Pardubice ztratily Petra Sýkoru. Ne navždy, připomíná Zbyněk Kusý

Přestože mají hokejové Pardubice za sebou neúspěšnou sezonu, panuje na evropských trzích značný zájem o jejich hráče. Tomáš Rolinek, nejproduktivnější hráč HC Moeller Pardubice v minulé sezoně, ještě před začátkem mistrovství světa podepsal smlouvu v Magnitogorsku, nejlepší střelec Moelleru Petr Sýkora (na snímku) zase odchází do HC Davos. Oba borci přitom mají platné smlouvy s pardubickým hokejovým klubem.

Ty ale obsahují klauzule, díky kterým je klub uvolňuje na roční hostování do ciziny. „Neměli jsme na vybranou, volili jsme menší riziko. Hráče neztratíme navždy. Měli jsme na výběr rovnici: buď přijdete možná jednou pro vždy o skvělého hráče a našeho odchovance, nebo s ním podepíšete dlouhodobý kontrakt na čtyři roky, který budou obě strany respektovat a jeho součástí bude klauzule, že jeden rok bude působit v zahraničí a pak se vám vrátí domů,“ popisuje principy takových dohod generální manažer pardubického hokejového klubu Zbyněk Kusý.

Poslední dobou docela často podepisujete takové smlouvy. Hráče na rok ztratíte, ale dále vám zůstávají jeho hráčská práva…
„To je jediná cesta, jak se ochránit. Dostanete se v rozhodování před dvě zásadní situace: buď riskujete ztrátu hráče dlouhodobě, nebo to vyřešíme takto. První případ vidíme u Michala Mikesky, kterého jsme chtěli podržet pro naše fanoušky, protože jsme chtěli udržet vysoký výkonnostní standard mužstva, a přesto jsme se do play off nedostali. Ve finále jsme se dostali do situace, že jsme Michala ztratili na minimálně tři sezony, protože podepsal v Ufě za podmínek, kterým se my nemůžeme rovnat, přestože jsme mu nabídli na náš klub a evropské poměry seriózní a dlouhodobou smlouvu. Tato situace u hráčů do třiceti let je nutností a říkám na rovinu, že jsem rád, že toto hráči podepíší. Možnost vydělat v Rusku v tomto věku peníze, které Rusové, Švýcaři a Švédové nabízejí je tak lukrativní, že se hráčům nedivím.“

Každý se během své kariéry chce zabezpečit, že?
„Přesně tak. Pro nás je toto menší riziko – s hráčem se domluvit a poté, což je případ Petra, jej na jeho žádost uvolnit do zahraničí. Já mu to slíbil a bylo fér dodržet slovo za to, že když podepíše dlouhodobou smlouvu a do klubu se vrátí.“

Jak je to s odstupným za Petra Sýkoru?
„To je v minimální výši, je součástí dohody s Petrem, že mu pro jednu sezonu nebudeme dělat problémy. Jediné omezení, které jsme mu udělali se týká ruské ligy, tam bychom byli v jiné pozici. Petr ale preferoval jinou zemi a jiný hokej. Proto je smlouva takto nastavena, rozhodně jsme neinkasovali miliony, částka je na sezonu solidní, ale nejsou to desítky milionů korun. Je to vykoupeno tím, že se s námi dohodl na další období. V situaci, kdyby mu za rok končila smlouva, tak bych se potkal s tím, že by tu třeba nikdy už nehrál. Riziko odchodu takových hráčů je značné, že si to nemohu dovolit.

Takže jste se poučil z „případu Michal Mikeska“?
„To není poučení, to je jen zkušenost. Na druhou stranu jsme u případu Michala neměli za cíl omezovat, hráči jsme nabídli nový zajímavý kontrakt, ale on si vyhodnotil, že je ve věku, kdy finanční prostředky může ještě nějaké dostat a odchází do kvalitní ligy a že si vybral správně dokazuje, že Ufa získala mistrovský titul. V tomto bych to neviděl. V té době jsme byli po mistrovské sezoně, kdy jsme po podivných okolnostech podepsání smlouvy NHL s IIHF přišli o dva hráče během krátké doby. V tu chvíli bychom přišli o tři útočníky, my tehdy neměli počet mladých hráčů, kteří by je mohli nahradit.“

Letos jste ale ztratili nejproduktivnější duo…
„Máme dost hráčů, někteří budou muset převzít roli a dostat se do role lídrů týmu – Honza Kolář, Petr Koukal, Honza Starý, Libor Pivko, Radovan Somík, což už nejsou dvacetiletí hráči. To je jediná cesta, jak nahradit chybějící branky a přihrávky obou dvou.“