Pardubice proti Chomutovu splnily povinnost. Báli jsme se, přiznal Vašíček po čtvrté výhře v řadě

Jeho přínos pro tým je obrovský, ale na první gól v sezoně čeká marně. Pardubický obránce Jiří Vašíček je před vlastní brankou nezlomný jako kus skály, ale v ofenzívě to drhne. I proto v posledních zápasech navzdory trenérovým výtkám více útočí. Zatím bezúspěšně. Proti Chomutovu měl dvě výborné šance, ale pokaždé podlehl pohledu svého bývalého spoluhráče Růžičky. Pardubice i přesto vyhrály čtvrtý zápas za sebou a nadále drží lukrativní pozici v boji o play off.

Jeho přínos pro tým je obrovský, ale na první gól v sezoně čeká marně. Pardubický obránce Jiří Vašíček je před vlastní brankou nezlomný jako kus skály, ale v ofenzívě to drhne. I proto v posledních zápasech navzdory trenérovým výtkám více útočí. Zatím bezúspěšně. Proti Chomutovu měl dvě výborné šance, ale pokaždé podlehl pohledu svého bývalého spoluhráče Růžičky. Pardubice i přesto vyhrály čtvrtý zápas za sebou a nadále drží lukrativní pozici v boji o play off.

Po náročném, ale vítězném derby se mohlo zdát, že zápas s Chomutovem bude jen formalitou. Ani náhodou. Pardubičtí dobře věděli, že Piráti, ač jezdí od jedné porážky ke druhé, nedají body zadarmo. „Trošku jsme se toho zápasu obávali. Šli jsme pro povinné vítězství, a to nám trochu svazovalo ruce,“ přiznal Vašíček s tím, že úzkosti se jen naplnily. „Hráče mají výborné. Někdy tu sérii musejí utnout, naštěstí to nebylo tady,“ oddechl si po dvacáté prohře Chomutova v řadě.

Zároveň ale litoval pardubické fanoušky. Ti se při derby namlsali, takže je tuhý boj s outsiderem moc neoslovil. Několikrát to dali najevo i slabým pískotem. „Asi to pro ně nebyl tak atraktivní zápas jako derby, přestože padaly góly. Všechno se to ale odvíjelo od té povinnosti, kterou jsme museli splnit. Z toho pak vznikají ve hře hluchá místa, naštěstí jsme ale zápas dovedli ke třem bodům,“ pokračoval pardubický rodák.

Vašíček mohl k výhře 4:2 přispět i vstřeleným gólem, ale ve dvou šancích selhal. S dalším obráncem Píšou tak zůstávají jediní, kdo ze stálého kádru Pardubic v letošní sezoně ještě neskórovali. „Byla to moje hloupost! Normálně bych střílel pod vyrážečku, ale blesklo mi v hlavě, že to bude Martin Růžička čekat, a tak jsem mířil nad ruku. Bohužel jsem ale úplně přestřelil,“ přiblížil moment z úvodu utkání.

„Střelecky se trápím už dlouho, vlastně od té doby, co jsem v Pardubicích. Snad to protrhnu a nějaký gól dám, i když to není moje práce,“ přeje si Vašíček, jehož veliká síla je především v defenzívě. „Člověk se snaží pomoci týmu všemi možnými způsoby. Moje úkoly jsou hlavně vzadu, ale když je šance, tak vyrážím do útoku, v hlavě tu nulu na kontě vstřelených gólů mám. Trenérovi se ale občas moje útočení nelíbí,“ dodal s úsměvem.

Nadcházející olympijská pauza se Pardubicím příliš nehodí. Po čtyřech zápasech jsou v laufu a věří si na postup mezi šestici nejlepších, čímž by se vyhnuly zrádnému předkolu. „Na tabulku koukáme, bavíme se o tom. Vzdálili jsme se týmům za námi, což je hodně důležité. Pro postup do šestky uděláme maximum, a když se to nepovede, tak budeme muset bojovat v předkole,“ zhodnotil Vašíček postavení týmu.