Ondřej Roman se těší na premiéru proti Lotyšům, souhru se Svačinou už kdysi okusil v dorostu

V národním mužstvu dospělých nikdy nebyl, teď má za sebou první týden přípravy na mistrovství světa. Ondřej Roman si pobyt v elitním výběru nemůže vynachválit. "Bylo to moc příjemné, pro mě určitě posun zase dál. A výborná zkušenost. Teď se těším na zápasy s Lotyšskem v Jindřichově Hradci. Pan Hadamczik naznačoval, že bychom se v nich měli všichni postupně prostřídat," říká vítkovický útočník. Po dvou dnech velikonočního volna se reprezentace přesune na jih Čech a zahájí program utkání Euro Hockey Challenge.

Bude u toho i šestice mezistátních nováčků. Včetně Romana, který je za šanci hrát v dresu se lvíčkem moc rád. "Když jsme ve Vítkovicích vypadli z play off, mluvil jsem s agentem. Říkal, že bych možná mohl dostat šanci, nakonec to vyšlo. Mám velkou radost, ani jsem to moc nečekal. Překvapený jsem byl tak napůl, teď chci hlavně téhle šance využít," říká.

Na mezistátní scéně se objeví po delší době. "Naposledy jsem hrál za nároďák s dvacítkou, bylo to na mistrovství světa v Ottawě. Teď je to samozřejmě jiné. Mám za sebou první týden přípravy a musím potvrdit, že to bylo super. Vážím si té možnosti a přeju si, abych mohl nastoupit do zápasu," pokračuje. Před velkou premiérou bývá většina hokejistů nervózních, také Roman přiznává, že pocítí určité zdravé napětí.

"Ale jakmile začne zápas, všechno ze mě spadne," připomíná. Pokud to bude možné, do města nad Nežárkou dorazí i jeho nejbližší. První zápas za národní tým je v kariéře jen jeden. "Zatím nevím, jak to dopadne. Kdy případně budu hrát. Navíc jsem mluvil s klukama z týmu, kteří říkali, že bude velká návštěva, možná i vyprodáno. Kdyby to nevyšlo, naši se podívají v televizi. Tedy pokud to někdo bude vysílat."

Start v reprezentaci je pro Ondřeje odměnou za vytrvalou práci. Tenhle velmi chytrý a šikovný útočník, který na ledě dokáže s pukem parádní věci, letos ve Vítkovicích rozkvetl do nebývalé hokejové krásy. O jeho talentu se ví už od juniorských let, jenže Romanovi chvíli trvalo, než se prosadil. Dlouho snil o NHL, v době dospívání vyrazil za Atlantik, později se doma loučil ještě dvakrát.

Snažil se uplatnit v organizaci Dallasu, po výměně v sezoně 2011-12 pro změnu patřil Floridě. Na slavnou zámořskou ligu ovšem nedosáhl. "Ve farmářské AHL jsem strávil dva roky a bohužel jsem tam nedostal moc prostoru. Pokud vás nechají hrát ve třetí nebo čtvrté pětce, těžko můžete ukázat, co ve vás skutečně je. Proto jsem se vrátil do Vítkovic. A dneska jsem za to rád. Letošní sezona mi vyšla mnohem lépe," potvrzuje.

Dění v NHL nadále sleduje, nejvíc ho zajímají výsledky Stars. "Každé ráno se podívám, jak hráli. Občas si napíšeme s Tomášem Vincourem," říká. Dva kamarádi mají odlišný hokejový vývoj. Zatímco Roman válí na tuzemských kluzištích, Vincour hraje v týmu NHL s Jaromírem Jágrem. Čas od času si také s legendární osmašedesátkou střihne pověstný noční trénink. "Myslím, že to Tomášovi může jenom pomoci. Ty tréninky mu určitě hodně dají," nepochybuje Roman.

Konstruktivní centr válel v juniorských dobách za tým Spokane Chiefs, s nímž na jaře 2008 získal prestižní Memorial Cup. Jiní útočníci jako Drayson Bowman nebo Tyler Johnson se posléze prosadili do NHL. "Moc jim to přeju, ale zrovna tihle dva nejsou mezi těmi, s nimiž jsem pořád v kontaktu. Píšu si s klukama, kteří hrají na farmy. Ale palce držím všem, kteří v mužstvu předtím byli," naznačuje.

Sám se myšlenek na NHL úplně nevzdává, nicméně teď kráčí po evropské cestě. Ondřej se prosadil v domácí extralize, nyní dosáhl na reprezentaci. Co bude dál, to se uvidí. Romanovi každopádně hodně pomohlo, že ve vítkovickém týmu našel parádní spoluhráče. "Rudolf Huna je tam od toho, aby dával góly. Umí si najít prostor před bránou, je to výborný koncový hráč. Vláďa Svačina zase skvěle bruslí, natáhne si hráče, dokáža vystřelit nebo jít na dorážku. Myslím, že se dobře doplňujeme," pochvaluje si.

Se Svačinou jsou nyní také v národním týmu. "Zatím nevím, jestli se s Vláďou dostaneme do zápasu v jednom útoku. Pokud ano, měla by to být naše výhoda. Funguje mezi námi správná chemie, ostatně hráli jsme spolu už v dorostu. V Porubě. Tehdy byl s námi ve formaci ještě Kuba Dušek. Naše cesty se pak rozešly - já zamířil do Vítkovic, Vláďa do Kadanady. Pohromadě jsme byli až letos. A šlapalo nám to. Moc si přeju, aby to takhle vycházelo i nadále," uzavírá.