Norsko mi prospělo, říká Tomáš Král mladší. Debaty o protekci ho maximálně motivují

I kdyby se rozkrájel, kdyby chytal jako Dominik Hašek, stejně se v českém hokeji najdou lidé, kteří budou tvrdit, že má coby syn prezidenta svazu zametenou cestičku. Tomáš Král mladší to nemá jednoduché. Musí žít s cejchem potomka vlivného činovníka, jakmile se jeho jméno objeví v nominaci reprezentačního výběru, ihned se najdou kritici, kteří to dávají do souvislosti s protekcí. Jenže šikovný odchovanec Plzně o sobě dává vědět poctivou prací. Pro něj možná lépe, že už druhým rokem chytá v Norsku. "Odchod tam mi prospěl, byla to změna po všech stránkách," říká.

Člen loňské reprezentační osmnáctky už dostal příležitost ve dvacítce. Našincům není příliš na očích, ovšem v zahraničí se prosadí jen odolní jedinci. Tomáš Král drží dobrý směr. Loni chytal juniorskou soutěž a za rezervu Lillehammeru druhou ligu dospělých, teď už poskočil mezi tamní elitu. "V sobotu jsem nastoupil za první tým proti Stjernenu. První gólman je Kanaďan, ale ten se zranil. Trenér dal šanci mně," říká.

Skromně pomlčí, že v zápase pochytal 37 zásahů, udržel čisté konto a přispěl k vysoké výhře 6:0. Premiéra jak se patří! "Nebylo to snad nejhorší, vyhlásili mě hvězdou zápasu, ale jestli dostanu šanci dál, to se teprve uvidí. Jsem moc rád, že mě trenér poslal do zápasu, nicméně vím, že na sobě musím dál pořádně makat," říká. Norský hokej už dávno není podřadnou kategorií, tamní reprezentace porazila na šampionátu český národní tým, mnozí norští hokejisté míří do zámořské NHL.

Na sever Evropy se v minulosti vydávali čeští hokejisté spíš ve vyšším věku. Pionýry byli Hajdůšek, Setikovský, Látal, Válek, Albrecht. Nyní dělají reklamu další, Král není výjimkou. V létě 2009 přešel do Lillehammeru, nyní kroutí v Norsku druhou sezonu. "Prospělo mi, že jsem loni mohl chytat druhou ligu. Dospělá soutěž je jiná než ta juniorská, potřeboval jsem se patřičně adaptovat. Jsem spokojen, takhle jsem si to představoval," kvituje.

V dějišti zimní olympiády 1994 našel skvělé zázemí. "Okolí Lillehammeru je nádherné, stačí udělat pár kroků a jste v přírodě. Blízké kopce jsou krásné, jenže já na poznávání přírody nemám skoro čas. Hlavně trénuju a chytám, proto v Norsku jsem," upozorňuje. V klubu ho mimo jiné cepuje kouč brankářů Radomír Daněk - bývalý gólman Jihlavy či Brna, který vedl gólmany u zlatých dvacítek z let 2000 a 2001. "Pan Daněk jezdí do Lillhammeru vždy po dvou týdnech, hodně se mi věnuje. Spolupráce s ním je perfektní," pochvaluje si.

Když se nevěnuje hokejovým povinostem, tráví nejvíc času doma. "Dostal jsem k dispozici byt v patrovém domě, kde bydlí další hokejisté, ale třeba i zaměstnanci nemocnice," zmiňuje. V klubu je jediným Čechem. "V minulosti jich tu hrávalo dost, kupříkladu Rudolf Pejchar a další. Teď jsou mezi krajánky Kanaďané, Američané, Švédové," vypočítává. Je zřejmé, že komunikovat musí jedině anglicky. "Norsky se zatím neučím, základy angličtiny jsem získal doma ve škole. Ovšem člověku stejně nejvíc pomůže, když musí jazyk používat pravidelně," dodává.

Král na vlastní kůži poznává, jak náročný je hokejový i osobní život daleko od blízkých, od známého prostředí. "Norský hokej jde nahoru, myslím, že se stále zvedá. Zuccarello Aasen třeba vyhrál bodování ve švédské lize, teď šel do zámoří. Pro místní mladé kluky je vzorem. Stejně jako Jonas Holos, který působí v Coloradu," připomíná. V Lillehammeru válí řada jiných norských reprezentantů, za národní tým chytá i česká brankářská naděje.

Loni byl Král trojkou reprezentační osmnáctky na mistrovství světa v Minsku, nyní patří společně s Novotným, Mazancem a Kašíkem do širšího kádru dvacítky, s níž byl nedávno na zápasech v Kanadě. "Překvapilo mě, jak o nás bylo ve Windsoru postaráno, a hlavně - jakou kvalitu utkání měla. Mně osobně víc vyhovují zápasy na užším ledě. Hokej je rychlejší, přímočařejší, na gólmana jde víc střel. Klidně bych bral menší kluziště i v Evropě," přiznává.

Když s hokejem začínal, nebyl prý původně úplně vyhraněný z hlediska toho, na jakém postu nastupovat. "Tahal jsem bágl na hokejce, chtěl jsem hrát od malička. A vždycky mě to táhlo do brány. Táta měl jiné představy, ale já toužil být gólmanem," říká s úsměvem. Tomášův tatínek v minulosti hrával závodně tenis. "Ale miloval i fotbal a hokej. Kdyby mohl, určitě by se věnoval spíš těmto sportům. Je jasné, že mi pomáhal, moji kariéru na dálku pořád sleduje," doplňuje.

Jako syn prezidenta hokejového svazu to Tomáš nemá lehké. Ať udělá cokoli, vždycky se najdou lidé, kteří jeho výkony zpochybní. V České republice je závist bohužel stále doma, slova o protekci slýchá Král mladší neustále. "Hlavně v Plzni to bývalo znát. Táta vedl klub a já si užil své. Nic příjemného. Teď už je to lepší, třeba ve dvacítce mi na tohle téma nikdo nic neříkal. Ani z legrace," připomíná.

Podobné úvahy a názory hází za hlavu. "Naučil jsem se to neřešit. Co s tím mohu dělat. Jedině to, že budu chytat, jak nejlépe umím. Chci těm lidem dokázat, že jsem dobrý brankář. Slova o protekci mě maximnálně motivují, naučil jsem se s tím žít," reaguje. Dobře ví, že když bude mít výsledky, kritikům zavře ústa. "Mým snem je šampionát dvacítek. Vážím si každého startu v reprezentaci. Když dostanu šanci, snažím se jí využít na sto procent. Být v národním mužstvu, to je pro mě největší čest," uzavírá.