Patrika Vránu zabrzdilo zraněné rameno, na ledě miluje hru plnou tvrdých střetů

Má výborné fyzické předpoklady, jednou by mohl prorazit mezi naše přední obránce. Sparťanský zadák Patrik Vrána je nadějí do budoucna. Hráč dorostu pražské Sparty už dostal příležitost v reprezentační sedmnáctce, počátkem listopadu nastoupil v sérii klání proti stejně mladým Finům. Od té doby ale Vrána nehraje. "Už na akci nároďáku jsem měl problémy s ramenem. Do hry bych se mohl vrátit někdy kolem Vánoc. Prozatím trénuju jen dolní partie těla a čekám, až se uzdravím," říká šikovný bek, jenž s hokejem začínal coby pětiletý capart ve Vsetíně.

Patrik nakrojil ročník slibně. Ve sparťanském dorostu vytvořil sehranou obrannou dvojici s Tomášem Trojanem. "Rozumíme si, jeden o druhém na ledě dobře víme, což je pochopitelně výhoda," pochvaluje si Vrána. Teď má ale jiné starosti. "Musím být trpělivý. Lékaři mi dali na rameno ortézu, hrát budu nejspíš až koncem roku. Zatím mohu pouze šlapat na kole."

K milovanému sportu se dostal podobně jako většina ostatních. "Asi v pěti letech se mě táta zeptal, jestli nechci zkusit nějaký sport. Vybral jsem si hokej a už u něj zůstal. V osmé třídě jsem přešel do Frýdku-Místku do dorostenecké ligy, kde si mě všiml trenér ze Sarezy Ostrava. V lednu 2005 pak následoval přechod do Sparty," vypočítává dosavadní štace.

V hlavním městě si zvykl rychle. "Neměl jsem s tím potíže. Bydlím v Holešovicích, na Spartu to mám kousek pěšky. Existuje pro mě jen hokej, na nic jiného nemám čas. Ještě jsem nebyl ani v kině," směje se. Vedle sportu stíhá také studijní povinnosti. "Navštěvuju školu společného stravování. Škola se s hokejem dá skloubit."

Poprvé na sebe Vrána upozornil už v 15 letech. Hrál utkání regionálních výběru Beskyd Cup, kde byl Vrána vyhlášen nejlepším obráncem české strany. Nyní patří k oporám sparťanského dorostu. "Chtěl bych se co nejdřív vrátit do hry, abych týmu pomohl k co nejlepším výsledkům. Zároveň se chci prosadit do juniorky. A také se udržet v reprezentaci. To jsou moje hlavní cíle," říká.

Vrána má ke hře obránce výborné předpoklady. Měří 189 centimetrů, váží 88 kilogramů. "Snažím se hrát tvrdě, rád to řežu," přiznává. Tenhle styl se hodí zejména v zámoří. Na vysokou postavu někdy Patrik doplácí. "Když trefím o hlavu menšího útočníka, většinou se otočí a spadne. Rozhodčí mi pak pískají fauly, ačkoli osobní kontakt vyplynul z toho, že jsem prostě větší a vyšší," připomíná.

Jako kluk obdivoval Jiřího Šlégra. "Je silný, ustojí hodně soubojů, má výbornou střelu," konstatuje. Vydá se Vrána také jednou za Atlantik? "Na to teď nemyslím. Už jsem se o tom sice bavil s mým agentem Jaromírem Henyšem a jeho zámořskými kolegy, jenže je moc brzy. Chci se prosadit tady, rád bych pokračoval v Čechách. Jsou tady výborní trenéři, soutěže mají dobrou kvalitu," hlásí.

K jeho přednostem patří nebojásnoct, důraz, tvrdost. Také přehled a dobrá střelba z větší vzdálenosti. Patrik dobře ví, že musí na sobě neustále pracovat. "Hlavně bych měl zlepšit bruslení. Tady mám nedostatky," uvědomuje si. Hokej bere maximálně vážně. "Když skončí trénink, ještě chodím do posilovny. Musím na sobě neustále makat," uzavírá.