Pavel Kantor přiznal, že mu vypadlo pár puků. Bohumil Jank se zlobil sám na sebe, jak oslabil tým

Hokejisté Mountfieldu v 50. kole Tipsport extraligy nestačili doma na Zlín. Bez distancovaného gólmana Kováře a ze stejného důvodu chybějícího Podlešáka prohráli 2:4. Výsledek byl dílem kvalitního výkonu hostí, a také nevyužitých šancí a mizerně sehraných přesilovek ze strany domácích. Vítězové udrželi kontakt s čelem tabulky, poražení zůstali osmí, ale ztratili možnost dostat se do šestky.

Reprezentant Jakub Kovář dostal stop na pět utkání za kopnutí bruslí do plzeňského Pletky a pozici v brankovišti po dlouhé době zaujal Pavel Kantor (na snímku). Shodou okolností naposledy chytal ve Zlíně proti Beranům. „Pauza byla nepříjemná. Proto jsem se v začátku dnešního utkání necítil úplně dobře. Vypadlo mi pár jednoduchých puků. Od druhé třetiny to bylo lepší a myslím, že jsem podal standardní výkon,“ vyjádřil se mladý brankář ke svému vystoupení.

Než se Kantor rozchytal, předvedl několik nejistých zákroků, ale v dalším průběhu, především ve druhé třetině, zastavoval i hodně nebezpečné pokusy soupeře. Nestačil reagovat pouze na dorážky a tečované puky. Dva góly, které dostal mezi 32. a 37. minutou, považoval za smolné.

„Jednou to házel hráč z úhlu a od našeho beka se to odrazilo pod břevno. Podruhé nahazoval jejich obránce, řekl bych, že to šlo dokonce mimo bránu, ale zase to někoho trefilo a odrazilo se to za mě,“ popisoval.

Ve třetím dějství Jihočeši chtěli zvrátit nepříznivý stav 2:3 a výrazně přidali na obrátkách. Hrálo se hlavně před Sedláčkem, zatímco jeho protějšek Kantor se skoro nudil. Musel však řešit nenadálé výpady zlínských hráčů ve chvílích, kdy nebyl zahřátý na patřičnou provozní teplotu.

„Při našem tlaku logicky vznikala okénka v obraně. Samozřejmě je to vždycky těžší, když na člověka pět minut nejde žádná střela a pak třeba jedou protihráči dva na jednoho. Ale od toho stojím v brance, abych něco chytil a svůj tým podržel,“ měl jasno Pavel Kantor. Hokejisté z města obuvi předvedli v Budvar aréně velice dobrý výkon. Věděli o sobě, chodili do osobních soubojů, dobře bruslili a minimálně chybovali v obranné činnosti.

„Zlín je z našeho pohledu jeden z nejvíce nepříjemných týmů. Hráči jsou důrazní, nadzvedávají hokejky, nechybí jim dravost před bránou a daří se jim dorážky,“ konstatoval českobudějovický Bohumil Jank. „Mají výborné obránce. Hamrlík nebo Zámorský to umí vzít a nahodit před bránu, kam si najedou vysocí útočníci Köhler, Balaštík, postaví se na dvě a nehnete s nimi. Umí to výborně a mají to sehrané už několik let. Pracují na tom dlouhodobě a je to znát,“ všiml si mladík, který se zabydlel v šestici nejvytěžovanějších zadáků Mountfieldu.

Ve 34. minutě duelu se Zlínem obdržel Jank naráz dva dvouminutové tresty a během jeho pobytu na trestné lavici padl na každé straně jeden gól. „Možná to byl rozhodující moment celého utkání,“ zamyslel se. „Sice jsme vyrovnali a chvíli to vypadalo dobře, ale potom jsme inkasovali. Byla to chyba z mojí strany, že jsem se nechal vyloučit na čtyři minuty. Nemůžu si dovolit takhle oslabovat tým. Můj první faul byl trošku sporný, jenom jsem drknul do protihráče a on spadnul na čtyři. Potom byl další souboj u mantinelu, dostal jsem hrazdu přes ruce a neudržel jsem nervy,“ vylíčil osudné momenty.

Třetí dvacetiminutovku režírovali Jihočeši. Svého soupeře přestříleli, ale gól nedali. Při power play naopak inkasovali do prázdné branky. „V závěru jsme předváděli hokej, se kterým jsme se prosadili v minulých zápasech. Tlačili jsme se dopředu, stříleli ze všech pozic a soupeř nevěděl, co má dělat. Jenom bránil a točil se pořád dokola,“ litoval Jank, že se jeho tým vzpamatoval pozdě.