Nikdy nepřestaneme věřit a bojovat, slibuje služebně nejstarší hráč Boleslavi Tomáš Nouza

Výkřik do tmy nebo reálné vystrčení drápků? Mladoboleslavští hokejisté vyhráli dva z posledních tří zápasů, z toho právě ona jediná prohra v Třinci asi fanouška – realistu nepřekvapila. Jako by si svěřenci trenéra Holaně potřebovali dokázat, že ještě vůbec umí a dokáží vyhrát. Když se tak stalo, působí Bruslařský klub dojmem, jakým působil na začátku sezóny. A to sice že možná nemá ve svých řadách žádná velká hokejová jména, ale tvoří tým. Semknutý a ochotný rvát se. A přesně tohle bylo k vidění v utkání s Českými Budějovicemi, které nakonec Středočeši vyhráli 3:2, přičemž poslední tříbodovou domácí výhru slavili naposledy 17. listopadu. "Trochu děsivé," okomentoval to Tomáš Nouza.

Kdo Mladou Boleslav po klíčovém – a prohraném – utkání s Kladnem odepsal, by měl možná alespoň zvážit přehodnocení svého názoru. Středočeši totiž začali pořádně kousat, kopat a škrábat. Nakoplo je vítězství na ledě brněnské Komety, odkud už v dobách svého prvoligového působení nevozili body nikterak snadno.

Prohra s Třincem asi nikoho nepřekvapila, domácí vítězství nad Českými Budějovicemi ale už přináší určitý příslib do budoucna. Tím spíš, že z děsivého dvanáctibodového kráteru mezi Boleslaví a Kladnem je náhle jen sedm bodů. Tedy dva zápasy a kousek – rozhodně nic, co by se nedalo zvládnout ještě do konce základní části, natožpak v play out.

"Byli jsme si dobře vědomi toho, jak dlouho jsme doma nevyhráli," přiznal po zápase služebně nejstarší hráč Mladé Boleslavi, který patřil mezi ty, kdo překonali brankáře Kováře. "Dokonce jsem to dneska náhodou slyšel před zápasem v rádiu. Nebylo to nic příjemného, takže jsem strašně rád, že se nám to podařilo zlomit," popisoval Tomáš Nouza. "Tím spíš proti Budějovicím, se kterými jsme letos utrpěli vlastně zatím vůbec největší porážku," přiznal, že na polknutí hořké pilulky v podobě desetibrankové "nakládačky" nezapomněl.

Oproti minulému vzájemnému utkání ale tolik gólů nepadlo. Ba co víc, diváci si na ně museli i podstatně déle počkat. O to zajímavější je, že se pak všechno stihlo odbít v rozmezí pouhých sedmi minut, kdy za svá záda pustil boleslavský Schwarz dvě branky a budějovický Kovář tři. Byli to přitom pokaždé Středočeši, kdo svému soupeři odskočil.

"Občas mám dojem, že si věci rádi komplikujeme," zasmál se nevesele Nouza. "Ještě před tou třetí třetinou jsme měli obrovské šance, hráli jsme dvojnásobnou přesilovku… Takovéhle věci musíme proměňovat. Z minulosti moc dobře víme, jak se tyhle věci dokážou vymstít."

Samotnému Tomáši Nouzovi se letos profesně příliš nedaří. Před Vánoci se mu narodila dcerka, což je sice, jak sám prohlásil, zatím vůbec ten největší dárek, jaký kdy dostal, na ledě mu to ale moc nevychází. "Je to pravda," přiznal narovinu. "Samozřejmě, že nad tím přemýšlím, jsem si vědom toho, že letos těch gólů moc nedávám."

Proti Budějovicím ale předvedl efektivní únik i zakončení. Ve vlastním oslabení zvyšoval na 2:1 a jeho branku lze považovat za velmi hodnotnou. A co se jinak zkušenému exekutorovi nájezdů na gólmana honilo hlavou? "Kubu Kováře znám moc dobře z Písku, jsme kamarádi. Napřed jsem myslel, že mu to udělám bekhendem na víko, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a poslal jsem mu to tam mezi nohy," popisoval s úsměvem.

V době, kdy se Středočeši přetahovali o body s Mountfieldem, prohrálo Kladno s Třincem. Z původní dvanáctibodové ztráty, která navíc hrozila pořád narůstat, pokud se sebou Boleslav něco rychle neudělá, se tak povedlo udělat jen sedm bodů. "Nesmíme to brát jako nějaké uspokojení, čeká nás ještě straně moc práce. Nikdo z nás nepřestává věřit, že poslední neskončíme a budeme bojovat až do konce!"