Nula potěší, ale vítězství ještě víc, usmíval se brněnský gólman Jiří Trvaj

To, co ještě před startem nového ročníku extraligy tvrdili mnozí trenéři konkurenčních mužstev, se beze zbytku potvrdilo. Kometa Brno má nejvyrovnanější dvojici brankářů. Zatímco v předminulém týdnu se v brněnské bráně činil finský démon Sasu Hovi a vychytal dvě nuly, teď jeho kousek napodobil zkušený Jiří Trvaj – nejprve zazářil shut-outem na ledě v té době vedoucího celku tabulky Třince, včera proti němu neuspěli mladoboleslavští střelci. „Do každého zápasu jdu s tím, že nechci dostat gól, tak teď se to holt povedlo dvakrát po sobě,“ uculoval se brněnský sympaťák.

Jirko, v bráně jste neinkasoval už sto dvacet minut, to vypadá, že jste tu pomyslnou hozenou lapačku od Sasu Hoviho zvedl, co říkáte?
„Takhle jsem se na to rozhodně nedíval. Do každého zápasu jdu s tím, že nechci inkasovat, dneska se to povedlo, stejně jako v Třinci. Je to pěkný pocit, lepší samozřejmě o to, že jsme vyhráli, a navíc jen díky jediné vstřelené brance. Perfektní.“

Máte opravdu takovou formu, nebo je to tím, že by defenziva pracovala bezchybně?
„Kdybych měl klobouk, tak před našimi obránci smeknu… nebo vidíte, můžu smeknout aspoň tuhle čepici. Zahráli výborně, nepustili Mladou Boleslav do žádné výraznější šance, a to byl základ našeho úspěchu.“

Jak je to vlastně s vaším střídáním se v bráně se Sasu Hovim? Trenéři se dívají na výsledky, na únavu, nebo na to, aby vás udrželi oba v tempu? A co vám vlastně řekli před zápasem v Třinci, kdy jste se do brány vrátil?
„Co mi řekli? Připrav se, v Třinci chytáš.“

A to je celé?
„No, ano.“

Tahle série zápasů bez branek je pro vás velkou vzpruhou?
„Mě hlavně těší, že jsme oba ty zápasy vyhráli. Samozřejmě, že mě nula na kontě těší, tedy obě, nejde si toho nevšimnout, že tam žádný gól nepadl. Ale důležitější jsou ta vítězství.“

Kolik zápasů jste v kariéře se svým týmem vyhrál 1:0?
„Ježíš, tak to nevím, ale pár jich už myslím bylo.“

Jak je těžké soustředit se na zápas vzhledem k tomu, že nevíte přesně, kdy budete chytat, a ta pauza může být dost dlouhá?
„To je prostě realita… Když mi trenér řekne, že chytám, tak se na to připravím, jak nejlíp to jde. Pak jdu do zápasu s tím, že ho chci odchytat, jak nejlépe umím, nemá cenu dívat se doprava nebo doleva. Když mám šanci jít do brány, chci to utkání vyhrát.“

Musíte si třeba víc přidávat na tréninku, abyste si byl jistý, že jste pro svou formu udělal maximum?
„Ani ne, já jedu pořád v takových svých stejných kolejích. Samozřejmě, že když člověk nechytá zápasy, občas tam nějaká střelba navíc po tréninku být musí, ale nepřikládám tomu nějaký extrémní význam.“

Ale je to asi jiné, když jste třeba ve Znojmě odchytal padesátku zápasů a tady se v bráně hodně střídáte. Cítíte to na sobě?
„Já nevím… ani ne.“

V létě jste říkal, že počítáte s tím, že budete fungovat jako dvojka a čekat na příležitost. Teď jste ale s Hovim zhruba na stejné úrovni, vyvíjí se ta sezona podle vašeho očekávání?
„Takhle se to asi nedá říct… Člověk nikdy neví, co se stane, takže já jsem si pořád říkal, že musím být stoprocentně připravený na to, až ta šance přijde. Abych pak nebyl překvapený.“