Neproměněný nájezd, tyč a gól. Do třetice všeho dobrého? Bylo to snad do šestice, hlásí Rudolf Huna

Ačkoliv dvakrát prohrávali, dokázali hokejisté Vítkovic dotáhnout utkání s Karlovými Vary do vítězného konce a zároveň mohli slavit premiérové vítězství nového extraligového ročníku. I díky druhé útočné formaci, která opět předváděla pohledné akce a stála u zrodu obratu. Ondřej Roman i Rudolf Huna si připsali shodně po dvou bodech, několik dalších šancí však zůstalo neproměněno.

Ostravští hokejisté nevstoupili do utkání úplně ideálně a v první třetině si příliš nebezpečných příležitostí nevytvářeli. Ty přišly až ve druhé dvacetiminutovce, ale s jejich proměňováním už to bylo horší. Především útočník Rudolf Huna spaloval jednu šanci za druhou. „Z mé strany to byla až nemohoucnost, měl jsem tam několik dobrých střel, ale nechtělo to tam stále spadnout,“ hlásí třiatřicetiletý agilní vítkovický forvard.

K dispozici měl dokonce i trestné střílení. „K tomu bych se už nerad vracel. Chtěl jsem to řešit jinak, nebylo to zkrátka dobře provedené,“ přiznává. A dostat kotouč za Závorku se mu nepodařilo ani po stoprocentní šanci, při níž napálil jen tyč a vztekle praštil holí o led. „Polovina branky byla prázdná, to musím trefovat,“ sype si popel na hlavu. Za další minutu už se ale dočkal a otevřel vítkovický gólový účet nedělního večera.

Zatímco každý si oddechl, že do třetice všeho dobrého to Hunovi vyšlo, samotný střelec má na to podstatně jiný názor. „Řekl bych, že to bylo snad do šestice,“ prohlašuje s úsměvem. Druhé formaci se od poloviny zápasu skutečně dařilo a možná má na tom vliv i vedoucí trefa Energie. „Byla to trošku má chyba, zaspal jsem tam. Určitě jsme pak měli zvýšenou motivaci to odčinit, což se povedlo,“ pochvaluje si.

Vítkovičtí dokázali zvítězit nad Karlovými Vary po dlouhých šesti zápasech a svěřencům trenéra Oremuse určitě spadl velký kámen ze srdce, že to vyšlo právě nyní. „Bavili jsme se o tom v šatně a chtěli jsme hrát hlavně naši hru, což se nám po vstřelených gólech už docela dařilo,“ míní. „Základem jsou získané tři body a věřím, že se od vítězství odrazíme a v pátek jej potvrdíme i na Kladně,“ prohlašuje cílevědomě.

Také centr Ondřej Roman si připsal v duelu dva kanadské body a byl dokonce vyhlášen nejlepším hráčem domácího celku. Jeho vítězná trefa však byla vcelku kuriózní, když kotouč dlouhou dobu ležel v brankovišti a nikdo z hráčů si jej nevšímal. Až Ondřej Roman přijel a zasunul jej za bezmocného Závorku. „V první chvíli jsem puk ani neviděl, až pak jsem se natáhl a píchl jej do branky,“ popisuje Roman.

V utkání padlo celkem devatenáct trestů a oba hlavní arbitři tak měli poměrně dost práce. Dlouho se však Vítkovice v početní výhodě nedokázaly prosadit. „Šance jsme měli, ale nespadlo nám to tam,“ myslí si čtyřiadvacetiletý forvard. „Bylo tam z obou stran hodně přesilovek. Jsme rádi, že jsme využili zrovna tu jednu klíčovou a pak už jsme si výsledek pohlídali,“ říká spokojeně.

Vítkovičtí sice dvakrát prohrávali, ale nakonec si připisují na konto cenné tři body. „Začátek byl z naší strany trošku nervózní, ale dokázali jsme to otočit, což ukazuje sílu našeho mužstva,“ pokyvuje uznale hlavou. A co říká na střeleckou nemohoucnost Rudolfa Huny z první poloviny druhé části? „Během každého zápasu si vypracuje spoustu šancí a je vždy jen otázka času, kdy mu to tam spadne,“ uzavírá.