Patrik Martinec pomáhá u korejské reprezentace, o pokračování v Asii se rozhodne v červnu

Nejen v Koreji, ale v celé Asii se jeho jméno stalo pojmem. S týmem Anyang Halla dokázal, ještě jako aktivní hokejista, vyhrát základní část Asijské hokejové ligy a stát se jejím nejužitečnějším hráčem. Letos stál na lavičce stejného celku a výsledkem bylo celkové vítězství v soutěži. Anyang Halla se o prvenství dělil s Tohoku Free Blades, neboť finálová série nebyla kvůli ničivému zemětřesení vůbec zahájena. Na právě probíhajícím turnaji 1.divize mistrovství světa působí Patrik Martinec (na snímku) u korejské reprezentace jako konzultant. I díky jeho přínosu Korejci ve své premiéře zle potrápili domácího favorita a nebýt diskutabilní branky necelých pět minut před koncem, mohl se zrodit první skutečně překvapivý výsledek.

Patriku, na soupisce mužstva nefigurujete. Jaká je vlastně vaše funkce u korejské reprezentace?
„Působím tady jako konzultant. Trénuju tam a z mého týmu je tady asi 13 hráčů. Manažer národního celku je i manažerem našeho klubu. Požádal mě, abych na turnaji nějak pomohl. Domluvili jsme se na funkci takového skauta nebo poradce. Sleduju ostatní týmy, radím trenérům.“

Jaký je cíl korejské reprezentace?
„Hlavním úkolem je zachránit se. A když tady nejsou Japonci, tak se budeme snažit bojovat o třetí místo.“

Hokej v Koreji šel v posledních letech hodně nahoru. Předloni sestoupili po nešťastné prohře s Nizozemskem, vloni se už zachránili. Myslíte, že bude rozhodovat znovu tento duel?
„Já si myslím, že rozhodující bude zápas se Španělskem. Španělé jsou sice outsideři, ale včera podlehli Itálii jen těsně…“

Nizozemci se také proti Italům drželi.
„Řekl bych, že hokej se hrozně vyrovnal. Včera například Britové porazili Ukrajince u nich doma.“

Přispěla k tomu i Korea. Myslíte si, že je to výsledkem působení dvou korejských celků v Asijské lize?
„Určitě. Najednou hrají mnohem více zápasů s Japonci. Něco takového by potřebovalo i národní mužstvo. To nehrálo letos jediný přátelský mezistátní zápas. Teď byli na soustředění v Ostravě, kde hráli s Porubou a proti Žilině a to byly jejich jediné dva přípravné zápasy.“

Čím si vysvětlujete, že Korejcům účast v Asijské lize pomohla, zatímco Číňani ve světovém žebříčku stále klesají?
„Když jsem tam začínal, hrály v Asijské lize tři čínské týmy. Pak z toho udělali jeden celek, jakoby čínskou reprezentaci, a začali spolupracovat se San Jose Sharks. Měli tam sedm Kanaďanů i trenéra a to byl podle mne krok zpátky. Trenér chtěl vyhrávat a hrál to hlavně s cizinci. Číňani se do hry moc nedostali. Spoustu těch kluků, kteří byli v té době na vrcholu, to otrávilo a s hokejem skončili. Teď jsou tam mladí hráči, kteří ještě té úrovně nedosáhli. Pokus se vrátí na cestu, kterou šli evropští trenéři, tak se zase dostanou výš. Ale bude to ještě chvilku trvat.“

Co pomohlo Koreji kromě už zmíněného vyššího počtu zápasů?
„Hráči obou profesionálních klubů přicházejí z univerzit. Třeba my jsme letos získali čtyři dobré hráče. Univerzitní kluby jsou dobře vybavené, mají dost financí, často jezdí do Kanady, se kterou udržují čilé kontakty. Určitá kvalita tam je. Horší je změnit jejich myšlení. Oni preferují trénink před zápasem a to bude ještě chvilku trvat. Mění se to pomalu. Strašně moc by jim pomohlo, kdyby získali zimní olympiádu. Kandidují už potřetí. Dvakrát prohráli a kdyby tentokrát uspěli, hodně by jim to pomohlo. Velké firmy, jako Hyundai, Samsung nebo LG by do hokeje nalily víc peněz a i stát by chtěl, aby na domácí olympiádě hráli důstojnou roli. Třeba by hráči nemuseli jít na vojnu, což je dneska povinnost.“

Jako u nás po vysoké škole?
„Ano, buď po ukončení studií nebo i po dovršení věku, už jako profesionální hokejisté. To je špatné. Letos jsme ztratili čtyři hráče. Teď máme dobré mužstvo, ale někteří kluci vědí, že za rok, za dva půjdou na vojnu a určitým způsobem je to limituje.“

Nelze s tím nic dělat?
„Ano, ale za předpokladu získání medaile na olympiádě nebo zlatá medaile z Asijských her. To je vstupenka do civilu. Existuje ale příslib, že kdyby získali zimní olympiádu, vytvořili by jakýsi armádní celek. Hráči by byli na vojně, ale dále by hráli hokej.“

Uvažuje Korea do budoucna o nějakých přípravných zápasech s jinými reprezentacemi?
„Ano, chtěli by. Uvědomují si, že se dostali na nějakou úroveň a aby se posunuli dál, potřebují kontakty a zkušenosti z takových zápasů. Půjde to ale pomalu.“

Nabízí se Japonsko. Je to kousek.
„Je to blízko, ale Japonci letos neměli zájem. V Asijské lize je Korejci poráželi a navíc jsou momentálně korejské kluby bohatší, než japonské. Japonci začínají mít trošku obavy a jejich reprezentace na nějaké přáteláky chuť moc nemá.“

Před pár lety se uskutečnil přátelský duel dvou smíšených mužstev obou Korejí. O podobné spolupráci se v budoucnu neuvažuje?
„Ne, to vůbec ne. Já jsem to utkání viděl. Něco takového teď vůbec nepřichází v úvahu. Na Asijské zimní hry, které se uskutečnily v Kazachstánu, severní Korejci vůbec nepřijeli, stejně jako na mistrovství světa. Navíc politická situace nějakou spolupráci momentálně zcela vylučuje.“

A co týmy z Ruska?
„V přípravě jsme hráli s Vladivostokem, předtím i s Amurem Chabarovsk. Rusové mají zájem vstoupit do Asijské ligy. Vypadá to, že by v ní mohlo být znovu nějaké ruské mužstvo. Po zemětřesení také záleží na tom, jaká bude ekonomická síla japonských klubů, jestli takové aktivity nezbrzdí.“

Že by Korea vbrzku ovládla asijský hokej?
„V posledních dvou sezonách korejský tým vyhrál jak základní část, tak i celou Asijskou ligu, takže díky tomu přichází o výhody. Korejci měli povolené čtyři cizince, teď se to srovná s japonskými celky na tři. Ligu řídí Japonci a rozumím tomu, že se jim momentální stav nelíbí.“

Vám osobně běží smlouva? Budete v Koreji působit i v příští sezoně?
„Já podepisuju smlouvu vždycky pouze na rok. Zájem z korejské strany je. Starší dcera ale dělá přijímačky na střední školu, takže musím počkat, jak to dopadne. Pak se musím domluvit s rodinou a někdy v červnu bych to rád rozsekl.“

Jak dlouho vůbec v Koreji působíte?
„Teďka jsem tam byl šestou sezonu.“

Ve vaší poslední hráčské sezoně jste byl třetí kanadském bodování. Nebyl váš konec přece jen trochu předčasný?
„Dokonce jsem byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem soutěže. Ale tehdy jsme vyhráli ligu a já jsem si řekl, že je nevyšší čas skončit. Navíc jsem dostal nabídku pokračovat ve funkci trenéra. To mi ulehčilo rozhodování. I finančně to není špatné. A v Koreji se mi líbí, je to bezpečná země. A navíc – kde bych jako začínající trenér dostal takový prostor?“

Dovolíte si tipnout postupujícího z budapešťské skupiny?
„Ještě před měsícem bych řekl jasně Itálie. Teďka ale věřím spíše Maďarům. Doma mají velkou šanci.“