Nic jsem mu neřekl, dušoval se po konfliktu se Štichem pardubický Daniel Rákos

V pardubickém kádru platí Daniel Rákos (na snímku) za největšího provokatéra, soupeřovým hráčům jeho styl nevoní. V jasném světle se to ukázalo na konci pátého semifinále mezi Pardubicemi a Libercem. Domácí si s napěchovanou arénou užívali suverénní vítězství 8:1 a vybojovaný mečbol, na ledě se však ještě válčilo. Čtyři vteřiny před koncem šedesáté minuty se rozhodl liberecký bijec David Štich zúčtovat s pardubickými hráči předchozí rozmíšky.

Hrozící bitku odvrátili čároví rozhodčí, s nasupeným bekem Tygrů však měli hodně starostí. „Nevím, proč šel do mě, nic jsem mu neřekl,“ dušoval se Daniel Rákos, hlavní oběť Štichova řádění. „Před brankou mi dal dva krosčeky na ledviny a pak se zlobil, že jsem spadl. Asi si myslel, že simuluji,“ uvažoval pardubický útočník. Nahněvaného beka museli pacifikovat oba sudí. Nakonec jej zahnali na střídačku s trestem ve hře, což Šticha vyřazuje z úterního zápasu na ledě Bílých Tygrů.

Šticha zřejmě dopálilo i gesto Rákose, který rukama nad hlavou slavil výhru, přestože podle kostky nad ledem zbývaly do konce zápasu ještě čtyři vteřiny. „Myslel jsem, že už je konec, tak jsem se radoval,“ kroutil hlavou Rákos a přiznal, že měl z řádění soupeře trochu strach. „Když někomu takhle přeskočí, není to sranda. Navíc jsme nechtěli oplácet. Komise může ten faul potrestat a akorát by to někoho vyřadilo ze hry,“ pravil Rákos.

Do třetí třetiny zápasu se šlo za stavu 6:1 pro domácí. O vítězi tak bylo rozhodnuto, hrálo se spíše o další zápas. Liberečtí chtěli ukázat, že ještě nic nebalí a důraznou hrou se chtěli připravit na šestý mač na vlastním ledě. „Čekali jsme, že to takto může dopadnout. Museli jsme si v soubojích dávat větší pozor, mít hlavu nahoře,“ řekl střelec páté branky Pardubic. Víc než Rákosův gól se ale opět propíralo jeho pošťuchování se soupeřovými hráči. Podobně tomu bylo v čtvrtfinále, kdy si do oka nepadl s Ujčíkem.

„Přitahuji to, nevím proč. Asi jsem svým stylem nepříjemný, jinak si to nedokážu vysvětlit,“ přemítal Daniel Rákos. „Každopádně bych na tiskovku radši chodil po hattricku, ne kvůli konfliktům s protihráči,“ dodal. V případě absence Šticha se ale prý na ledě nudit nebude. „Není to klíčový bek, takže to na hru zase takový vliv mít nebude. A já se nechci prát, to není můj cíl. Mám jiné úkoly,“ upozorňoval hráč s číslem 61 a trochu litoval pokaženého závěru.

„Je to škoda, když takto zápas skončí. Chtěli jsme si užít konec s našimi fanoušky, ne se rvát.“ Jinak to byl pro pardubické hráče ideální večer. Téměř vše, na co sáhli, proměnili v gól. Zejména první třetina byla jak z říše snů. Na kostce svítilo 4:0 a bylo prakticky rozhodnuto. Konečné skóre 8:1 mohlo být klidně vyšší. „Z každé pořádné akce jsme dali gól, nic víc. Je to play off, nějak bych to nepřeceňoval,“ zůstával na zemi Rákos.

V paměti totiž Východočeši mají vývoj čtvrtfinálové série s Vítkovicemi. To také pátý zápas ovládli jasně 6:0, pak ale na ledě soupeře téměř shodným rozdílem padli. Tentokrát však podcenění nehrozí, Pardubičtí nechtějí riskovat zrádnost sedmého duelu. „Poučili jsme se z té série. Víme, že šest nebo osm gólů nebudeme dávat každý zápas,“ uzavřel pardubický útočník.