O reprezentaci se ještě poperu, tvrdí Antonín Bořuta, zlínský obránce ve službách Vsetína

Před dvěma lety se mu dařilo na mistrovství hráčů do dvaceti let, letos mohl kouče Růžičku přesvědčit o svých schopnostech v přátelském zápase seniorů se Slovenskem. Vinou zranění hlavy však vypadl ze zápasového tempa a do Košic nakonec neodcestoval. „Abych se přiznal, nevím, proč si trenér všimnul zrovna mne. Snad jsem předvedl dobrý výkon v extralize proti Slavii, ale těžko říct. Určitě mi pomohla účast na mistrovství světa do dvaceti let,“ říkal Bořuta v sobotu, kdy nastoupil za druholigový Vsetín v zápase proti Technice Blansko. To Valaši ovládli 4:1 i díky brance talentovaného obránce, který za kopcem Sirákovem nastoupil v rámci střídavého startu z mateřského Zlína. Šlo o jeho první zápas po nepříjemném zranění.

Jak jste se cítil v prvním utkání po zranění hlavy?
„Ležel jsem sice dva dny v nemocnici, ale dnes jsem se už cítil výborně. Byl to parádní zápas, hrálo se mi dobře. Byl jsem sice trošku unavený, protože jsme dostali ve Zlíně na tréninku zabrat, ale jinak bylo dneska už všechno super.“

Byla i herní pauza důvodem, proč jste nakonec neodcestoval na přátelský zápas Česka se Slovenskem, na který jste byl jako náhradník nominován?
„Myslím, že to bylo kvůli tomu. Proležel jsem dva dny v nemocnici a trenér se mnou nepočítal.“

Přece jen – není to zvláštní, že je do reprezentace nominován hráč, který má střídavý start ve druholigovém celku?
„Abych se přiznal, nevím, proč si trenér všimnul zrovna mne. Moc poslední dobou nehraji. Snad jsem předvedl dobrý výkon v extralize proti Slavii a třeba si mne tam kouč všiml. Ale těžko říct. Určitě mi pomohla účast na mistrovství světa do dvaceti let.“

Na letošní mistrovství dvacítek odjede váš parťák ze Zlína, brankář Jakub Sedláček. Bavili jste se mezi sebou o turnaji?
„Určitě. Budu Sedlovi přát, aby kluky podržel svým výkonem a aby nároďák dopadl co nejlépe.“

Vy se ještě chcete poprat o národní dres seniorského týmu?
„O reprezentaci se rozhodně poperu, ale… Moc s národním dresem nepočítám.“

Utkání proti Blansku vypadalo z tribuny jednoznačně. Bylo to tak i na ledě?
„Blansko bylo hodně zalezlé, nehrálo moc aktivně. Hosté málo napadali a čekali spíše na naše chyby. Bohužel pro ně jsme si vytvořili šance a dali dva rychlé góly v přesilovkách během první třetiny.“

To vás určitě musí těšit, protože přesilovky Vsetína nejsou letos jeho silná stránka.
„Každého soupeře srazí na kolena, když dostane branku v oslabení. Navíc ještě když mužstvo hraje pět oslabení za třetinu. To stojí strašně moc sil, což se dnes projevilo. Využili jsme tři početní výhody.“

Mezi střelce jste se v přesilovce zapsal i vy. Byla vaše šance instinktivní, nebo to máte nacvičeno z tréninku?
„Ne ne. Viděl jsem, že mi Erik Hrňa dává puk na modrou čáru. Proti mně jel ale hráč a došlo mi, že mi půjde do střely. Tak jsem si puk stáhl do bekhendu po mantinelu, vybruslil si a chtěl nahrát Danielu Vaňkovi, který stál u branky. Měl jsem v plánu mu dát střelu na teč, aby poslal puk za brankovou čáru. Kotouč však k němu nedoputoval, hráč Blanska si jej srazil a ten pak propadl gólmanovi mezi nohama. Bylo to spíš štěstí a náhoda.“

Zdálo se mi, že Techniku definitivně položila třetí branka Vsetína?
„Vypadalo to tak. Působili unaveně, asi vinou těch mnoha oslabení.“

Nemrzí vás, že jste nakonec neudrželi čisté konto a inkasovali z nenápadné šance Blanska v samém závěru utkání?
„Určitě nás to mrzí a nejvíc zřejmě samotného Lukáše Plška, který mohl mít čisté konto. Ale nedá se nic dělat, tak to v hokeji chodí. Nekoncentrovali jsme se plně na poslední minuty zápasu a dostali zbytečný a špatný gól.“

Jaká je vlastně nyní vaše pozice v mateřském Zlíně?
„Zatím to mám tak, že budu ve Zlíně a když bude volno a trenéři Vsetína mne zavolají, budu hrát na Lapači. Uvidíme, co bude dál.“

Jak se na druhé straně Syrákova cítíte?
„Je to tu skvělé. Na zápasech panuje dobrá atmosféra, fanoušci jsou fantastičtí. Jiné to není ani v kabině, ve Vsetíně je dobrá parta. Na ledě to někdy klape, jindy ne, ale to záleží na momentální herní pohodě.“

Je pro extraligového hráče těžké popasovat se s tím, že má jít hrát o dvě ligy níž?
„S tím se nedá nic dělat. Chodit do Vsetína? To máme v popisu práce a musíme to akceptovat. Ale já jsem rád, že si tu zahraji. Dlouho jsem nehrál a vsetínské angažmá mi pomáhá. Dostal jsem se zpátky do kondice, do zápasů. Třeba se zadaří a díky vsetínskému angažmá se probojuji do základní sestavy extraligového Zlína.“

V letním přípravném zápase Vsetína se Zlínem jste nastoupil za Berany a zvítězili jste 7:1. Vyjadřuje ten poměr rozdíl mezi oběma soutěžemi?
„Jasně. Extraliga je rychlejší, tvrdší a hráči jsou v ní hokejové chytřejší. Víc nad hrou přemýšlí.“

Jak strávíte blížící se vánoční svátky?
„Asi klasicky, budu nabírat kondici doma v pohodě u cukroví. V tucích je přece síla!“