Nikdo z nás nemůže být spokojený, nic jsme tady nedokázali, říká smutný Tomáš Plekanec

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Přijel na šampionát jako v uplynulých letech téměř pokaždé. Tomáš Plekanec musel překousnout zklamání, které mu připravil neúspěch ve Stanley Cupu, náladu si chtěl zlepšit v dresu se lvíčkem. Ale bohužel. Jeho nástup stejně jako v případě Marka Židlického elitnímu výběru pomohl, přinesl potřebný impuls i kvalitu, ovšem ve čtvrtfinále to nestačilo. "Nikdo z nás nemůže být spokojený, nic jsme tady nedokázali," říká smutně.

Plekanec zažil s národním týmem krásné výhry i porážky. Doufal, že si připíše další úspěch, proto cestoval obětavě z Kanady a bleskově naskočil do turnaje. V utkání proti Švýcarsku sehrál kvalitní zápas, dřel do úmoru jako ostatní. Jenže Češi vstřelili jediný gól, navzdory ohromnému tlaku v závěru nedokázali srovnat skóre. A led opouštěli jako poražení.

Pro celý národní tým je výsledek ohromným zklamáním. "Je konec sezony, jedeme domů. Co se dá dělat? Už nic. Co jsme předvedli, bylo prostě málo," připomíná. Reprezentanty znovu srazila především koncovka. A možná také větší energie v první třetině, díky níž šel protivník do vedení a získal psychickou pohodu.

"Já tady byl jen chvíli," poví tiše. "Hlavním problémem podle mě bylo, že jsme nedávali góly," dodává. Cesta turnajem se pro český národní tým nevyvíjela moc příznvicě, nakonec se však díky povedenému finiši dostal do play off. V něm čekali Švýcaři, kteří by za normálních okolností byli bezpochyby přijatelnějším sokem než Švédsko nebo Kanada.

Jenže výběr země Helvétského kříže má letos formu jako hrom, ve Stockholmu vyhrál osmkrát v řadě a ztratil jediný bod. "U nás bereme Švýcary za slabý mančaft, ale oni teď znovu potvrdili, že jsou na tom skvěle. Dobře bruslí, hrají takový agresivní nepříjemný styl. Dvě třetiny jsme se s tím nedokázali vyrovnat. Ve třetí už ano, jenže bylo pozdě," lituje.

Proč se to českým hokejistům nedařilo dřív? "Hledali jsme se, nešlo nám přejít přes jejich obranu. Oni stáli v pěti na červené čáře, a když jsme si nahodili puk, šel za ním jenom jeden hráč. Švýcaři byli dvě třetiny živější," říká objektivně. S tím souvisejí také české stesky na koncovku. "Dvě třetiny jsme měli jen takové pološance. Pak už to bylo lepší, ale bohužel." pokračuje.

Přitom se nedá říci, že by český hokejový stroj nefungoval. Snaha byla, hromada bruslení, osobních soubojů. Ovšem něco tomu chybělo. "Celý zápas jsme měli puk na hokejkách, ale nebyli jsme schopni se dostat do nějakého soustavného tlaku. Kolem branky toho bylo málo," potvrzuje Plekanec. Švýcaři byli odměněni za aktivitu dvěma brankami, i když první padla po teči od Židlického a také ta druhá byla v podstatě vlastní.

"Není to ale žádná smůla, oni prostě takhle hrají. Cíleně se hrnou před branku. Jeden gól dali z přesilovky. My měli jenom v první třetině, neproměnili jsme žádnou," připomíná útočník Montrealu. Češi mohli všechno zachránit v závěru, tlak byl ohromný. "Hráli jsme na dvě a půl lajny, šli jsme do toho. jenže góla nedali," mrzí ho.

Jeden z nejlepších českých hokejistů posledních let má doma stříbro z Rigy 2006 i bronzové medaile z let 2011-12. Jen zlato mu pořád chybí. "Nedá se nic dělat. Snad tam někde vzadu pořád je," uzavírá s nadějí.