Ondřej Pavelec proti Švédům fandil z tribuny, teď jde do akce. Co bude dál? To nevím, připomíná

(SOČI, od našeho zpravodaje) Pořádně zajímavá je zatím situace v českém brankovišti. Trošku připomíná Turín před osmi lety, možná je všechno ještě zamotanější. Původně měl být prvním gólmanem Ondřej Pavelec, ovšem během sezony kouč Hadamczik názor pozměnil a proti Švédům poslal na úvod her do klece Jakuba Kováře. Záda mu kryl Alexandr Salák. Pavelec zamířil na tribunu, což se mu stalo po třech letech. Sám přiznal, že radostí neskákal, nicméně roli přijal.

Podle trenéra Hadamczika jde o záměr, kouč chtěl oporu Winnipegu nechat, aby přivykl širšímu kluzišti a patřičně se adaptoval. Teď s Pavelcem počítá pro zápas proti Lotyšsku. Do akce půjde z pozice druhého náhradníka. "Při utkání se Švédy nezbylo než sedět, fandit a doufat v lepší výsledek. Být na tribuně je nepříjemné nejen pro gólmana, ale pro každého hokejistu," upozorňuje kladenský odchovanec.

Národní tým zažil podobná škatulata na olympiádě v Turíně, tam si zachytali Vokoun, Hnilička a Hašek, jehož zranění si vynutilo změny a následný příjezd náhradníka Salfického. Aby se v bráně elitního výběru protočili tři maskovaní muži během pouhých dvou utkání, to tady dlouho nebylo.

Podepsal se na tom především špatný vstup českých hokejistů do bitvy s Tre Kronor, na což trenér Hadamczik reagoval střídáním Saláka za Kováře. Teď je řada na Pavelcovi - vůbec poprvé v klání pod pěti kruhy, protože ve Vancouveru se do hry za Tomášem Vokounem nedostal.

Jak jste prožíval utkání se Švédskem? Přepadla vás na tribuně nervozita?
"Vypadalo to stejně jako na ledě, jen prostě nic nemůžete ovlivnit. Ale žádná větší nervozita tam nebyla."

Jedním z důvodů, proč jste odpočíval, měla být adaptace na širší kluziště. Už proběhla?
"Uvidíme po utkání. Trénink může něco napovědět, ale zápas je úplně jiný. Podle mého by nemělo jít o problém."

Jak brankář prožívá situaci, který potkala Jakuba Kováře - tedy střídání na začátku druhé třetiny?
"Nejde o nic příjemného. Něco podobného jsem zažil ve Winnipegu. Je pak na trenérovi, jestli nechá brankáře dochytat. Někdy nejde ani o zklamání z výkonu. Kuba mohl těžko něco změnit, měl tam tečované puky, soupeři mu clonili. Po prohře a střídání se většinou samozřejmě kouká na gólmana, na něhož mnozí svalují špatný výsledek. To však nebyl případ porážky se Švédy. Trenér chtěl jen oživit hru, dát týmu impuls."

Na tribuně to při zápasech neznáte. Čím jste se zabavil?
"Nechodím na hokej, že bych nějak koukal. Sedl jsem si, fandil, viděl jsem jako každý další na stadionu. Není co víc dodat."

Mnozí zahraniční žurnalisté byli celkem překvapeni, vaše absence měla ohlas i v zámoří. Zaznamenal jste to?
"Novináři ve Winnipegu byli šokovaní. Těch zámořských je tady hodně a neuniklo jim, že jsem šel na tribunu. Rozdal jsem docela dost rozhovorů. Na to, že jsem nechytal, byl zájem veliký. Až jsem se divil.".

Trenér Hadamczik uvedl, že byl předem rozhodnutý o vašem nasazení do utkání proti Lotyšsku. Seznámil vás s tím?
"Bylo mi to oznámeno, že jde o plán. Nicméně proti Švédsku jsem prostě byl jen na tribuně. Trenér má plán, který dodržel a věří, že je nejlepší. Dělá důležitá rozhodnutí. Já to respektuji."

Předestřel dlouhodobější záměr?
"Ne. Plán je takový, že já půjdu chytat proti Lotyšsku. Co bude dál, to nevím."

Určitě si přejete, abyste dochytal turnaj.
"Samozřejmě. Každý hráč chce být na ledě. Proto jsem přiletěl. Chci teď turnaj dochytat. Když jsem jel, tak jsem se díval na turnaj v Turíně, kde byl trenérem rovněž pan Hadamczik. Chytali tam všichni tři gólmani. Osud se tedy opakuje. Někdy odchytá turnaj jeden gólman, jindy nastoupí tři. Já znám plán jen na nejbližší utkání. Nevím, jestli se to bude odvíjet od zápasu s Lotyšskem, nebo je vše dané dopředu."

Pro brankáře je určitě lepší, když vědí, na čem jsou. Souhlasíte?
"Já jsem na všechny turnaje jel a byl jasná dvojka nebo jasná jednička. Nezažil jsem pravidelnou rotaci. Když se bude vyhrávat, je jedno, kdo bude v bráně."

Bývá snadnější se připravit, pokud je gólman určen číslem jedna?
"Velký rozdíl je hlavně v tréninku pro brankáře. Když jste trojka, tak se k chytání moc nedostanete. Jsou dvě brány, že jo... Jeden stojí mimo. Je pak těžší se připravit, při tréninku nejste tolik v brance. Říká se, že i druhý gólman se připravuje, jakoby šel na led a byl jednička. Ale vzadu v hlavě vždycky máte, že dvojka nechytá. Když jste jednička, můžete se lépe připravit."

S čím půjdete do utkání proti Lotyšsku?
"Lidé kolem si mohou myslet, že budu mít větší motivaci. Já chci chytat co nejlépe, pomoci k vítězství a přispět k pohodě do důležitějších dalších zápasů. Možná to bude znít blbě, ale rád bych i sám sobě dokázat, že chytat umím."

Co víte o soupeři?
"Připravujeme se na něj. Nepříjemný tým, lotyšští hráči spolu nastupují v KHL. Hodně rychle bruslí. Jak jsme se přesvědčili ve Vancouveru nebo v Bratislavě, umí zahrát vyrovnané zápasy. Na minulé olympiádě jsme je zlomili až v prodloužení."

Vyhovuje vám podobné mužstvo pro dobrý vstup do turnaje?
"Je to jedno. Švédsko, Švýcarsko či Lotyšsko - nemá smysl si vybírat, to se nevyplácí. Já se připravím stoprocentně. A je mi jedno, kdo bude hrát proti mně."

Zápas startuje hodně brzy, už v poledne místního času. Je to nepříjemné?
"V NHL se občas hraje v jednu hodinu po obědě. Možná trošku divné to je, než člověk vleze do arény. Ale jakmile jste na zimáku, už to bývá jako jindy. Nepříjemný je spíš časový posun, ve Winnipegu budou tou dobou tři ráno. S tím jsme se všichni ještě úplně nesrovnali."