Už pojednadvacáté se sportovci z celého světa sejdou pod pěti olympijskými kruhy. Zimní hry v kanadském Vancouveru uvidí i samozřejmě výkvět světového hokeje. Počtrvté za sebou se navíc turnaj koná za účasti hráčů zámořské NHL, takže reprezentovat mohou skutečně ti nejlepší. Hokej se jako ukázkový sport objevil poprvé už v roce 1920 na letní olympiádě v belgických Antverpách. První zimní hry se konaly o čtyři roky později v Chamonix ve Francii. Hokej od té doby patří pravidelně do jejich programu a zároveň se řadí mezi nejsledovanější odvětví. V následujícím seriálu se stručně ohlížíme za historii jednotlivých turnajů.
VII. LOH Antverpy (24. - 30.4. 1920)
Bronz v plesových rukavičkách
Na olympiádách se zimní sporty zprvu objevovaly nahodile: v roce 1908 v Londýně krasobruslení, v roce 1920 v Antverpách mimo krasobruslení i lední hokej. Až v roce 1982 byl turnaj v Antverpách se zpětnou platností prohlášen za první mistrovství světa. Přihlásilo se sedm týmů, na svou dobu nebývalý počet. Navíc Evropané poprvé změřili síly se zámořskými hokejisty. Jelikož ovšem šlo o letní olympiádu, hrálo se až koncem dubna.
Ze současného hlediska nic neobvyklého. Ale připravovat v halách se tehdy mohly jen zaoceánské celky, Francouzi a Belgičané. Švýcaři zvolili Alpy, tým tehdejšího Československa, jinak úřadující mistr Evropy, zase Štrbské Pleso ve Vysokých Tatrách. Ale ani tam se pod nočními návaly sněhu nenašly zcela důstojné podmínky. Do Antverp pak cestovali přes Berlín a Nizozemsko celé tři dny, neboť doprava byla stále ještě poničena následky světové války.
Kanadu reprezentoval tým Winnipeg Falcons, celek USA naturalizovaní rodáci ze země javorového listu. Byl to první start zámořských hokejistů v Evropě – Kanaďané zvítězili, americký tým skončil druhý. Tým Československa podlehl prvnímu z nich 0:15, druhému dokonce 0:16. Švýcaři dostali od Američanů devětadvacet gólů. Rozdíl byl nesrovnatelný v herní vyspělosti, ale i ve výstroji. Oba naši brankáři Karel Wälzer a Jan Peka chytali v rukavičkách jako na ples.
Hrálo se neskutečně zmateným, tzv. Bergwallovým herní systémem, v němž poražení postupně propadali pořadím. Začínalo se zápasy o první místo, poražený obhajoval druhé, případně další a další pořadí. Celek Švédska musel navíc jako nováček mezinárodních soutěží projít kvalifikací. Takže zatímco tým ČSR nastoupil ve třech utkáních, Seveřané – ještě bez tří korunek na dresech a s kanadským trenérem - sehráli šest zápasů.
Právě střetnutí se Švédy rozhodlo o zisku bronzových medailí pro Československo. Ve 3. minutě vybojoval puk Karel Hartmann, na křídle našel Karla Káďu a ten poslal do středu Josefu Šroubkovi. Ve vyrovnaném duelu jiný gól už nepadl. O tehdejším úspěchu se ještě příliš nepsalo ani nemluvilo. Ale nejspíš právě obhajoba evropského primátu – byť v tomto případě neoficiálního – možná zachránila další osud hokeje v zemi, která mu svými přírodními a ani dalšími podmínkami nebyla vždycky právě nakloněna.
Malá odbočka: když se před olympiádou v roce 2002 rozhodli Kanaďané v cestě za zlatem v Salt Lake City vzdát hold slavným předchůdcům, zvolili logo vítězů z roku 1924, Toronto Granites. To vyvolalo protesty přívrženců Winnipeg Falcons, kteří pro Kanadu vybojovali vůbec první olympijské zlato. Mezi ně patřil dr. John Fredrickson, chirurg z Vancouveru a syn Franka Fredricksona, kapitána mužstva z roku 1920. V Antverpách se však nehrál hokej v rámci zimních her. Falcons navíc občas nebyli tak úplně považováni za kanadské mužstvo. Tvořili ho převážně hokejisté islandského původu. Sokol, jehož si dali do názvu, je navíc právě na Islandu nečím jako pro Kanaďany bobr. Tým Falcons byl svého času vyloučen ve Winnipegu z městské ligy. Ale založil spolu s dalšími jinou soutěž a právě v roce 1920 vyhrál tehdy velice slavný Allan Cup.Jako nejlepší amatérský tým země je asociace CAHA vyslala reprezentovat na olympiádu.
Pořadí: 1. Kanada, 2. USA, 3. Československo, 4. Švédsko, 5. Švýcarsko, 6.-7. Belgie, Francie.
O 1. místo: Kanada – USA 2:0,
o 2. místo: USA – Švédsko 7:0, USA – Československo,
o 3. místo: Švédsko – Švýcarsko 4:0, Československo – Švédsko 1:0.
Československo: Peka, Wälzer – Vindyš, Palouš – Hartmann – Šroubek, Pešek-Káďa, V. Loos, Kotrba, J. Loos.
I. ZOH Chamonix (24.1. - 4.2. 1924)
Maleček dostal účast rozkazem
Téměř třicet let trvalo, než se Mezinárodní olympijský výbor smířil s myšlenkou, kterou od počátku prosazoval inciátor moderních olympijských her, Francouz Pierre de Coubertin – zařadit do programu her i zimní sporty. Bylo trochu ironií, že mezi největší odpůrce této myšlenky patřili zástupci skandinávských zemí. Od roku 1901 totiž pořádali ve čtyřletých cyklech Severské hry, v jejich programu byly lyžařské soutěže, plavání, šerm a bandy hokej na ledě. Nestáli o soutěž, která by Nordickým hrám konkurovala.
Až v roce 1924 se konečně zúročilo úsilí hybných duchů MOV a podařilo se odrazit nezájem skandinávských odpůrců. Hry se však konaly na zkoušku pod nenápadným názvem Týden zimních sportů. Ten se protáhl na jedenáct dní, nicméně za první zimní olympiádu byl tento svátek dodatečně prohlášen až na kongresu MOV v Praze 27. května 1925. Současně se hrálo o titul mistrů světa. Až zmíněné „povýšení“ předchozího turnaje v Antverpách na světový šampionát a z něj vyplývající nové číslování o celých 58 let později rozhodlo, že to bylo v historii vlastně už podruhé.
V našich luzích mezitím utichl rozkol v hokejovém svazu, kdy se odštěpilo sparťanské křídlo a vznikl vzdorosvaz s názvem Československá asociace ledního hokeje. Následky sporu však přežívají. Promítají se do nominačních tahanic. Z odbojného klubu nakonec odjel jen nejlepší
prvorepublikový hokejista Josef Maleček, a to až po intervenci ministerstva obrany, odkud dostal coby voják v prezenční službě účast rozkazem.
Chamonix, překrásné horské středisko pod Mont Blancem, bylo pro náš hokej v oněch dobách symbolem debaklů. Nepočítalo se s úspěchem proti Kanaďanům, tentokrát zastupovaným týmem Toronto Granites, držiteli amatérského Allan Cupu z předchozích dvou let. Ale rozhodně se věřilo ve vítězství nad Švédy a cestu do semifinále.
Žuloví chlapíci v bílých svetrech s javorovým listem ještě převýšili své předchůdce z Antverp 1920. Prokázali sílu a tvrdost pro evropské soupeře skutečně deprimující: Československo porazili 30:0, Švédsko 22:0, Švýcarsko 32:0, Anglii 19:2 a v souboji o zlato USA 6:1. Bronz tentokrát brala Velká Británie. Po finále visel americký prapor pouze na půl žerdi. Nikoli však ze smutku z porážky, nýbrž jako výraz uctění památky zesnulého Woodrowa Wilsona, bývalého prezidenta USA.
Dvaadvacet gólů v pěti zápasech vstřelil za Američany Herb Drury, jenž záhy podepsal smlouvu s Pittsburgh Pirates v NHL. Byl to však Kanaďan Harry Watson, koho kdekdo považoval za nejlepšího hokejistu, jakého kdy svět viděl. Mezi profesionály se nikdy neprosadil. Zato jeho spoluhráč a nejlepší nahrávač turnaje Hooley Smith později v NHL prožil 17 sezon a dvakrát získal Stanley Cup s celky Ottawa Senators a Montreal Maroons.
Náš tým na Švédy nakonec nestačil. Podobně jako v Antverpách ve 3. minutě vedl. Do konce první třetiny však pětkrát inkasoval a nakonec prohrál 3:9. Vítězství 11:2 nad Švýcarskem zajistilo jen 5.-6. místo. Další debakl pod Alpami pak znovu rozvířil vášně uvnitř československého hokeje. Znesvářené strany se začaly obviňovat, která z nich to má všechno na svědomí.
Skupina A: 1. Kanada, 2. Švédsko, 3. Československo, 4. Švýcarsko.
Skupina B: 1. USA, 2. Velká Británie, 3. Francie, 4. Belgie.
Semifinále: Kanada – Velká Británie 19:2, USA – Švédsko 20:0.
o 3. místo: Velká Británie – Švédsko 4:3.
Finále: Kanada – USA 6:1.
Československo: Stránský, J. Řezáč – Vindyš, V. Loos – Jirkovský, Šroubek, Maleček, M. Fleschmann, Palouš, J. Fleischmann, Krásl, Pušbauer, Hofta.
II. ZOH Svatý Mořic (11. - 19.2. 1928)
O nástrahách vysokých hor
Olympijský turnaj a mistrovství světa byly poprvé zároveň i mistrovstvím Evropy. V roce 1924 se, kdoví proč, konal kontinentální šampionát až v březnu v italském Miláně, navíc bez účasti československého týmu. Ze zámoří přijeli pouze Kanaďané, tentokrát celek Toronto Varsity Grads, což byli studenti torontské univerzity. Byli zařazeni přímo do finálové skupiny, vítězové tří dalších divizí se do ní museli teprve prokousat.
Zápasy kanadského mužstva měly jednoznačný průběh, i když do novinových titulků se nedostávaly tak často jako nastupující krasobruslařská hvězda z Norska, tehdy šestnáctiletá Sonia Henie. Velkou Británií zdolaly javorové listy 14:0, Švédsko 11:0 a před sedmi tisíci diváky Švýcarsko 13:0. Hugh Plaxton a Dave Trottier dali domácím po čtyřech gólech, brankář Sully Sullivan neinkasoval za celou dobu ani gól a dostal přezdívku Kamenná zeď.
Naši se ve skupině střetli se právě Švédy a Poláky. Mužstvo přijelo do dějiště až těsně před duelem se Seveřany. A porážka 0:3 hned znamenala konec nadějí. Švédové s Polskem v úvodním střetnutí remizovali 2:2. Ani výsledek 3:2 ve prospěch československého týmu tímto soupeřem nemohl nic změnit na tom, že naši skončili na 5.-7. místě. Švédsko nakonec skončilo stříbrné, bronz vybojovali domácí Švýcaři.
Kritici později vyčítali nejen to, že si naše mužstvo si nedopřálo dostatečný čas na aklimatizaci a doplatilo na nástrahy vysokohorského prostředí. Už před odjezdem do Alp byl Maleček obviněn, že za národní mužstvo nehraje vždy tak, jak by měl. Stejné výpady se na jeho adresu vracely po každém slabším výkonu i v budoucnosti. Proti Švédům však zahrál mizerně. Polákům dal dvě branky. Ale co platné, Československo znovu skončilo na olympiádě bez medaile.
Skupina A: 1. Velká Británie, 2. Francie, 3. Belgie, 4. Maďarsko.
Skupina B: 1. Švédsko, 2. Československo, 3. Polsko.
Skupina C: 1. Švýcarsko, 2. Rakousko, 3. Německo.
Finálová skupina: 1. Kanada, 2. Švédsko, 3. Švýcarsko, 4. Velká Británie.
Další umístění: 5.-7. Československo, Francie, Rakousko, 8.-10. Belgie, Polsko, Německo, 11. Maďarsko.
Československo: Peka, J. Řezáč – Pušbauer, Šroubek, Dorasil – Krásl, Maleček, Hromádka, Tožička, Steigenhöfer, Lichnowski.
III. ZOH Lake Placid (4. - 13.2. 1932)
Poprvé bez naší účasti
Třetí letní olympiáda byla uspořádána v roce 1904 v St. Louis, také třetí zimní hry proběhly na severoamerickém kontinentu. Světová hospodářská krize a vysoké náklady na cestování se však promítly na menším zájmu o účast. Ve Svatém Mořici se o čtyři roky dřív představilo 494 závodníků z 25 zemí. Do horského střediska ve státě New York jich přicestovalo ze 17 států jen 306. Například Velkou Británii reprezentovala pouze jedenáctiletá krasobruslařka Cecile Colledgeová. Zastoupení měli i naši lyžaři, hokejisté však chyběli.
Podmínkou pro vyslání našeho týmu na turnaj pod pěti kruhy bylo původně evropské prvenství z polské Krynice. Československu titul utekl, získali ho Rakušané. Odbor ministerstva zdravotnictví, který by musel výpravu schválit a financovat, by i přesto nebyl proti. Jenže průtahy kolem výstavby první umělé plochy v Praze na Štvanici, špatná zima, tudíž nedostatek ledu, a nakonec i jeden skandál připravily mužstvo o možnost trénovat.
Během zápasu LTC Praha s Pötzleindorferem neudržel nervy Karel Hromádka a napadl rakouského reprezentanta Tatzera. Diváci vtrhli na plochu, naši potřebovali k odchodu policejní asistenci. Vedení výpravy se omluvilo předsedovi rakouského svazu, Hromádka svého zatmění politoval. Jenže vídeňský i domácí bulvár si zase jednou smlsnul, LTC se zavřely dveře na Spenglerův pohár, kde měl obhajovat dvojnásobné prvenství z předchozích let. A tak se muselo vzít zavděk chabými možnostmi na domácích kluzištích.
Možná by národní tým měl v Lake Placid na zisk bronzových medailí. Ale za oceán neodcestoval a z celé Evropy nakonec odpluly lodí jen týmy Německa a Polska. Za slabé účasti dvou mužstev se hrálo dvoukolově. Kanadě, reprezentované hráči Winnipeg Monarchs, stačila po pěti vítězstvích remíza s celkem USA, který do té doby čtyřikrát vyhrál a jednou odešel poražen.
Hala Amphitheatre byla nabitá k prasknutí. Oficiální údaj hovořil o 2300 místech k sezení a sedmi stovkách ke stání. Zatímco majitelé levnějších vstupenek se cpali až po střechu, prázdná sedadla vypovídala o tom, že překupníkům se za přemrštěné ceny nepodařilo prodat zdaleka všechny lístky.
Vedení se dvakrát ujali Američané zásluhou Douglase Everetta a Winthropa „Dinga“ Palmera. Javorové listy dvakrát vyrovnaly. Nejprve zásluhou Hacka Simpsona. Na 2:2 dával Romeo Rivers v čase 14:27 poté, co Kanada přežila dvojnásobné oslabení. Jelikož se tehdy hrálo na patnáct minut, bylo to přesně 33 sekund před koncem běžné hrací doby.
Třicet minut se nastavovalo. Tým USA měl jednou výhodu přesilové hry při vyloučení Waltera Monsona, snažil se tlačit. Kanaďané už sotva pletli nohama. Ale další gól nepadl. Olympijské zlato opět skončilo v Kanadě.
Pořadí: 1. Kanada 32:4 11 bodů, 2. USA 27:5 9, 3. Německo 7:26 4, 4. Polsko 3:34 0. Československo se nezúčastnilo.
IV. ZOH Garmisch-Partenkirchen (6. - 16.2. 1936)
Britský zázrak na ledě
O pořadatelství bavorského souměstí bylo rozhodnuto v roce 1931. O dva roky později se v Německu stal říšským kancléřem Adolf Hitler. V roce 1935 vyhlásil tak zvané Norimberské zákony, které zbavily německé židy občanských práv a vyloučily je z veřejného života. Za této situace by Němci s kandidaturou pravděpodobně neuspěli. Sám Hitler označoval olympiádu za vynález kosmopolitních židů a svobodných zednářů. Ale brzy pochopil, že se hry mohou stát vhodným nástrojem pro šíření příznivého obrazu o životě v nacistické Třetí říši. Pro jistotu však umožnil vstup výhradně německým fotografům.
Kanaďané tentokrát měli problémy, koho na olympiádu poslat. Vítězové Allan Cupu, celek Halifax Wolverines, přišli o několik klíčových hráčů. Národní amatérská asociace CAHA je tedy doplnila o sedm hráčů Port Arthur Bear Cats. První národní tým Kanady si pak dlouho vedl jako obvykle. Kráčel turnajem bez porážky.
Také v našem táboře nastaly potíže. Staré hvězdy LTC Praha začaly zapadat, ale zařadit náhradníky nebylo jednoduché. Dvaačtyřicetiletý brankář Jan Peka byl na ústupu, přesto dostal přednost. Kanaďan se slovenskými předky Mike Buckna, rozený vůdce, který se mezitím usadil v Praze a začal pracovat pro LTC, nebyl ke spolupráci přizván. Snad aby staré partě příliš nemíchal polévku.
Podle výsledků však zprvu v olympijském turnaji všechno vycházelo. Ve skupině zdolalo národní mužstvo Belgii, Maďarsko, Francii, postoupilo s plným počtem bodů a navíc čistým kontem. V semifinálové čtyřce prohrál československý tým nejprve s Američany 0:2, potom ovšem přehrál Švédy 4:1, Rakušany 2:1 a spolu s celkem USA postoupil do finálové skupiny. Do ní se započítával právě výsledek s dosud jedinými přemožiteli.
Ve druhé skupině mezitím došlo k senzaci. Celek Velké Británie zdolal tým javorového listu 2:1. Byla to po dvaceti zápasech vůbec první porážka Kanaďanů na olympijských hrách. A nakonec je stála zlato. Stříbro bylo mimochodem jedinou medailí, kterou tato země v Ga-Pa získala. Nejcennější kov si odvezli Angličané do Londýna, i když po remíze 1:1 s Německem o jejich prvenství nerozhodlo ani bezbrankové poslední střetnutí s Američany. To ještě měli šanci na vítězství, pokud na závěr porazí Kanadu o čtyři góly. Unaveni po třech nastaveních v předchozím zápase prohráli 0:1.
Velká Británie vyhrála vůbec první oficiální mistrovství Evropy v roce 1910. Ve Wembley a Earl´s Court stály nové haly. Ale až do první světové války neměla ostrovní země pravidelnou soutěž s v době olympiády v Ga-Pa v ní hrálo jen sedm celků. Už na předešlých turnajích si Britové nevedli špatně. Ale z větší části se jednalo o odchovance kanadského Dominia s pasy Spojeného království, převážně armádních důstojníků, studentů a potomků britských emigrantů, kteří se vrátili do staré vlasti. Kapitán mužstva Carl Erhardt, v 39 letech nejstarší účastník turnaje, pocházel z Anglie, ale vyrůstal v Německu a Švýcarsku.
Britové jako první tým v historii vyhráli olympiádu, světový šampionát i mistrovství Evropy. V pozadí hokejového zázraku v Ga-Pa už tahal za nitky irský cestovní agent jménem John Francis „Bunny“ Ahearne, jinak generální sekretář britského svazu. Pomáhal přílivu naturalizovaných Kanaďanů, na druhou stranu prosadil, že v každém ligovém týmu musí hrát nejméně čtyři rodilí Britové. A tak se ve výběru objevil například i pravý Londýňan a rekordman v rychrobruslení Bob Wyman. Ahearne brusle na nohou nikdy neměl. Ale nakonec to dotáhl až na prezidenta mezinárodní federace IIHF.
Horror prožívali vedle Kanady v Ga-Pa i hokejisté Československa. V duelu o kontinentální prvenství se s nimi Britové vypořádali 5:0. Kanaďané těsně po nich 7:0. Zároveň se započítávala porážka od Američanů. Československo tak nezískalo ve finálových zápasech ani bod, nedalo žádný gól, zato v konečném součtu čtrnáct inkasovalo. Senzacechtivé noviny pak psaly o porušování životosprávy, sporech mezi hráči, handrkování o diety. Tým se vracel jako nejúspěšnější zástupce pevninské Evropy. Ale opět bez medaile.
Další zimní olympiáda se měla konat v roce 1940 v japonském Sapporu. Podruhé se ucházel i švýcarský Svatý Mořic. Ale pro spory mezi organizátory a MOV neuspěl. Do hry vstoupil také německý Garmisch-Partenkirchen. V září 1939 však německá armáda napadla Polsko. Začala nejstrašnější válka v dějinách. O dva měsíce později byla olympiáda zrušena, podobně jako v létě 1941 další zimní hry, které se v roce 1944 měly pořádat v italské Cortině d´Ampezzo.
Skupina A: 1. Kanada, 2. Rakousko, 3. Polsko, 4. Lotyšsko.
Skupina B: 1. Německo, 2. USA, 3. Itálie, 4. Švýcarsko.
Skupina C: 1. Československo, 2. Maďarsko, 3. Francie, 4. Belgie.
Skupina D: 1. Velká Británie, 2. Švédsko, 3. Japonsko.
Semifinále – I: 1. Velká Británie, 2. Kanada, 3. Německo, 4. Maďarsko,
II: 1. USA, 2. Československo, 3. Švédsko, 4. Rakousko.
Finále: 1. Velká Británie 7:1 5 bodů, 2. Kanada 9:2 4, 3. USA 2:1 3, 4. Československo 0 0:14.
Další umístění: 5.-6. Německo, Švédsko, 7.-8. Maďarsko, Rakousko, 9.-12. Francie, Itálie, Japonsko, Polsko,
13.-15. Belgie, Lotyšsko, Švýcarsko.
Československo: Peka, Boháč – Pušbauer, Hromádka, Košek – Tožička, Maleček, O. Kučera, Troják, D. Jirotka, Z. Jirotka, Cetkovský, Ulrich.
Dodavatel energie pro hokej
