Obrovská škoda! Kdybychom zvýšili vedení, jsme v semifinále, mrzí Faksu a Pastrňáka po prohře s Finy

(MALMÖ, od našeho zpravodaje) Na tohle čtvrtfinále se bude jednou vzpomínat podobně jako na to před dvěma lety v Calgary. Čeští junioři neměli před turnajem velké oči, moc se jim nevěřilo, nakonec se ale ocitli velmi blízko semifinále, Kdo by to byl řekl. Velký sen se měnil v realitu, hokejisté vedli během druhé třetiny o dvě branky, jenže pak zabrali Finové a vývoj otočili. "Je to strašné zklamání a obrovská škoda. Kdybychom vedení zvýšili, postupili bychom! 4:1 by už Finové nedotáhli," mrzí Radka Faksu.

Útočník kanadského Kitcheneru hrál třetí šampionát dvacetiletých. Odmakal každé střídání, pro tým udělal hromadu černé práce. Na gól čekal, připsal si ho až ve čtvrtfinále. Faksa krásně zakončil parádní akci Tomečka, celkově třetí česká branka v tu chvíli dávala týmu velké naděje. "Jenže my pak udělali chybu a dostali druhý gól. To byla škoda, měli jsme náskok udržet do přestávky," říká Faksa.

Ve třetím dějství zápasili junioři s probuzeným sokem. "Oni na nás vletěli, šťastně jim to spadlo do brány," kroutí hlavou naděje Dallasu. Po zápase nebylo hráčům do řeči, někteří měli v očích slzy. Kdo ví, kdy se zase objeví v národním dresu - ročník 1994 opouští mládežnickou kategorii a do dospělé reprezentace je cesta hodně dlouhá.

Také Faksa se loučí. Zažil tři šampionáty dvacetiletých, semifinále ani jedno. "To zklamání mi připomíná můj první turnaj v Kanadě, tehdy jsme prohráli v prodloužení s Ruskem. Teď to bylo moje poslední mistrovství světa, moc mě mrzí, že to takhle dopadlo," jen těžko hledá slova. Naproti tomu David Pastrňák prožil v Malmö premiéru, na turnaj může ještě dvakrát.

Ale dopředu nikdy nevíte, jestli bude semifinále příště zase tak blízko. "Prohrát zápas podobným způsobem, to je špatná stránka hokeje. Bolí to," hlásí tiše. Loni dvacítka podlehla Američanům jasně 0:7, nikdo nemohl v podstatě nic říci. Letos? Junioři otevírali bránu velkého semifinále, teď mají v hlavách prázdno. Smutek je maximální.

"Hráli jsme výborný zápas, dlouho jsme byli i lepší. Je strašná škoda, že se nám nepovedlo zvýšit na 4:1. Sám jsem měl šanci, stačil kousek a mohlo to tam spadnout. Bohužel, Finové měli trošku víc šťěstíčka. Na konci druhé třetiny snížili, pak dali gól... Když cítíte, že jste na ledě nechali všechno, a stejně prohrajete - je to hrozně smutné," popisuje útočník švédského Södertälje.

V polovině zápasu Češi protivníka převyšovali, hráli v euforii. Vedení 3:1 vzbuzovalo oprávněné naděje, že to tentokrát konečně vyjde. Bohužel, postupně zhasly... "Škoda, že jsme jim darovali povzbuzováka do šatny. Ale hráli jsme dál. Celou dobu jsme tady makali, v úvodu utkání byli nervózní, ale pořád se snažili. Ti třetí třetinu jsme pak prostě neudělali," hodnotí emotivně.

David Pastrňák patří k hokejistů, kteří vzhledem k věku mohou na turnaj i za rok. Perspetiva českého týmu je zřejmá, zástupců ročníku 1995 až 1997 v něm najdeme dost. Pro hráče to je ovšem slabá útěcha. "Myslím, že jsme tu předvedli dobrý hokej. A hlavně hráli jako tým! Nemáme se za co stydět, je škoda, že z toho není semifinále. To mě bude mrzet strašně dlouho," uzavírá Pastrňák.