Pavel Patera: Přestávku příliš nevítáme, díky ní se v té mizérii budeme dva týdny topit

Kladenský zimní stadion byl až do nedávna pro hostující mužstva velice horkým prostorem, naopak Buldoci mohli na bodové příděly z domácího prostředí hodně spoléhat. Jenže kde jsou ty časy. V posledních třech zápasech na kladenském ledě se toto pravidlo nejenže obrátilo, když se pokaždé radovali z vítězství hosté, hráčům Geus oken se ale téměř tři zápasy čistého času nedařilo vůbec vstřelit branku.

Až v šedesáté minutě se střeleckou smůlu podařilo po přihrávce Patery prolomit Frolíkovi, který se tak na domácím ledě trefil až po dlouhých 175-ti minutách. Jenže to už do konce zápasu se Zlínem chybělo jen dvacet pět vteřin a hosté si dokázali vítězství zkušeně pohlídat. Kladno si tak před reprezentační pauzou upevnilo nelichotivou třináctou pozici v tabulce. Po zápase nebylo kladenskému kapitánovi Pavlu Paterovi příliš do řeči, utkání hodnotil hodně zkroušeně a těžko hledal slova.

Jak se Vám teď utkání hodnotí?
„Určitě ne dobře. My jsme sedmdesát procent hry u nich ve třetině, ale honíme to spíš po koutech než před bránou. A když už jdeme před bránu, tak se nám puk prostě neodrazí, kam potřebujeme. Hraje se nám teď hodně špatně.“

Poslední dobou se Kladnu daří střílet branky spíš venku, doma minule s Mladou Boleslaví za 65 minut ani jedna, dnes až v šedesáté minutě. Je to soupeřem, který hraje většinou na Kladně hodně zatažen v obraně?
„To podle mě ne, je na nás velká deka, nikdo při hře nemá ten svůj klid. Kdyby dnes náš gól padl dřív, pomohli by diváci a mohlo to být ještě jiné. Ale dali jsme ho pozdě.“

Je ale zajímavé, že vždy po celkem vysokém vítězství venku následuje následující utkání doma útlum. Nejdřív padne úplně všechno, pak zase vůbec nic. Nechtělo by to najít nějakou střední cestu?
„No to by potřebovalo. Ale jak k tomu dojít?“

Nedaří se přesilovky, občas v nich sice padne branka, ale spíše jsou dílem náhody. Tušíte, jak se vrátit do dřívější přesilovkové pohody?
„To je to samé jako při hře pět na pět. Jsme málo před bránou. A to je prostor, kde se rozhodují zápasy a ne v koutech.“

Dnes jste střeleckých pokusů vyprodukovali celkem dost, ale většinou lítaly puky kolem brány, zbytek Sedláček pochytal. Jak najít zpět klid v koncovce?
"Nevím. Kdyby dnes padnul gól o pět minut dříve, mohl přinést ještě velký tlak. Je to sport, jednou nahoře, jednou dole. Je to všechno o psychice. Může v přesilovce padnout nějaký ušmudlaný gól a najednou tam padnou další dva, tři další, které by jinak nepadly. Ale to se stále opakujeme dokola."

Vidíte nějaký recept, jak z té mizérie ven?
„Pracovat pořádně na tréninku, nic jiného dělat nejde.“

A jak teď po zápase vypadá situace v kabině?
„No, ticho.“

Čeká vás teď reprezentační přestávka. Přijde v tomto rozpoložení vhod, nebo by bylo lepší hrát?
„Jak se to vezme. Teď se v tom budeme čtrnáct dní topit, místo toho jsme mohli třeba pozítří dobře zahrát a zapomenout na to."