyzicky vyčerpaný. Takže se těším na volno, na čtrnáct dní hokej úplně vypouštím z hlavy.“

Co vás v té pauze čeká?
„No my jedeme teď na čtyři dny na hory, jako celý mančaft, což si myslím, že je skvělý nápad. Tam si aspoň trochu odpočineme, užijeme si toho, že nemusíme myslet na hokej. Dáme si nějaké pivko… jedeme tuším do Špindlu. No a po návratu nám zase začnou tréninky, to už se budeme takticky i fyzicky připravovat na zbytek sezony.“

Lyžování máte zakázané?
„Hm, máme. Teda půjdeme nějak dopoledne na běžky, abychom měli nějaký pohyb, a odpoledne pak nějaké sportovní aktivity v tělocvičně. Ale klasické sjezdovky jsou zapovězené, je zbytečné nějak pokoušet osud.“