Pavel Selingr ukončil jedno malé trauma. Ve druhém se spoluhráči z Komety stále vězí

Jako ve špatném filmu si museli připadat hráči brněnské Komety ve dvacátém kole hokejové extraligy. Do utkání s Vítkovicemi vstoupili nebojácně, a dvě třetiny to vypadalo, jako by druhým týmem tabulky byla Kometa, ne Vítkovice. Brno svého soupeře jasně přehrávalo, jen v první třetině mělo tři jasné gólovky. Ve druhé se „modrobílá šlechta“ dokonce čtyřikrát prosadila… Jenomže co to bylo platné, když na každou branku našly Vítkovice velice rychlou odpověď.

V posledním dějství jako by brněnští hráči ztratili víru ve vítězství, po chybách v obraně si nechali vstřelit další dva góly a do šaten odcházeli se slzami na krajíčku – a nulovým bodovým ziskem. „Náš výkon nebude už zítra nikoho zajímat, pro nás je podstatné, že jsme nezískali ani bod, i když jsme měli na vítězství,“ klopil hlavu útočník Pavel Selingr, který si v dresu Komety připsal první přesnou trefu.

Pavle, jak se hodnotí takový zápas?
„Hrozně. Šedesát minut jsme dřeli, vedli jsme a nakonec prohráli, takže jsme… zklamaní.“

Za stavu 4:2 jste byli na ledě jasně dominantní, Vítkovice nevěděly, co na vás mají zkusit, kde se nakonec vzala ta prohra 4:5?
„Dostali jsme blbýho góla na 4:3, Vítkovice se po něm hodně zvedly a my sami jsme jim dali šanci v tom zápase ještě žít. Navíc jsme polevili v tom, co jsme do té doby hráli, dostali jsme ještě další dvě branky a nakonec nemáme ani bod.“

Vy jste vždycky branku dali, ale za minutu, dvě nebo tři jste zase inkasovali, ztrácíte po těch vstřelených brankách koncentraci?
„My se strašně nadřeme na to, abychom dali gól, a když pak tak lacino inkasujeme, tak ta psychika jde rozhodně dolů. Hráli jsme výborně, nevím, jestli jsme se začali bát o výsledek nebo co to bylo, ale jednoznačně je to ztracený zápas, zbytečně zmizelé tři body.“

Kterou z těch vítkovických branek byste označil za rozhodující?
„To je jasný, jednoznačně ta na konci druhé třetiny, kdy se na nás Vítkovice dotáhly na rozdíl jediné branky, když snížily na 4:3.“

Nenechali jste se trochu strhnout útočením, když jste ještě chvíli předtím vedli o dvě branky?
„Tak samozřejmě, že za stavu 4:2 jsme Vítkovice přehrávali a měli jsme spoustu dalších šancí, které jsme neproměnili. Lidi nás řevem hnali dopředu, to člověka svádí k útočení, ale bohužel jsme dostali branku a v poslední třetině nám jednou ujeli, jednou jsme inkasovali z dorážky… a bylo to.“

Snažil se vás trenér o přestávce spíš uklidnit, nebo povzbudit, abyste dali ještě nějaký gól a odskočili znovu soupeři na vícebrankový rozdíl?
„To ne, spíš nás uklidňoval a hlavně říkal, abychom hráli svoji hru. Abychom nezblbli… a my jsme zblbli. A prohráli.“

Může vás alespoň těšit, že navzdory prohře mají vaše výkony očividně vzrůstající tendenci, že oproti tomu, co jste hráli na začátku sezony, je tohle něco úplně jiného, a že se klidně můžete měřit i s týmy ze špičky tabulky?
„No, tak to je moc hezký, ale my potřebujeme body. Nějaký výkon… i když dobrý, to už zítra nebude nikoho v novinách zajímat. Jednoznačně budeme raději, když budeme hrát příšerný hokej, ale vyhrajeme, než když budeme předvádět parádní hru a nebudeme vozit body.“

Vám se proti Vítkovicím podařilo vstřelit první branku v dresu Komety, co pro vás znamená?
„Upřímně, konec jednoho velkého traumatu. Už jsem nad tím začal hodně přemýšlet, proč to nejde, takže jsem rád, že už to mám za sebou.“