Pardubická série vítězství skončila na čísle 16. Možná je to dobře, přemýšlí Jan Kolář

Hokejisté Pardubic se mohou pyšnit parádní šňůrou vítězných utkání ve vyřazovacích bojích, kterou jim již nikdo neodpáře. V kombinaci s loňským play off jich vyhráli již šestnáct v řadě, ale jen málokterý hokejový fanoušek by tuhle bilanci neznal. Po semifinálovém střetnutí číslo jedna ve Vítkovicích již můžeme zmíněný počet výher označit jako definitivní, neboť mužstvo z města perníku utkání prohrálo bez vstřelené branky.

Nicméně i tentokrát se pozápasové rozhovory nesly v tématu úctyhodné šňůry. Naposledy. Zpovídán byl útočník Jan Kolář, při zranění svého jmenovce z defenzívních řad pardubického týmu jediný toho jména na soupisce svého celku. Devětadvacetiletý fanoušek fotbalisty Messiho soudí, že ukončení nepřetržité posloupnosti vítězství může být pro pardubické přínosem: „Už nemusíme čelit těm věčným otázkám po každém zápase,“ začal vyjmenovávat důvody a vzápětí přidal další, „na minulou sezónu se totiž stejně nechceme koukat, je to minulost, myšlenky máme pouze na aktuální sérii s Vítkovicemi. Nikdo z nás si v hlavě tu sérii nechtěl nosit.“

Před úvodním buly prvního semifinále letošního roku ovšem byly omílána ještě další statistická data. Například se hodně vzpomínalo na finále loňského ročníku, v němž se utkaly právě celky z metropolí Pardubického a Moravskoslezského kraje, po jehož konci zvedli Východočeši nad hlavu pohár pro Mistra České republiky, po zcela jednoznačném průběhu série 4:0. Ovšem pitvání i této otázky Kolář okamžitě odmítá prostou odpovědí.

„Přestože moc hráčů z našeho týmu poslední vyřazení od Vítkovic v playoff nepamatuje, opravdu jsme se nechtěli zabývat minulostí,“ vzpomenul čtvrtfinálové zápolení Pardubic s Vítkovicemi během čtvrtfinále 2001, „i když jsme si věřili, je to kvůli tomu, že cítíme sportovní formu, jenže to jsme tentokrát na ledě neprodali.“ Šokující je způsob, jakým Ostravané svého soupeře přejeli. Přestože během letošní základní části vybojovali ze vzájemných utkání pouhé dva body a poslední tříbodové vítězství Rytířů nad Eatonem se datuje na loňský únor, domácí předvedli kompaktní hru spočívající v perfektním výkonu brankáře a produktivní ofenzívou.

Což ve výsledku znamená čtyři vstřelené branky a shutout pro Romana Málka. Vstup do zápasu přitom měli lepší hosté a již v úvodních dvou minutách vícekrát prověřili Málkovu pozornost a v závěru osmé minuty došlo po chybě vítkovických obránců na Kolářův brejk. Pokud by jej dokázal využít, zlomil by bezbrankový stav na stranu svého celku.

„Málka jsem chtěl přesvědčit, že to budu dávat na lapačkovou stranu a pak vystřelím pod vyrážečku, ale Málek se nehnul od tyčky,“ popsal Kolář, „těžko říct, jestli jsem měl kličku ještě natáhnout nebo zvolit úplně jiné zakončení.“ Jelikož Roman Málek jako brankář některého ze soupeřů Pardubic dovedl v minulosti již několikrát svůj tehdejší manšaft k vítězství v sérii, padla otázka, zda-li nemůže Málkova osoba hrát roli v hlavách hráčů Eatonu.

„Proti mně stojí brankář, ale o Málkovi nepřemýšlím, stejně jako nepřemýšlím o žádném brankáři. Musíme se soustředit na svůj výkon, ne na soupeře,“ zhodnotil prostě Kolář. „Samozřejmě dnes zachytal velmi dobře, ale měl i spoustu štěstí. Třeba jednou mu puk prošel mezi nohama, ale šlo to vedle… Gólman štěstí potřebuje, dneska jej měl a my to musíme příště zlomit,“ burcoval své spoluhráče ve výhledu na zítřejší odvetu útočník, jež prvně okusil příchuť hokejového tréninku v Boskovicích.