Obránce Jan Němeček v Itálii hrál i koučoval, ale také řádil na sjezdovce

Hokejový světoběžník Jan Němeček hrával extraligu v Českých Budějovicích a Karlových Varech, okusil zámořskou NHL v dresu Los Angeles Kings, nastupoval ve švédské Elitserien i německé DEL. Tři ze čtyř posledních sezon strávil na italském ledě, kde hrál rok za Bolzano a dva roky za sousední Renon Sport. „Úroveň nejvyšší soutěže se za tu dobu hodně zvedla, přibyli cizinci a hrát tam rozhodně není žádná procházka. Musí se makat a přistupovat ke všemu profesionálně,“ říká s respektem o dosavadním angažmá.

Sezona v Itálii má tři vrcholy. Nejdřív se hraje Supercoppa, potom italský pohár a nakonec finišuje ligová soutěž. Rodák z jihočeského Písku prožil v uplynulém ročníku vítěznou radost z obou pohárů, jen v lize byl jeho tým druhý. „V Super poháru si to rozdá vítěz italské pohárové soutěže s ligovým mistrem,“ vysvětluje čtyřiatřicetiletý hráč. „Na našem vyprodaném stadiónu jsme porazili Bolzano pětibrankovým rozdílem a byla z toho velká sláva už v polovině září,“ vrací se k začátku uplynulého ročníku.

Do bojů o ligové body ale Němečkův tým vstoupil trochu laxně. „Dobrá nálada vyprchávala, po deseti zápasech jsme byli v tabulce šestí z devíti účastníků,“ ukazuje na vrtkavost hokejového života. „Následovala velká porada jako vždycky, když se přestane dařit. Mužstvo posílil švédský útočník a také jeho zásluhou se tým dal zase dohromady. Od prosince do konce sezony jsme prohráli už jen čtyři zápasy, což je úplně neskutečné. Více než dvacetibodovou ztrátu na vedoucí Brunico jsme nejenom stáhli, ale byli jsme první po dvaačtyřiceti kolech základní části,“ chlubí se.

Mezitím už měli hokejisté Renonu v kapse druhý pohárový triumf. „Na konci ledna přišel do mužstva obránce Honza Horáček a bylo to zrovna v době, kdy vrcholil italský pohár,“ pokračuje v sumarizaci uplynulé sezony. „Z týmů první a druhé ligy vykrystalizují semifinalisté, jejichž dvoudenní klání potom rozhodne o pořadí. Hrálo se v Bolzanu, byla to velká show před vyprodaným hledištěm a televizními kamerami. Porazili jsme Asiago a ve finále Brunico. Šampaňské znovu teklo proudem,“ tetelí se při vzpomínce.

V play off se Renon prokousal do semifinále, kde na něj čekal tým Bolzana. „Nehorázná řežba,“ charakterizuje Jihočech ostře sledovanou sérii. „Žádný duel nemá takovou publicitu a takový náboj jako derby mezi námi a Bolzanem. Kluby sídlí těsně vedle sebe - my jsme na kopci, oni pod kopcem. Byl to vrchol sezony, která tím pro Italy v podstatě skončila,“ komentuje člen vítězného mužstva výsledek 4:2 na utkání. Finále už nemělo šťávu. „Chyběla nám koncentrace. Prohráli jsme s Asiagem 0:4 na zápasy,“ hodnotí suše ligový závěr.

Přesto si Jan Němeček na působení v Itálii nestěžuje. Naopak. „Užívám si to. V září jsem projezdil všechna okolní horstva na motorce, přes zimu jsem denně lyžoval. Sjezdovku mám pět minut od baráku, tak jsem si koupil permanentku a naplno ji využíval. Byl jsem víc lyžařem než hokejistou,“ vtipkuje o svém pobytu pod výběžky Dolomit. Seznámil se také s italským mládežnickým hokejem. „Šestiletý syn Oliver prožil v Renonu svoji první sezonu na bruslích,“ vysvětluje pyšný otec.

„Překvapilo mne, jak mají v Itálii nejmladší potěr perfektně zorganizovaný. Jediným nedostatkem, bohužel podstatným, je úzká základna. Kluci do osmi let trénují společně v jednom týmu, ale při zápasech nebo turnajích nosí různobarevné pásky na rukávech, které označují věk a vždycky hrají proti sobě pětky se stejnou barvou,“ upozorňuje na zajímavý prvek. Další novinkou, která Němečka v italském prostředí potkala, byl první kontakt s trenérským řemeslem. Dostal se k němu náhodou. „Počátkem sezony jsem utrpěl zranění,“ vykresluje, jak to začalo.

„Padající protihráč mě podkosil a já dopadl zády na špičku jeho brusle. Měl jsem velké štěstí, nakonec z toho byl jen natržený sval v těsné blízkosti obratle. Hojení probíhalo dobře a díky tomu, že soutěž měla zrovna pauzu, tak jsem vynechal jenom pět zápasů. V nich jsem se proměnil z hráče na trenéra,“ líčí pobaveně. Písecký odchovanec nebyl asistentem, jak by se dalo čekat, ale rovnou hlavním koučem. „Náš kanadský trenér Ron Ivany si odpykával trest,“ popisuje kuriózní situaci.

„Často se hádá s rozhodčími a od konce předchozí sezony mu běžel šestiměsíční distanc. Tak jsem ho v nouzi zaskočil, ale nevím, asi to nebude moje parketa. V letošním play off se Ivany znovu hádal, vysloužil si další suspenzaci a vedení klubu ho vyhodilo,“ zmiňuje trpký osud impulzivního Kanaďana. Italský vicemistr již angažoval nového trenéra, tentokrát z domácích zdrojů. A ten si zřejmě poskládá kádr podle svých představ. „Dosavadní tým se asi rozpadne. Je to škoda,“ lituje Němeček. „Měli jsme kvalitní sestavu, do níž dobře zapadlo pět cizinců z Evropy a tři posily ze zámoří. Jediným slabším článkem byl gólman. Teď zřejmě nebudou osloveni starší hráči, což se týká i mne, přestože jsem loni hrál všechna oslabení i přesilovky. Táhl jsem to v obraně ještě s jedním Italem a Honzou Horáčkem prakticky všechno.“

Přes léto si Jan Němeček tradičně sám ordinuje individuální přípravu. Nyní rovněž čeká na to, co mu vybaví jeho rakouští agenti. „Měl jsem telefonát z píseckého prvoligového klubu, ale já bych rád zůstal ještě alespoň rok v zahraničí. Zatím se objevila nabídka z italské Fassy, kde loni nastupoval Láďa Benýšek. Musím si však napřed zjistit, jaké jsou tam přes zimu sněhové podmínky,“ naznačuje s humorem, jaká sportovní kombinace je pro něho ideální.