Pavel Trnka uzavřel aktivní činnost a dal se na trenéřinu. Strašně mě to chytlo, přiznává

Jak ten čas letí. V létě 1999 běhal Pavel Trnka schody na plzeňském zimním stadionu a potil se v posilovně pod vedením kouče Miroslava Přerosta, nyní se oba setkali u reprezentační dvacítky. Trnka tehdy válel NHL v Anaheimu, společně s kamarádem Petrem Sýkorou nabírali kondici před novým hokejovým ročníkem. Miroslav Přerost jim sestavil tréninkový plán a dohlížel na to, jak se oba profíci trápili v letní výhni. Jenže od té doby uteklo třináct let - a Pavel Trnka už mezi aktivními hokejisty není. Na jaře uzavřel aktivní činnost, načež plynule přešel do trenérské role.

Odchovanec plzeňského hokeje, který v zámoří hrál také za Floridu, strávil poslední sezony v barvách Vítkovic. Po sezoně ohlásil odchod z vrcholové scény, nyní je z účastníka mistrovství světa 2003 začínající kouč. "Strašně mě to chytlo. Původně jsem si říkal, že bych možná mohl mít víc času na rodinu, ale opak je pravdou," líčí s úsměvem.

Trnka ve Vítkovicích nastoupil jako asistent u mladšího dorostu, kromě toho studuje trenérskou B licenci v Olomouci. "Po příchodu k mladým mě to hned začalo bavit. Kluci na sobě chtějí dělat, když jim řeknu připomínku, berou ji za svou. Hrozně mě to vtáhlo, ani jsem to tak původně nečekal," přiznává.

Ačkoli dlouhodobě žije na severu Moravy, v těchdo dnech se vrátil ke kořenům. Ve dvacítce kdysi působil jako hráč, na kempu v Rokyvanech je nyní hostujícím trenérem. "Svoji roli bych nepřeceňoval. S trenéřinou teprve začínám, rozhodně nemyslím třeba na to, že bych jel na mistrovství světa. Všechno chce své. Jak se musí každý hokejista postupně vypracovat, totéž platí pro trenéry. Je to věc vývoje. Nemohu si myslet, že když jsem hokej dlouho hrál, tak ze mě hned bude kvalitní trenér," říká sympaticky.

Jaká je Trnkova role v přípravě s ročníkem 1993? "Pavel patřil k výborným obráncům, má za sebou úspěšnou kariéru. Ve dvacítce může hráčům předat cenné informace," řekl před soustředěním hlavní kouč Miroslav Přerost. Defenzivu českého výběru míval v minulých dvou letech na starost Jiří Fischer, jenže letos zatím není jisté, jestli někdejší opora Detroitu zůstane v realizačním týmu dvacítky. Tím pádem se tedy hodí zkušenosti jiného beka s minulostí v NHL.

Na kempu v Rokycanech má brankáře na povel někdejší reprezentant Jaroslav Kameš, mimochodem nový trenér maskovaných mužů Třince, Pavel Trnka u dvacítky pracuje se zadáky. "Během tréninku se na všechno dívám jako trenér, ale samozřejmě mi pomáhá i pohled hráče. Vím, jak bych určité situace řešil já, pokouším se klukům tyhle poznatky předat. Jde o věci, které se v zápasech hodit. Získáte je totiž jedině zkušenostmi. Každý se přece vyvíjí," upozorňuje.

Obránce, který svého času působil také ve švédských klubech z Leksandu a Malmö, oslaví 27. července šestatřicáté narozeniny. Stejně staří Vokoun, Hejduk, Hlaváč či Sýkora nadále pokračují, důrazný zadák ale musel hokeje nechat. "Během kariéry jsem si totálně oddělal koleno. Poslední dva roky jsem hrál pod práškama, předtím jsem podstoupil operace, navíc se pak přidalo i druhé koleno. Už to nešlo," popisuje.

Tvrdí, že v běžném životě není až tolik limitován, nicméně v budoucnu se patrně nevyhne dalšímu chirurgickému zákroku. "Dopředu jsem věděl, že minulá sezona bude mojí poslední. Vítkovické vedení jsem o tom informoval, připadalo mi to jako férový krok. Bohužel je velká škoda, že jsem to nedohrál do konce. Chtěl jsem se loučit v zápase, jako aktivní hráč. Byl jsem však zraněný, mrzí mě to."

Jelikož delší dobu věděl, že se blíží konec, mohl se připravit na další roli. "Hokej na profesionální úrovni jsem hrál dvacet let, samozřejmě bych byl rád, kdyby šlo pokračovat. Ale také se mi zranění mohlo přihodit v jednadvaceti, to by bylo mnohem horší," uvažuje. Plynule přešel k trénování mladých, ve vítkovickém mladším dorostu Pavel asistuje Romanu Ryšánkovi, jako hostující kouč vypomáhá reprezentační dvacítce.

"Musím říci, že je to zajímavá práce. Mladí kluci reagují na připomínky, myslím, že jim nějaké rady mohou pomoci." Sám poznal řadu trenérů. Doma i ve světě. "Mají to složité. Vyžadují se výsledky, jenže v kabině máte pětadvacet hráčů a se všemi si do oka nepadnete. Všem se nezavděčíte. Poznal jsem trenéry horší, lepší, dobré, průměrné. Od každého jsem si ale něco dal. I od toho, jehož jsem třeba úplně nemusel," připomíná závěrem.