Pavel Hynek si vyřazení vůbec nepřipouštěl. Pochyboval jsem až v závěru zápasu, tvrdí

V čase 57:57 si pardubický trenér Pavel Hynek (na snímku) vyžádal oddechový čas. Jeho tým o gól prohrával, on s kolegou Lubinou spřádal plány na závěrečnou zteč. Vzhledem k vhazování v útočném pásmu se rozhodli k trošku překvapivému power-play. Vyšlo to. Vítkovice byly blízko rozhodnutí, Húževka trefil tyč. Neodbytní Východočeši však 31 vteřin před koncem šedesáté minuty poslali zápas do prodloužení. To nečekaně brzy rozsoudil Rákos a Pardubice se ponořily do oslav. Radost a úleva z Hynka sálaly na metry.

Vy jste zažil i dlouhou sérii před třemi lety, tenkrát jste stál na lavičce Plzně, která v Pardubicích vyhrála. Byly to tentokrát ještě větší nervy?
"Včera jsme za ty nervy byli rádi, povedlo se nám vyrovnat. Prodloužení nebylo tak dlouhé, jak jsme čekali. Tam už to bylo jen o jedné střele, jedné chybě. Nejvýstižněji se dá říct, že jsme nebyli lepší, ale šťastnější."

Je to jeden z největších zápasů, které jste jako trenér zažil?
"Vůbec bych to nechtěl dávat do osobní roviny. Zažil jsem na tomto stadionu i delší prodloužení."

Nebyl trochu risk, začít hrát power-play dvě minuty před koncem?
"Neměli jsme souvislý tlak, tak jsme to museli zkusit. Navíc v týmu nemáme experty na vhazování, takže jsme se připravovali na situaci, že buly prohrajeme. Vítkovice pak trefily tyč, následně dvakrát vyhodily. Byla to neuvěřitelná shoda náhod, jak se všechno sešlo, nešlo vůbec o signál."

Jak postup oslavíte?
"Já osobně nijak. Budu slavit až po sezoně, doufám, že bude co. Hráči mají den volno a podle večerního zápasu budeme vědět, jestli začínáme semifinále v sobotu nebo v pondělí. Čas na oslavy není."

Byla v sérii chvíle, kdy jste z průběhu neměl vůbec dobrý pocit?
"Těžko říct. Nejhorší to asi bylo po třetím zápase ve Vítkovicích, kdy soupeř srovnal deset vteřin před koncem třetí třetiny a v nájezdech vyhrál. Bál jsem se, aby právě to vyrovnání hráč nesrazilo."

Jak se hráči vyrovnávali s tím, že v klíčovém duelu bude chybět kapitán Petr Koukal?
"Kluci to věděli prakticky od konce šestého zápasu. Měli dva dny na to, aby se s tím vyrovnali. Řešili jsme ale více otazníků. Petr žil s týmem, byl na lavičce, hecoval. Myslím ale, že za ty dva měsíce, co jsme hráli jen na tři lajny, jsou kluci tak zocelení, že se s tím bez problémů vyrovnali. Věřím, že Koukal bude pro další zápas fit a ještě hodně pomůže."

Sedmý zápas rozhodla střela Daniela Rákose, který měl hlavně defenzivní úkoly. Ukázalo se, že tihle „dělníci“ jsou pro play off nepostradatelní?
"Roli tahouna si prostřídalo více hráčů. Nebylo to jen o dvou hráčích. Rákos se Zohornou nebyli pořád vidět, ale dali dva góly v oslabení. Jindy zabrala Koukalova lajna, sedmý duel prakticky odtáhla Bartekova. Klíčové bylo, že jsme využili řadu přesilovek. Ve hře 5 na 5 nás Vítkovice k ničemu moc nepustily."

Jak se trenérovi spí během takhle napínavé série?
"Já s tímhle nemám problémy, spíše se mi nechce vstávat. Hlavně jsem si vůbec nepřipouštěl, že bychom mohli vypadnout. Nechci si hrát na přehnaného optimistu, ale viděl jsem, že hráči chtějí, makají, dřou… Pochybovat jsem začal až v závěru, kdy Burgrova lajna měla asi tři šance. Mohlo být rozhodnuto."