Nikolaj Chabibulin musel v létě odejít z Chicaga. Přesto věří, že se klub rozhodl správně

Poprvé do nejprestižnější zámořské ligy vstoupil v ročníku 1994-95 v barvách Winnipegu Jets a letos ve slavné soutěži zahájil už čtrnáctou sezonu v kariéře. Nikolaj Chabibulin opustil v letním období po čtyřletém působení Chicago a přesunul se do Edmontonu. Ruský brankář nemá vedení Blakhawks za zlé, že se ho vzdalo a v rozhovoru pro deník Chicago Sun-Times přiznává, že klub zvolil správnou cestu. Ve středu se vrátil na místo činu, na ledě Jestřábů předvedl proti bývalým spoluhráčům dobrý výkon, ale na výhru to nakonec nestačilo. „Opravdu jsem si to tady užil,“ říká k těsné porážce.

Rodák ze Sverdlovsku na předchozí působiště nedá dopustit a vzpomíná na něj kladně. „Mám tady stále byt a spoustu přátel. Také město je skvělé,“ rozmlouvá v krátkosti. Šestatřicetiletý gólman je tak trochu vázán k Chicagu, kde strávil nějakou dobu a má zde ještě bydlení, ale rozhodně neplánuje, že by se sem vrátil. „Ještě nebyl čas byt prodat,“ dodává.

Před startem nového ročníku NHL dovedla ekonomická situace Chicaga k ukončení spolupráce s Chabibulinem, jemuž na konci loňské sezony vypršel čtyřletý kontrakt v hodnotě 27 milionů dolarů. Vedení klubu se pokoušelo veterána vyměnit už před minulým rokem, zařadilo ho na listinu volných hráčů, ale vzhledem k jeho smlouvě a výši platu se žádný zájemce neobjevil.

„Nebylo to tak špatné. Věděl jsem, co jsem mohl dělat. Byl jsem přesvědčen, že bych mohl hrát,“ uvádí bývalý hráč Phoenixu a Tampy Bay, jenž má na kontě v nejlepší lize světa celkem 755 zápasů. Účastník olympijských her v Salt Lake City byl v týmu Blackhawks brankářkou jedničkou, ve všech sezonách odchytal více jak polovinu utkání v základní části kromě poslední sezony, kdy si zatížení v brankovišti rovnoměrně rozložil s Huetem.

V poslední sezoně nastoupil mezi tři tyče k 42 duelům v základní části a vytvořil si rekordní bilanci 25 výher a 8 proher s úspěšností zákroků 91,9 procent a průměrem 2,33 inkasované branky na zápas. Po uplynulé sezoně se vznášela debata, který z brankářů by měl v klubu zůstat. Přestože byl ve všech brankářských ukazatelích lepší než Francouz Cristobal Huet, nakonec se Chabibulin musel z týmu poroučet.

„Hodně se o tom mluvilo. Poté, co jsem se stal volným hráčem, zvažoval jsem všechna pozitiva a rozhodoval se kam půjdu,“ vypráví k odchodu z Chicaga. Správnou volbou se pro něj stal Edmonton, který mu nabídl dobré podmínky a s nímž podepsal smlouvu na čtyři roky ve výši 15 milionů dolarů. „Nebylo nic, co bych skutečně porovnával s Blackhawks. Pro mě to bylo docela snadné rozhodnutí,“ ozřejmuje ke stěhování do nového týmu.

Jestřábi mají velice dobře poskládané mužstvo lépe než Oilers pod novým trenérem Patem Quinnem, ale to Chabibulinovy vrásky na čele nedělá. „Neohlížím se zpátky. Beru to tak, jak to je. Veškeré dění je z nějakého důvodu. Jejich tým se příliš nezměnil. Měly by patřit k nejlepším týmům v konferenci. Pokud vyhrají Stanley Cup, bude to skvělé. Pokud se jim to nepodaří…,“ objasňuje muž v masce, který během výluky NHL v sezoně 2004-05 oblékl dres Kazaně.

Vítěz Stanley Cupu z roku 2004 s Tampou Bay hodnotí angažmá v Chicagu po hokejové stránce rozporuplně. „Byly to dvě rozdílné období. První dva roky byly dost drsné, kdy jsme nehráli dobře a neměl jsem moc fanoušků. Potom mužstvo převzal John McDonough. Najednou jsme měli spoustu pozitivních myšlenek a to bylo na hře zábavné. Opravdu jsem si to užíval, i když začátek byl těžký. Nemohu k tomuto působení říci nic špatného,“ uzavírá někdejší brankář CSKA Moskva.

I představitelé klubu byli s jeho výkony v Chicagu spokojeni, i když se mu nevyhnuly výkyvy hlavně na začátku působení a rádi by ho viděli ve své týmu. „Samozřejmě bychom si přáli, kdyby tady mohl chytat nadále, ale ekonomika a naše brankářská situace byla významným krokem ke změně. Můžeme mu jen v novém týmu popřát hodně štěstí,“ praví na adresu ruského matadora kouč Chicaga Joel Quenneville.

Pro Chabibulina, jenž má před sebou poslední roky aktivní hokejové dráhy, určitě není štace v Edmontonu krokem zpátky. I přes jeho pokročilý věk by měl v týmu Olejářů zaujmout místo jedničky a záda mu má krýt o generaci mladší Deslauriers. V letošním ročníku se zatím postavil do brány ke čtyřem střetnutím se střídavými úspěchy, vítězství slavil proti Dallasu a Montrealu a shodně dvakrát odešel poražen.