Pět bodů před zraky zámořských skautů. V mém věku zajímám už jen manželku, směje se Drak Aleš Holík

Hokejisté Šumperka nejprve netrpělivě čekali na příjezd soupeře, ale nakonec si vše vynahradili pořádnou kanonádou a trápícím se Benátkám nad Jizerou nadělili devět branek. Na sobotní podvečer jen tak nezapomene kapitán Aleš Holík (na snímku), který jakožto obránce zaznamenal málo vídaných pět bodů a rázem se vyhoupl na přední příčky týmového bodování. To vše navíc před zraky vancouverských skautů Hammarströma a Čibisova, kteří se přijeli podívat na mladého obránce Pyrochtu, ale místo toho sledovali um zkušenějších šumperských hráčů.

Úvodní buly sobotního klání dvou celků z chvostu prvoligové tabulky měl vypuknout v sedmnáct hodin, ale nakonec vhozeno přibližně o půl hodiny později. Mnozí měli možná ještě v paměti čtyři roky staré střetnutí, v němž tým od řeky Jizery rovněž dorazil do Šumperka pozdě, ale přesto si odvezl překvapivé vítězství 6:4. „Vzpomněli jsme si na to a docela jsme z toho měli strach. To čekání bylo dost nepříjemné,“ přiznává Aleš Holík.

Závada na autobuse možná tentokrát stála hosty zápas. Draci totiž měli od úvodních minut navrch, ale brankově to vyjádřili především až v prostřední dvacetiminutovce. „Přesně takový zápas jsme potřebovali, všechno nám skvěle vycházelo,“ libuje si zkušený šumperský obránce, který jen tak na sobotní večer nezapomene. Na konto si totiž připsal pět bodů, když dvakrát rozvlnil síť soupeře a další tři trefy připravil pro spoluhráče.  

„Měl jsem už nějaké zápasy, v nichž jsem nasbíral čtyři body a možná se mi něco takového povedlo i ve druhé lize,“ pátrá v paměti. Svůj výrazný bodový příspěvek ovšem nijak nepřeceňuje a zůstává nohama pevně na zemi. „Bylo to hodně také o štěstí. Jeden gól si daly Benátky v podstatě samy a pak tam byly nějaké druhé nahrávky,“ říká vcelku skromně. V klubové historii se přitom v rámci první ligy podobný kousek dosud nikomu nepovedl.

„Říkali mi to kluci, vůbec jsem to netušil. Samozřejmě vás to potěší a docela mě to i překvapilo, protože v minulosti tady působilo tolik dobrých hráčů,“ zavzpomíná pětatřicetiletý Holík, který byl dokonce na očích zámořským skautům Vacnouveru, kteří sledovali talentovaného mladíka Filipa Pyrochtu. „Ani patnáct bodů by nestačilo, protože v mém věku zajímám akorát tak manželku,“ směje se. „Je mou věrnou fanynkou,“ dodává.

Aleš Holík se dotáhl na čelo týmového bodování a aktuálně mu společně s Karlem Pláškem a Jakubem Hulvou dokonce vévodí. A po pětibodovém zápisu se samozřejmě okamžitě ozvali spoluhráči. „Hned to na mě zkoušeli se svačinkou,“ pokračuje sympatický zadák, který hraje ve velké pohodě. „Dostávám hodně prostoru, chodím na přesilovky a na obránce se dostávám i dost do zakončení, navíc hraji s výbornými spoluhráči,“ pochvaluje si.

Šumperk nevstoupil do sezony vůbec dobře, ale poslední zápasy se už dostává do té správné provozní teploty. „Je fakt, že jsme nepředváděli dobrý hokej a venku to bylo mnohdy utrpení. Chtělo by to přenést domácí výkony i na cizí stadiony,“ přiznává. Drakům aktuálně patří jedenáctá příčka tabulky, ale pomýšlí na vyřazovací boje. „Máme mančaft na to, abychom v osmičce byli a konečně si zahráli play off,“ říká Holík odhodlaně.

V dalším kole zajíždí družina trenéra Radka Kučery do Mostu, který zdaleka nepatří mezi jejich oblíbené soupeře. „Je takovou naší černou můrou. Cestujeme tam dlouho, atmosféra tam není v podstatě žádná a ještě se nám tam dlouhodobě nedaří. Snad to konečně prolomíme,“ věří. Pomoci by opět mohlo i dravé mládí. „Příchod Koloucha s Kucserou nás nakopl, přinesli do útočné fáze větší agresivitu a navíc je vidět, že tady chtějí být a nehrají to jen za trest,“ uzavírá.

Pětibodový večer šumperského kapitána Aleše Holíka: