Nervózní nebudu, ujišťuje nováček Holík. Kudělka si Lotyše pamatuje ze Spenglerova poháru

(RIGA, od našeho zpravodaje) První zápasy přípravného bloku před mistrovstvím světa bývají také šancí pro reprezentační nováčky, letos tomu není jinak. Zatímco před rokem v Norsku prožili mezistátní premiéru Štich, Vantuch, Pech nebo brankář Kovář, duely v Rize budou historické pro trojici Petr Holík (na snímku), Petr Strapáč a Tomáš Kudělka. Trenér Hadamczik chtěl poskytnout prostor dalším mladým hráčům, jenže okolnosti byly proti. Tomáš Rachůnek, Dominik Pacovský nebo Tomáš Hertl jsou k dispozici Chomutovu ve finále play off první ligy, Jan Káňa pro změnu nastupuje za Ústecké Lvy.

Zápasy s Lotyšskem jsou pro zmíněnou trojici velkou příležitostí i doměnou za výkony, které tihle hráči předváděli v extralize včetně play off. "Moc se na utkání těším, když jsem dostal pozvánku, byl jsem moc šťastný," přiznává Holík. Tenhle štírek se ve Zlíně vyučil vedle Lešky nebo Čajánka, teď udělá další krůček ke hvězdám. "Bude to pro mě obrovská zkušenost. Přijít do kabiny národního týmu a vidět tam všechny ty osobnosti, to je skvělé," rozplývá se.

Nositel slavného hokejového jména přiznává, že má k ostatním respekt. "Ale neplatí to jen o nároďáku, já uznávám a respektuju každého hráče, který něco dokázal. Je skvělé, že teď s těmi nejlepšími mohu hrát a sedět v jedné kabině," pokračuje. Holík si udělal jméno v nejvyšší soutěži, výborně zahrál také na mistrovství světa juniorů v Kanadě, kde kupříkladu dvěma góly sestřelil Američany.

Možná se dalo tušit, že dostane šanci mezi nejlepšími. "Ale tak brzy jsem to nečekal. Po šampionátu jsem se soustředil na extraligu, teď přišla tahle odměna." Před cestou na první kemp do Kravař prý nevyzvídal na zkušenějších parťácích, jak to v reprezentaci chodí. "Nikoho jsem se na nic neptal, nechal jsem to být. Hlavou mi blesklo, že by to mohlo být podobné jako na dvacítkách," usmívá se.

V národním týmu je nejmladší, původně se měl v Rize představit také klubový spoluhráč Petr Zámorský, jenže ten onecmoněl angínou. "V Lotyšsku jsem s hokejem nikdy nebyl, kluci z týmu říkali, že asi přijde hodně lidí a domácí začnou velmi aktivně. Sám jsem zvědav." Nervózní prý ale nebude. "Jsem spíš kliďas, máloco mě vyvede z míry. Nějaké zdravé napětí tam bude, ale nervozita? To ne. Chci si to užít, jedu hodně natěšený."

Podobně hovoří také Tomáš Kudělka, shodou okolností další talent z Baťova města. Vítkovický zadák má po delší době za sebou kompletní ročník v domácí nejvyšší soutěži, korunuje ho prvními starty v reprezentaci. "Bylo mi líto, že jsme vypadli z play off, v posledním utkání proti Pardubicím nás potkala velká smůla. Nedá se říci, že by pro mě byl nároďák náplastí, ale za tu možnost jsem opravdu rád," přiznává.

Dres se lvíčkem oblékal napoledy v juniorských kategoriích. "Mám na to krásné vzpomínky. S osmnáctkou jsme hráli šampionát doma, v semifinále jsme nešťastně podlehli Kanadě, když Letang nahazoval puk a ten proklouzl do brány Ondry Pavelce. Úžasný turnaj! Krásné vzpomínky mám i na dvoje dvacítky, ty poslední proběhly ve Švédsku a my ve čtvrtfinále vypadli s domácími. Škoda, chtěli jsme medaili, ale byla tam skvělá parta, dojmy jsou hodně pozitivní," vrací se proti proudu času.

Teď je členem mužstva, v němž jsou mistři světa Novotný, Kašpar, Blaťák, Němec, Čáslava a další hvězdy. Kudělka si toho váží. "Ty kluky respektuju, zaslouží si to. Ale musím říci, že nás mladé vzali fantasticky. Nikdo se na nikoho nepovyšuje, atmosféra je skvělá," pochvaluje si. Nešel prý úplně do neznáma. "Zjistil jsem, že řadu hráčů znám. Někoho ze Zlína, Kubu Nakládala z Pardubic, kde jsem byl loni. Ve Finsku jsem hrál s Michalem Birnerem, dost je nás ze Zlína," vypočítává.

Podobně jako Holík ani Kudělka moc netuší, co ho v Rize čeká. Nicméně určité informace o Lotyších má. "Pamatuju si je ze Spenglerova poháru, kde jsme hráli s Vítkovicemi. Bylo tam Dynamo Riga, jehož hráči tvoří většinu nároďáku. Nenastoupili jsme proti nim, ale na stadionu jsem měl možnost vidět, jaký styl předvádějí. Hodně bruslili, byli pořád v pohybu. Jejich hokej je typický pro týmy, které působí v ruské soutěži," zmiňuje.

Před ostrým startem ucítí tradiční napětí, tréma prý ale Tomáše nepřepadne. "Chci hrát co nejlepší hokej, abych potvrdil, že si mě trenéři nevybrali náhodou," líčí s tím, že národní tým byl jeho dávnou metou. "Když mi bylo osmnáct devatenáct let, chtěl jsem se uplatnit v NHL. Pak jsem hrál pět let v Americe, po krátkém angažmá v Pardubicích následoval zbytek sezony ve finském Turku. Teď mám fakt radost, že si na mě někdo vzpomněl, že ta šance přišla. Udělám maximum, abych obstál," slibuje závěrem.