Peter Pucher nabírá formu. Určitě tomu ale ještě něco chybí, tvrdí

Začátek sezony se nepovedl jemu i klubu za který hraje. Špatný vstup pardubického Moelleru do sezony – o něm se už popsaly možná stovky stránek. Nedařilo se ale ani Peteru Pucherovi. Ten se v letní přípravě zranil a do extraligy naskočil s tréninkovým mankem, které se muselo projevit. Poslední zápasy ale už vyšly nejen jemu, ale i Pardubicím, které si splnily cíl vyhrát víkendový dvojzápas. "Musíme i nadále hrát zodpovědně a obětavě. Jeden musí pomáhat druhému, bodů jsme poztráceli mnoho a budeme mít co dělat, abychom to dohnali. Je to v našich rukách," říká třiatřicetiletý útočník.

Poslední zápasy se vám herně daří, už je to ten Peter Pucher, jak ho všichni známe?
„Určitě tomu ještě něco chybí. Hra je z mé strany rozhodně lepší než zkraje sezony, ale stále tam je co zlepšovat. Některé mé reakce na ledě stále nejsou takové, jaké by měly být. Chybí mi ještě trochu, abych dal gól a dostal se trošinku do střelecké pohody a více si věřil v zakončení.“

Na druhou stranu, a kdyby se počítaly druhé nahrávky, tak by to bylo výraznější, se zvedáte nejen herně, ale i statisticky…
„My se v současné době musíme dívat hlavně na body týmu. Musíme hrát jeden za druhého a makat. Je jedno, kdo dá góly, my se nyní musíme vyhrabat ze dna tabulky. Pevně věřím, že uděláme pár výher a půjdeme nahoru. Bude to ale velmi těžké, v každém zápasu hrajeme o všechno a vršek tabulky nám opravdu dost utekl.“

Vy jste v úvodu sezony nehrál, doháněl jste tréninkové manko poté, co jste vinou zranění nemohl dokončit letní přípravu. Prospěly vám tyto tréninky navíc?
„Makal jsem s juniory, byly tam dále výborné kondiční tréninky, věřím, že jsem se do toho dostal. Chyběly mi přípravné zápasy, bruslení. Já jsem asi ve druhém přípravném utkání zranil a to trvalo až do začátku extraligy. Trenér usoudil, že jsem kondičně dole a tak to na ledě vypadalo, takže mě nechal s juniorkou. Já to samozřejmě vzal, snad to už nyní bude jen lepší.“

Dva těžké zápasy proti Spartě a Litvínovu za tři dny byly asi pořádnou prověrkou vaší kondice…
„To ano. Těžké zápasy nás ještě čekají, musíme sbírat body, které jsme ztratili. Vše se bude tahat o gól, tabulka je fakt vyrovnaná. I v zápasech prvního s posledním to je těžké. Vše bude velmi těžké.“

Hodně času na ledě strávila vaše a první lajna. Stálo to hodně sil?
„Když zápas vyhrajete, tak se únava je jinak snáší. Když prohrajete, tak všechno je naprd, nám se naštěstí povedlo vyhrát a pak je to jiné. Stálo to hodně sil, nyní si trochu během pauzy odpočineme a řádně musíme potrénovat, abychom byli připraveni na další kola.“

Byly oba víkendové zápasy, co se týče bojovnosti tak, jak by to mělo vypadat?
„Už se snažíme nedělat tolik chyb a příliš nelítat po ledě jako v prvních kolech. Snažíme se hrát zodpovědněji a nedělat individuální chyby jako jsme dělali dříve. To nás stálo hodně bodů.“

Před týdnem jste prohráli s Třincem, pak následovaly pohovory a vy jako hráči jste si pak zašli na pivo některé věci vyříkat. Pomohlo to?
„Dvakrát jsme vyhráli, tak asi ano! Museli jsme si jako mančaft sednout a popovídat si. Takové věci zabírají a já doufám, že to bude pokračovat. Musíme hrát zodpovědněji, pomáhat bekům a brankáři. Nesmíme je nechat vymáchat v tom. Máme hodně zraněných obránců, o to více jim musíme pomoci, aby se jim hrálo trochu lepší, aby nemuseli jen hasit.“

Byla tato debata vzrušená?
„Všichni tady jsme rozumní lidé. Každý si k tomu řekl svoje, jak uznal za vhodné. Řekl plusy, mínusy, jak to vidí a cítí. Takhle jsme si to vyříkali a zatím to jde.“

Jak dlouho taková diskuze trvá?
„Záleží, kolik toho kdo řekne. Někdy nemusí člověk hovořit dlouho, stačí krátce, ale musí mluvit k věci a rozumně.“

Takové sezení bylo první v této sezoně?
„Poprvé to bylo takhle otevřené.“

Vyšlo to zevnitř z týmu?
„Jako kluci jsme si řekli, že je třeba si sednout a pár věcí si povědět. Začátek nám utekl, na ledě jsme nedokázali komunikovat herně mezi sebou.“

Po vašich dvou výhrách doma ale nyní přichází reprezentační přestávka. Vítáte ji? I když teď máte zraněními dost polámané mužstvo…
„Abych se přiznal, tak to neřeším. Není to dlouhá přestávka, máme tam ve čtvrtek přípravný zápas s Chrudimí, my se musíme připravit a makat.“

Co vlastně dělala taková marodka s mančaftem? Ono se totiž říká, že to může tým stmelit a semknout…
„My se snažili hlavně pomáhat klukům vzadu. Hráli i mladí kluci, šlo jim to výborně, bylo jich na ledě cítit, skvěle bruslili a to zase pomohlo nám. Snad se kluci dají dohromady během pauzy, abychom dali do kupy alespoň šest obránců…“

A neprospělo vám paradoxně, že jste vzadu hráli jen na pět lidí, že jste museli být zodpovědnější?
„Někdy i toto pomůže… Nemůžeme přece nechat všechno na obráncích, když hrají v pěti. Musíme si pomáhat a hrát zodpovědně.“