Noviny raději moc nečtu, hlásí Tomáš Kaberle z posmutnělého Toronta

V dresu Toronta byl zvyklý bojovat o nejvyšší příčky. Jenže teď mužstvo Maple Leafs zabředlo do hluboké krize a klubu začíná hrozit, že se poprvé od roku 1998 nedostane do play off. Obránce Tomáš Kaberle přiznává, že takovou mizérii dlouho nezažil. „Nepanuje tady dobrá atmosféra. Není to nic příjemného,“ říká sedmadvacetiletý bek. A potvrzuje, že se pomalu začíná těšit na osvěžující výlet do Turína. „Na olympiádě máme šanci na zlato,“ věří.

Toronto prohrálo v NHL šestkrát za sebou, navíc utržilo sedmigólový debakl v Ottawě. Jaká v klubu panuje atmosféra?
„Určitě není dobrá. To se dlouho nestalo, abychom prohráli šestkrát za sebou. Není to nic příjemného. Ale myslím, že po prohře 0:7 jsme se všichni probudili a v posledním zápase jsme už podali daleko lepší výkon. Zasloužili jsme si alespoň bod. Pokud takhle budeme pokračovat, zvedneme se.“

V kanadských médiích se spekuluje o odchodu trenéra Pata Quinna, který je na střídačce Maple Leafs sedmou sezonu. Ustojí tuhle krizi?
„Těžko říci. To se stává, že když se týmu nedaří, hovoří se o výměně trenéra nebo hráčů. Quinn je zkušený kouč, navíc povede Kanadu na olympiádě, spíš si myslím, že zůstane. Ale v hokeji nikdy nevíte. Hráči i trenéři musejí počítat s tím, že druhý den můžou být jinde.“

Nemáte strach, že byste se mohl stát jednou z obětí špatných výsledků vy?
„O tom člověk nesmí přemýšlet. Vyměněn můžete být, i když mužstvo vyhraje deset zápasů za sebou. Takhle to v hokeji chodí. Já jsem v Torontu spokojený, přál bych si tady zůstat, ale když mě klub vymění, život půjde dál.“

Toronto po šesti prohrách vypadlo v tabulce z pozic, které zaručují účast v play off. Byl by to velký poprask, kdyby Maple Leafs ve vyřazovacích bojích chyběly?
„Naposledy se to stalo před osmi lety, určitě by to byl velký neúspěch. Zklamaní by byli diváci, my hráči i vedení klubu. Ale jsem teprve kousek za polovinou základní části, do konce ještě zbývá spousta zápasů a my ztrácíme na play off asi dva body. Není čas na paniku, pořád máme vše ve svých rukách.“

Když se do podobné situace, jako je teď Toronto, dostane tým u nás v extralize, fanoušci ztrácí trpělivost, pískají, nadávají, žádají hlavu trenéra. Co v Kanadě?
„Takovéhle věci se dějí všude na světě. Diváci na nás bučí, ale často je to oprávněné. Toronto je hokejové město. Když se nám daří, je všechno super, když ne, je to tady hodně těžké. O to víc se pak ale člověk snaží pracovat na tom, abychom se zvedli.“

Proč se mužstvu momentálně tak nedaří?
„Kdybychom to věděli, bylo by to jiné. Pravda je, že děláme zbytečné chyby, chybí nám také trocha toho štěstí. Jak se říká, když jste v laufu, vyhrajete i zápasy, v nichž si to nezasloužíte a naopak. Snad se to už brzy otočí.“

Záporná kritika míří v kanadských novinách i přímo na vás, což nebývá zvykem. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Samozřejmě, když se nedaří, největší tlak je na hráče, kteří patří mezi klíčové v mužstvu a v klubu už jsou dlouho. Ale já noviny moc nečtu, myslím si, že je to vlastně zbytečné. Každý sám nejlíp pozná, jak zrovna hraje. Vím, že umím podávat lepší výkony, stejně jako většina spoluhráčů v týmu.“

Na druhou stranu máte našlápnuto překonat své bodové maximum. Dosud jste za sezonu nasbíral nejvíce 47 bodů, letos jich máte už 38. Po této stránce můžete být spokojený, že?
„Určitě. Body jsou dobré, trávím hodně času na ledě, jsem spokojený. Ale klidně bych všechny body na konci základní části vyměnil za postup do play off. To je vrchol sezony, po tom všichni touží.“

Jeden z vrcholů letošní sezony je ale za dveřmi – olympiáda v Turíně. Vzhledem k současné situaci v Torontu by to pro vás mohl být docela osvěžující výlet?
„Určitě už se začínám těšit. Teď je pro mě pořád na prvním místě NHL, ale jakmile dohrajeme poslední zápas a nasednu do letadla, budu mít v hlavě jenom reprezentaci. Těším se na kluky, že se zase dáme na čas dohromady, vytvoříme dobrou partu, bude sranda, užijeme si to.“

Zatímco o vaší nominaci nebylo pochyb, bratr František jistotu dlouho neměl. Byl jste šťastný, že po mistrovství světa ve Vídni spolu budete startovat i na olympiádě?
„Samozřejmě, měl jsem z toho radost. Je to super. Brácha má pět titulů mistra světa, zkušený bek, jako je on, bude v týmu potřeba. Moc dobře ví, co úspěch obnáší, kolik úsilí zlatá medaile stojí. Jeho Carolina je teď jeden z nejlepších týmů v NHL, jemu se tam daří, snad tuhle podobu přenese i do nároďáku.“

Už jste stihli na téma olympijské hry pohovořit?
„Mluvíme spolu po telefonu téměř ob den, ale hlavně jsme řešili, co se děje momentálně v našich klubech. Pár slov už jsme pochopitelně o olympiádě prohodili, ale víc času bude až v Itálii. Doufám, že zase budeme bydlet společně na jednom pokoji.“

Jaké má český tým ambice?
„Věřím, že vyhrajeme zlato! V Turíně bude hodně vyrovnaných mužstev, rozhodne aktuální forma a to, kdo se nejlépe a nejrychleji vyrovná s časovým posunem, protože největší favorité budou mít většinu hráčů z NHL a všichni tam přiletí až na poslední chvíli. Bude to hodně náročný turnaj, finalisté sehrají osm zápasů ve dvanácti dnech.“

Teď jste hráli dva zápasy za sebou v Ottawě. Mluvil jste s Dominikem Haškem?
„Na to nebyl čas. Bohužel.“

Ale mohl jste ho aspoň vidět v akci. Je opravdu v tak zářivé formě, jak se v zámoří hovoří?
„Má formu, za všechno hovoří jeho statistiky i výsledky Ottawy. Dominik chytá vážně skvěle. Ale Tomáš Vokoun je taky výborný gólman. Určitě bude těžké rozhodnout, kdo by měl být na olympiádě jedničkou. Ale je super, že máme dva špičkové gólmany.“