Nevydrželi jsme v tempu až do konce, říká o prvním utkání play off břeclavský Marek Dora

Úvodní třetina včerejšího čtvrtfinálového duelu východní skupiny 2.ligy mezi Valašským Meziříčím a Břeclaví vůbec nenasvědčovala tomu, že se potkal vítězný celek základní části s posledním postupujícím. Hosté dobře bruslili, nepouštěli Bobry do šancí a na vedoucí gól domácích dokázali bleskově odpovědět. Rozuzlení přinesla prostřední část hry.

Valašskomeziříčští šli do dvoubrankového náskoku díky proměněným přesilovkám. Poté, co z utkání po zásahu vysokou holí odstoupil Tomáš Karný, se Břeclavi rozpadla nejúdernější útočná trojka. Vzápětí nejenže nevyužili téměř jedenapůlminuty trvající přesilovku pět na tři, ale v následující výhodě o jednoho muže inkasovali čtvrtý gól. Závěrečná dvacetiminutovka se hrála už nahoru-dolů a domácí nechali vyniknout břeclavského brankáře Martina Nováka.

Marek Dora posílil obranu Břeclavi z extraligového Popradu, ale jednalo se o návrat do rodných míst. Obránce, jehož snad nic nevyvede z míry, působil celou řadu let na americkém kontinentu a dokonce si odtamtud přivedl i manželku.

První třetina byla naprosto vyrovnaná. Poučili jste se ze zápasu, který jste se stejným soupeřem absolvovali v sobotu?
„Věděli jsme, že Meziříčí je hodně útočné mužstvo. No a ven se vždycky jezdí bránit. Chtěli jsme co nejdéle udržet stav 0:0 a pak reagovat na situaci. Moc se to ale nepovedlo. Po první třetině to bylo dobré, vyrovnané, ale pak jsme dostali dva rychlé góly v přesilovkách, nevyužili naši výhodu pět na tři a pak už to bylo těžké. Museli jsme otevřít hru a domácí nám ujížděli čím dál víc. Já jsem se v šatně po první třetině trošku obával, abychom vydrželi takto hrát až do konce, a také se nám to nepodařilo. Domácí jeli pořád na sto procent a my jsme občas nedokázali tempo stíhat. Semtam do toho nějaký faul a bylo po zápase.“

Právě přesilovky dnešní zápas rozhodly, souhlasíte?
„Párkrát jsme prohráli buly, honili jsme kotouč po mantinelech, po rozích. Místo abychom to dali na bránu, domácí nám kotouče vyhazovali. Ne, nebylo to optimální.“

Nerozhodilo vás zranění Tomáše Karného ve druhé třetině?
„Mě osobně ne, nevím, jak ostatní. Snažili jsme se hrát a ještě něco s utkáním udělat. Ale když to takto otevřete, je to s mužstvem, jako je Valašské Meziříčí, hodně těžké. Jezdili nám potom dva na jednoho, tři na dva, a dávali góly, zatímco my ne.“

Třetí třetina nabídla divákovi nejpěknější hokej, ale vy jste takto hrát určitě nechtěli?
„Určitě ne, ale snažili jsme se ještě zkorigovat výsledek, připomenout soupeři, že ještě o něco hrajeme. Budeme bojovat až do konce a snažit se hlavně vyhrát na domácím ledě. To ale budeme muset lépe bránit. Doma se sice útočí, ale play off, to je především o obraně, musíme takto hrát i doma. Navíc Meziříčí nastřílelo spoustu branek a je favoritem. My nemáme co ztratit.“

Je to asi docela náročné, hrát teď každý druhý den?
„Někteří kluci a i já jsme byli dneska v práci, ale snažíme se hrát co nejlíp. Není to zase až tak náročné. Kdyby se hrály dva zápasy ve dvou dnech, bylo by to horší. Ten jeden den bohatě stačí na regeneraci. V pátek na to můžeme vlítnout zase v plné síle.“

Vy jste několik let působil v Americe. Jakým života během jste se tam dostal?
„Šel jsem tam docela brzy. Byl jsem mladý, chtěl jsem zkusit jiný hokej. Amerika mě lákala, jako každého. Vůbec toho nelituju. Naučil jsem se jazyk, zahrál si dobrý hokej. Hrál jsem proti klukům, kteří jsou dneska v NHL. Nebyla to špatná zkušenost. Mám odtamtud dokonce manželku.“

Vy máte manželku Američanku?
„Ano, teďka je zrovna na dovolené v Americe. Aspoň si trochu oddychnu. Snáší to tady docela dobře. Bydlíme v Lednici, to je pěkné místo. Jí to taky vyhovuje, je z venkova.“

Proč jste se z Ameriky po sedmi letech vrátil?
„Už nemělo smysl tam dál pokračovat. Finančně to nebylo nic moc, pro mne je to lepší tady.“