Obdivuji českou historii a Dominika Haška, vyznává se brankář Bostonu Tim Thomas

Před rokem byl nejlepším brankářem NHL. Boston v základní části 2008-09 zářil, Prezidentova trofej mu utekla o pouhý bod, který získalo navíc San Jose. Výkony Bruins se do značné míry opíraly o výborného Tima Thomase (na snímku) v brance, který si v památné sezóně stanovil osobní maximum 36 vyhraných utkání, rekordní hodnoty ale zaznamenal i v průměru obdržených branek a úspěšnosti zákroků. Po zásluze si tak vysloužil Vezinovu trofej.

Od té doby se hodně změnilo. O třináct let mladší Tuukka Rask chytil svou šanci za pačesy a Thomas náhle musí o místo v brankovišti Medvědů tvrdě bojovat. Byl to talentovaný Fin, kdo loni s hodnotou 93,12 stanovil ligové maximum v procentuální úspěšnosti zákroků. Sympatický Thomas, jenž si cestu do NHL pracně klestil právě přes Finsko, tak čelí obnovené výzvě.

Jde o vaší první návštěvu České republiky?
"Ano."

Jak se vám tu líbí?
"Jsem ohromen místní architekturou, miluju historii a tohle město ji má úžasnou. Viděl jsem už dost evropských měst, ale pokud jde o architekturu a historii, Prahu jsem si skutečně oblíbil."

Nejste z náročného programu unavení?
"Určitě ne. Mám tady českého kamaráda, hodně jsem toho s ním viděl. Rozhodně mi nedělá problém být tady celý týden. Osobně si to užívám."

V úterý jste si zachytal v Liberci proti místním Bílým tygrům, zažil jste celkově rušný týden. Mohl byste všechno nějakým způsobem shrnout? Váš největší zážitek?
"Určitě zajímavá zkušenost. Čeští fanoušci…, místní zvyky jsou trochu odlišné. Připomnělo mi to české fandy na světovém šampionátu v Rakousku, bubny a tak… Bylo to hodně podobné tomu, co jsem zažil ve Finsku, takže trochu jako doma. Byl to jeden z největších zážitků tohoto týdne, pak samozřejmě Praha, historie, budovy, co se stalo na tomhle nebo tamtom náměstí. Je to něco jiného než v Americe, která nemá takovou historii. Nenarazíte tam na podobná místa, takže pro Američana je určitě zajímavé poslechnout si všechny místní příběhy."

V týmu máte českého spoluhráče Davida Krejčího. Dověděl jste se něco o České republice i od něj?
"Ani to nebylo potřeba. David by si se mnou o tom určitě rád povídal, ale já už toho vím docela dost. Hodně jsem slyšel od svého spolubydlícího na univerzitě, který byl v Čechách v roce 1989. Často mi o téhle zemi vyprávěl, o její historii, o sametové revoluci... Slyšel jsem i o životě před revolucí, v roce 1985. Lidé si vůbec neuvědomují, jak těžké třeba bylo přejít hranice. Mám skutečně velký respekt k české historii i Praze."

Do NHL jste se dostal z Finska, kde jste delší dobu působil. Jaké máte na tuhle zemi vzpomínky?
"Mám spoustu nejrůznějších vzpomínek… Skvělý byl rok 1998 s IFK Helsinky a hodně jsem si užil také ročník během výluky v Jokeritu. Pro mě osobně to byla excelentní sezóna. Tyhle dvě vzpomínky na Finsko se mi asi vybaví jako první."

Vaším soupeřem je Tuukka Rask…
"To není můj soupeř, je to spoluhráč!"

Jistě. Ale je to váš soupeř o post prvního brankáře Bostonu. Myslíte, že jste schopen se tenhle rok vrátit a znovu zabojovat o post jedničky?
"Myslím, že ano. Je to můj cíl. Snažím se dostat na svojí úroveň, tedy tam, kde chci být. Zatím je to fajn. Cítím se dobře a zlepšuji se každý den. Je to pro mě výzva."

Jaký máte s Tuukkou Raskem vztah?
"Máme dobrý vztah. Zpočátku jsme se hodně bavili o Finsku, takové společné téma našich prvních rozhovorů. Určitě si společně vedeme dobře. Osobně se dobře snáším se všemi Evropany, hrál jsem s nimi už ve škole."

Minulý rok jste vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL, co to pro vás znamenalo?
"Největší ocenění v mé kariéře. Něco, co jsem nikdy nečekal, že bych mohl dosáhnout. Jsem na to samozřejmě hrdý, ale pořád ještě hraju, stále věřím, že toho můžu ještě hodně dokázat. Jednou se na Vezinovu trofej podívám a budu na ni hrdý, ale momentálně na ni nemyslím, mám v hlavě hlavně Stanley Cup."

Byl jste rovněž náhradním brankářem USA na zimních olympijských hrách ve Vancouveru. Jak jste si užil olympiádu?
"Fantasticky. Byl to můj největší okamžik sezóny. Bylo skvělé hrát společně s ostatními Američany. Nezažil jsem to roky. Hrát za svou zemi na olympiádě bylo něco, o čem jsem snil. Možná od doby, kdy mi bylo pět let. Dostat takovou příležitost, když je vám pětatřicet, kdy už si myslíte, že taková šance nikdy nepřijde… Bylo to něco skutečně výjimečného."

Být olympiáda o rok dříve, zřejmě byste se stal americkou jedničkou. Ryan Miller byl ale ve Vancouveru vynikající, souhlasíte?
To určitě. Ale víte, tyhle věci nemůžete ovlivnit. Snad jen Dominik Hašek byl nejlepší gólman světa každý rok. Já tomu byl blízko aspoň na krátký čas, bohužel součástí života jsou i zranění a já se s ním potýkal minulý rok. Jsem šťastný, že jsem byl aspoň schopný kvalifikovat se do olympijského týmu, bez ohledu na to, že jsem pouze podporoval spoluhráče."

Hrát za tým USA pod olympijskou vlajkou je něco, co si asi musíte užít v jakékoli roli.
"Jistě. A taky jsem si to užil. Nikdo neví, kdy dostane další šanci a mně je přeci jen pětatřicet."

Zpátky k NHL. Loni jste prohráli sérii s Philadelphií, ačkoli jste vedli 3:0 na zápasy. Co se přihodilo?
"Měl jsem docela dobrý výhled, možnost všechno to sledovat. Bylo to víc důvodů… Philadelphia se dostala do laufu, začala si věřit, my byli trochu unavení. Když vyhrajete první tři zápasy, stojí vás to hodně energie. Prostě se sešlo víc různých faktorů, byla to pro nás velmi poučná zkušenost. Podobně jako pro Pittsburgh, který prohrál jedno finále, aby se vrátil další rok a zvítězil. To je cesta, kterou chceme jít."

Dobrý brankář potřebuje dobrou obranu. Experti tvrdí, že vaše obrana je v nejlepším věku. Jaké je to mít před sebou hráče jako Chára, Seidenberg, Stuart a další?
"Chytám za nimi pár let. Zvláště Zdeno je pro nás klíčový. Je super mít před sebou tak vysokého hráče, je silný, má výborné ruce... Často se mu nedostává uznání, jaké by si zasloužil. Je to úžasný hokejista, úžasný sportovec. A pokud jde o zbytek obrany, stojí za úspěchem, kterého jsem já osobně dosáhl před dvěma lety a Tuukka letos. Pokud chcete mít dobré statistiky, bez dobrých obránců to nejde."

Od obrany k útoku. Máte v něm Tylera Seguina, kterému je osmnáct let, a na druhé straně Marka Recchiho, jemuž je 42 let. To je neuvěřitelný rozdíl…
"Rozdíl mezi nimi je obrovský, ale oba jsou skvělí hokejisté. Mark Recchi se určitě nechová jako čtyřicátník a rozhodně tak ani nebruslí. A pokud jde o Tylera, nedovedu si představit, že bych já v osmnácti hrál na takové úrovni. Určitě jsem v tom věku nebyl tak připravený. On je úžasný, jeho potenciál je neomezený. Víc nevím, co bych k tomu řekl."

Kdo byl vaším brankářským vzorem, když jste vyrůstal?
"Prvním byl Jim Craig, který chytal za USA na olympiádě 1980 v Lake Placid."

Památný „Zázrak na ledě“…
"Přesně tak. A dál? V mém městě nebyl tým NHL, tak nevím. Když jsem se dostal na univerzitu, stal se mým oblíbencem Dominik Hašek. Víte, já nemám zrovna normální styl a Dominik měl taky velice odlišný styl od ostatních. On byl prvním brankářem, který ukázal, že důležité jsou jen výsledky a ne to, jak při tom vypadáte."

Víte, že stále ještě chytá? Letos podepsal v KHL, je mu už pětačtyřicet.
"Ano, vím. Loni dokonce vyhrál českou ligu, že? To je neuvěřitelné."