Není to poprvé, kdy jsme podobným způsobem ztratili utkání, zlobil se Juraj Štefanka

Ve Vítkovicích odehrál velkou část své profesionální kariéry – z deseti sezón v české extralize jich rovnou polovinu odehrál na Severu Moravy. V rámci 50. kola se jim postavil v dresu Mladé Boleslavi. Paradoxní je, že Juraj Štefanka hrál za Vítkovice od roku 2003 ve všech sezónách vyjma dvou ročníků, ve kterých Ostravané museli okusit příchuť bojů play out, přičemž nyní dohrává ročník v poslední Mladé Boleslavi, jíž se letos skupina o udržení rozhodně nevyhne.

A že vyhnout se baráži bude pro Mladou Boleslav těžký oříšek. Daleko těžší, než pro Vítkovice při jejich dvou účastech v play out, neboť Rytíři šli do závěrečných zápasů z nejlepší pozice a velkým náskokem na poslední příčku, naopak Bruslařský klub je aktuálně poslední s pětibodovou ztrátou na předposlední Kladno. „Je to naše velká motivace,“ pravil Juraj Štefanka. „Chceme se vyhnout baráži, chceme předběhnout Kladno. Co se motivace týče, s jejím hledáním problém nemáme,“ doplnil odhodlaně.

S ohledem na výše zmíněná Štefankova slova je poněkud překvapující, kterak Středočeši utkání (ne)zvládli. Vítkovice nebyly přes svou pozici favorita o moc nebezpečnějším mužstvem, ukázaly, že je reprezentační přestávka z útlumu nevytáhla. Přesto úporně bránící Mladá Boleslav nahlédla do útočného pásma jen sporadicky z občasných brejků. Potíže jí dělala samotná rozehrávka útočných akcí. I když v první třetině střílela často, jednalo se většinou o rány ze střední vzdálenosti. Do gólových šancí se s výjimkou Plodkovy příležitosti nedostala.

S trochou nadsázky se dá říci, že mladoboleslavští hráči se výrazně usídlili ve třetině hřiště blíže k vítkovickému kotli až ve druhé dvacetiminutovce, když ji hájili jako své obranné pásmo. O to více překvapila ladná akce hostí v 37.minutě, kdy Štefanka změnil dlouho stagnující stav utkání 1:0 na nerozhodný výsledek.

Domácí kotel bezprostředně poté hodil za hlavu klubovou příslušnost a šťastnému střelci pogratuloval k brance vyvoláváním jeho jména, čímž dokázal, že na Štefankovy dobré služby z minulých ročníků rozhodně nezapomněl. „Je to krásný pocit, když vstřelíte svému bývalému týmu branku a jeho fanoušci vyvolávají vaše jméno,“ nechal se slyšet čerstvě pětatřicetiletý útočník,. „Vítkovice jsou v mém srdci, je to hezké,“ připojil následně

Podobně si cenil gesta protihráče Marka Malíka vůči svému celku, neboť Vítkovice zahodily příležitost hrát 60 sekund dlouhou přesilovku dvou mužů, když Malík opravil výrok rozhodčích a přiznal, že za jeho pádem nebyl faul Tomáše Demela, ale jeho zaškobrtnutí. „Je to hezké gesto fair play, to se moc často nevidí,“ pokýval hlavou Juraj Štefanka.

Leč více důvodů ke spokojenosti nedostal. Ačkoli vyrovnávací brankou nastínil možnost snížení bodové ztráty na Kladno, jež v Pardubicích prohrálo 7:3, ještě před druhou přestávkou bylo vymalováno. Vítkovice vstřelily další dva góly.

„Tam jsme si pokazili celý zápas. Dostali jsme dva góly během čtyřiačtyřiceti vteřin, to rozhodlo,“ uvědomoval si účastník tří mistrovství světa v dresu Slovenska. „Nevím, v čem hledat příčiny tohoto výpadku, ale zdá se mi, že tohle je u nás už docela normální. Není to poprvé, co jsme si podobným způsobem prohráli utkání,“ ohlížel do minulosti

Jelikož ani v přesilových hrách si svěřenci Miloše Holaně nevěděli příliš rady, hledali spíš sami sebe a k ohrožení branky se dostávali jen v přečísleních plynoucích z náhlých odrazů puku a vycházejících z faktu, že Vítkovických hokejistů bylo po dobu oslabení zkrátka o jednoho méně, skončilo utkání dvoubrankovým vítězstvím domácích. Pokud by Divíšek ve třetí třetině místo rány do tyče vytěžil kontaktní branku, mohli hokejisté z města automobilů stáhnout ztrátu na Kladno ještě v dnešním utkání. Takto se musejí po bodech poohlédnout příště.