NHL má za sebou první polovinu základní části, fanouškům přinesla mnohá překvapení

Vzhledem k nestejnému počtu odehraných utkání je těžké označit konkrétní moment, kdy se zámořská sezóna překulí do své druhé poloviny, i tak je ale možno prohlásit první polovinu ročníku 2009-10 za odehranou. Ačkoli se zajíci počítají až po honu a rozhodující tedy bude konečné bilancování po odehrání všech dvaaosmdesáti zápasů, na základě událostí a výsledků již minulých je možno leccos vypozorovat. Pojďme se tedy ještě před tím, než se zraky všech upnou k olympijskému turnaji, poohlédnout za první polovinou letošní sezóny.

Již při prvním pohledu na tabulky konferencí vyvstane na mysl myšlenka, že časy v National Hockey League se poněkud mění. Postavení některých týmů, zejména v Západní konferenci, překvapuje fanoušky i odborníky. Ale nejprve pojďme na východ.

Ve Východní konferenci stojí za pozornost vyrovnaný bodový stav týmů, které jsou těsně pod čarou postupu. Philadelphia si jistě dělá na elitní osmičku zálusk, bez nadějí do druhé poloviny sezóny nejsou ani NY Islanders, Tampa Bay, Atlanta či Florida. Zejména loni tragičtí Lightning a příliš mladí Islanders hrají zatím nad očekávání slušně. Na chvostu najdeme již tradičně Toronto, kde Brian Burke zatím nedokázal tým nijak výrazně pozvednout, a letos naprosto mátožnou Carolinu.

Podle očekávání se v horních patrech východu pohybují Washington a Pittsburgh, již „klasicky“ si vysoký standard (letos víc než jen to) udržuje New Jersey, nejpříjemnějším překvapením je ale zřejmě Bufalo, které s průměrným kádrem a famózním Millerem v brance suverénně vládne své divizi.

Skvělé výkony řadí tohoto amerického gólmana mezi nejzářivější osobnosti uplynulých čtyřiceti zápasů. Miller v brance Buffala dává vzpomenout na časy, kdy Šavlím vyhrával body Dominik Hašek prakticky sám. Pokud Američanovi forma vydrží, výrazně vzrostou šance týmu s pruhy a hvězdami pod olympijskými kruhy.

„Chytá nejlépe, jak jsem kdy brankáře viděl chytat. Právě teď je doslova neuvěřitelný,“ prohlásil o Millerovi kupříkladu jeho spoluhráč Chris Butler. A přidává se i Tim Connolly: „Je jednoznačně náš nejlepší hráč. Můžeme se bavit o tom, jak hraje tým, ale když na to přijde, Ryan je nejdůležitější hráč na ledě a odvádí pro nás skvělou práci.“

Boston po loňské parádní základní části nezáří, po výborném úvodu se také poněkud přestalo dařit newyorským Rangers. Oba týmy však mají kvalitu na to, aby se na postupových pozicích udržely. Větší starosti s udržením v osmičce by až do samého závěru mohly mít kanadské mančafty, Montreal a Ottawa, jejichž výkony jsou hodně kolísavé.

V Západní konferenci se na čele usadili San Jose Sharks a Chicago Blackhawks, což vzhledem k jejich loňským výsledkům a kvalitě kádru nemůže překvapit snad nikoho. Týmy, které bojují za nimi o další postupové pozice, by v těchto patrech výkonnostního spektra ale před sezónou čekal málokdo.

Los Angeles Kings všichni považovali za sice talentovaný, ale stále velmi mladý a nezkušený tým, který rozhodně neměl patřit mezi černé koně soutěže. Colorado v jeho první sezóně „po Sakikovi“ a po loňské mizérii rovněž tipoval na horní příčky snad jen skalní fanoušek. Craig Anderson však dodal týmu jistotu v brankovišti, Avs vyhráli zkraje podzimu několik zápasů a dostali se do pohody.

No a Phoenix? O tom se mluvilo sice hodně, ale rozhodně ne v souvislosti s výkony na ledě. Spekulace o jejich stěhování a prodeji jsme slýchali celé léto, Coyotes určitě nepatřili k týmům, které by mohly příliš utrácet na trhu volných hráčů. Že tenhle tým bude štikou? Že si vytvoří klubový rekord v počtu výher na domácím ledě v řadě? Že bude Ilja Bryzgalov téměř neprůstřelný? Ne, tohle nikoho nenapadlo snad ani ve snu.

Nad očekávání vyšla první polovina také Predátorům z Nashvillu. Oproti těmto příjemným překvapením se však najdou i ta méně radostná. Při pohledu na čelo tabulky Západní konference si asi spousta hokejových fandů řekne „kde je sakra Detroit?“.

Ano, Red Wings je asi možno považovat za nejlepší a nejvíce konzistentní tým uplynulých patnácti let. Kvalitní scouting a vynikající práce všech lidí přinesly klubu stabilně silnou pozici a nejvyšší ambice. Po zavedení platového stropu se předpokládalo, že právě Detroit na této novince možná nejvíce prodělá, Rudá křídla se však i v nových tržních podmínkách drželi na vrcholu. Před letošní sezónou se čekalo, že Detroit už nebude lize dominovat jako dřív, přece jen odchody Hossy, Hudlera a Samuelssona byly citelnou ztrátou. Ale že budou Red Wings po polovině ročníku mimo postupové pozice? I přes oslabení kádru a řadu zranění takový ústup přece jen překvapuje.

Po mediálně hodně propíraném letním trejdu Heatleyho je třeba uznat, že vyvzdorovaný odchod z Ottawy Danymu sice na popularitě nepřidal, nicméně herně mu prospěl a profituje z toho celý tým San Jose. Není se co divit, že Steve Yzerman nominoval do Vancouveru celou produktivní trojku Heatley - Thornton - Marleau.

Na špici kanadského bodování najdeme na rozdíl od loňského jasného kralování trojice Malkin, Ovečkin, Crosby těsnější souboj, do kterého se kromě starých známých (Joe Thornton) hlásí i další zájemci, zejména Henrik Sedin, Marián Gáborík, Anže Kopitar a další. V neskutečné pohodě hraje k radosti českých fanoušků také montrealský Tomáš Plekanec.

Zajímavým ligovým úkazem je poměrně vysoké procento využití přesilovek. Zatímco v loňské sezóně mělo úspěšnost hry v početní výhodě nad dvaceti procenty jen devět týmů, v právě probíhajícím ročníku se může touto efektivitou chlubit téměř každý druhý celek.

Také práce trenérů se stala poněkud bezpečnějším „džobem“. Loni vydržel Denis Savard v Chicagu jen do 16. října a Barry Melrose v Tampě do 14. listopadu, letos byl philadelphský John Stevens nahrazen Peterem Laviolettem přece jen o něco později. Malinko v rozporu s větou o větší bezpečnosti trenérské pozice je nyní čerstvé vyhození Andyho Murrayho v St. Louis.

Na průběhu sezóny se určitým, a ne zanedbatelným, způsobem podepisují i zranění klíčových hráčů. V sezóně 2008-09 potkalo vážné zranění zejména elitní gólmany (Brodeur, Fleury, Miller, Nabokov, Leclaire a „překvapivě“ také DiPietro), letos měli smůlu pro změnu hráči do pole, v převážné míře útočníci (Malkin, Kovalčuk, Hossa, D. Sedin, Gončar, Franzén, Savard, Toews, Vanek a další).

Neustále se mluví o přísnějším trestání úderů do hlavy, ve skutečnosti se však nic zásadního neděje a nadále jsme svědky kontroverzních faulů a ataků, které následně vyústí v otřes mozku nebo jiné závažnější zranění. Generální manažeři na svých mítincích o problému sice diskutují, na žádném zásadním kroku se však zatím neshodli.

Do ligy nebojácně vtrhla další vlna čerstvě draftovaných mladíků. Zatímco loni se z nováčků dostali přes padesát bodů pouze Bobby Ryan a Kris Versteeg, letos má výborně našlápnuto více dravců teenagerského věku: Tavares, van Riemsdyk, Bergfors, E. Kane, O´Reilly, Benn, Del Zotto.

Ačkoli pohled na tabulku jasně deklaruje, že v NHL nastává čas změn, některé věci jsou neměnné. Martin Brodeur stále chytá na vysoké úrovni a je nejlepším brankářem historie, alespoň podle statistik. Nejvíce odehraných zápasů by mu tohle označení ještě nezaručilo, nejvíce výher a vychytaných nul zřejmě ano. Brodeur sám si nejvíce cení právě rekordu v počtu výher. Hokej je podle něj kolektivní sport, ve kterém je důležité jedině vítězství týmu.

Ať už se vám letošní pořádky ve světě NHL líbí nebo byste byli raději, kdyby všechno bylo jako dřív, nenechte si ujít druhou polovinu sezóny. Slovy vinaře, ročník 2009-10 přinese ještě hodně sladkých hroznů.