Odchovanec Radek Bonk se vrátil na zlínský led a pomohl porazit Berany

Radek Bonk (na snímku) se vrátil v pátek na led, kde vyrůstal. Někdejší zlínský odchovanec, který si v mateřském klubu zahrál i během výluky NHL v sezoně 2004/05, však zlínským fanouškům moc radosti neudělal. Brankou a nahrávkou se totiž v dresu Třince podílel na porážce domácího týmu.

Třiatřicetiletý hráč však zápas vnímal jako kterýkoli jiný duel. „Nedíval jsem se na soupeře. Potřebovali jsme vyhrát a to jsme zvládli,“ oddechl si po boji Bonk. „Pro diváky to bylo asi hodně zajímavé střetnutí, navíc s dobrým koncem pro nás. Že jsem dal gól, není důležité.“

Třinec nasázel Zlínu šest branek. V aktuální sezoně konto Beranů žádný tým nezatížil víc. S produktivitou byl Radek Bonk spokojený, rezervy viděl jen v defenzívě svého celku. „Čtyři góly jsme dostat nechtěli. V obraně musíme hrát lépe. Než jsem přišel do Třince, věděl jsem, že má mužstvo ofenzivní potenciál, proto mě nepřekvapuje, že jsme nejproduktivnějším týmem extraligy,“ říkal ostřílený borec.

Přestože hosté po první třetině prohrávali, vyšel jim dokonale vstup do druhé a následně i do třetí části hry. „Řekli jsme si, že musíme hrát líp, ale pak jsme zase polevili, takže to bylo nahoru dolů. Hodně nám pomohl gólman, který podal výborný výkon,“ pochválil brankáře Hamerníka, který nahradil v třinecké brance v sedmé minutě zraněného Tomáše Dubu.

Bonk si návratem do Zlína prožil deja vu. „Zimní stadion je stále stejný jako když jsem tu hrával v šestnácti letech. Ani kabina pro hosty se nezměnila,“ smál se odchovanec klubu. „Ve Zlíně ale vždycky bývala perfektní atmosféra a přijelo také dost našich fanoušků, takže kulisa byla skvělá.“

Ve Zlíně Bonka sledovali také nejbližší přátelé a členové rodiny. „Přijela se podívat maminka, byli tu i kamarádi. Vždycky je to perfektní, když se někdo objeví,“ pochvaloval si pozornost útočník se zkušenostmi z NHL. Po zápase však nemířil domů, ale vyrazil s týmem zpět do Třince. „Doma zůstat nemůžu. V neděli nás čeká důležitý zápas s Karlovými Vary,“ vysvětlil.

Hned po vítězném pokřiku v kabině se ještě ve výstroji vydal zpět na střídačku. Nad ní ho čekala v hledišti jeho maminka i s malou pozorností. Po návratu svíral v dlaních dvě čokoládové tyčinky ledových kaštanů. „Je to moje nejoblíbenější čokoláda. Máma se nezmění. Vždycky, když přijede, tak má pro mě nějakou sladkost. I když ví, že si to samozřejmě můžu koupit, pokaždé mi něco přiveze,“ usmíval se spokojeně Radek Bonk.