Není mi dvacet, nervózní nejsem, říká o návratu do reprezentace Nedorost. V Doněcku našel pohodu

V hokejové kariéře měl smůlu na nejrůznější zranění. Jakmile se Václav Nedorost dostal do patřičné herní nálady, zpravidla následoval nějaký zdravotní malér, chorobopis má pestrý jako málokdo. To je také důvod, proč dvojnásobný juniorský mistr světa zatím v elitní reprezentaci stihl jen 17 utkání a dva góly. Odchovanec Českých Budějovic nastoupil za národní tým naposledy v dubnu 2009, ještě za trenérů Růžičky, Jandače a Weissmanna před mistrovstvím světa ve Švýcarsku.

Od té doby utekly skoro čtyři roky - a Nedorost se konečně dočkal šance na návrat. "V minulosti jsem nebyl v pořádku, vždycky se mi něco přihodilo. Letos se cítím v pohodě, ale hlavně jsem zdravý, což hned musím zaklepat," říká bývalý útočník Colorada nebo Floridy. Před rokem podepsal smlouvu s ukrajinským Doněckem a šel trošku do neznáma.

Nejprve pomáhal nováčkovi KHL z Popradu, pak byl pro změnu u toho, když do soutěže vstoupil ambiciózní Donbass. Teď ví, že udělal dobře. "Poctivě jsem se připravoval. Ale když nemáte štěstí a nedostane šanci, můžete trénovat, jak chcete, a stejně to k ničemu není. V Doněcku jsem po všech stránkách spokojený," přiznává.

Totéž by podle všeho potvrdili představitelé klubu, ostatně proslýchá se, že Donbass hodně stojí o to, aby Nedorost spolupráci prodloužil minimálně o další sezonu. Zajímají se prý ale i jiné kluby. Třicetiletý útočník tohle momentálně neřeší, jeho aktuální myšlenky se týkají reprezentace, s níž se od úterý začne chystat na švédské Oddset Hockey Games.

Někteří hokejisté při oznámení nominace netrpělivě sledují, jestli se najdou mezi vybranými hráči, jiní nechávají plánům trenérů volný průběh. Jak jste přijal skutečnost, že se poprvé od dubna 2009 vrátíte do elitního výběru?
"Samozřejmě mám radost, kdo by v nároďáku nechtěl být. Už dřív mě napadlo, že to třeba vyjde, třeba loni jsem měl dobrý začátek sezony. Ale pak přišlo zranění, což v mém případě nebylo poprvé. Pokaždé se něco stalo a na reprezentaci jsem tedy myslet nemohl. Letos jsem naštěstí zdravý celou dobu, ovšem abych se přiznal, nároďák jsem neřešil. Říkal jsem si: když mě trenéři vezmou, bude to fajn. Pokud ne, pojedu domů a budu se věnovat dětem."

V pražském Lvu nyní neradi viděli, že česká reprezentace povolala do zbraně vyšší počet jejich hráčů. Jak je tomu v Doněcku? Trenér Šupler ztratí snad ještě víc hokejistů.
"To víte, že řadost neměli. Proběhlo nějaké sezení, kde nám naznačili, že by byli raději, kdybychom nikam nejezdili. Ale v klubu vědí, že tohle záleží na hráči. Ten se může omluvit. Pokud to neudělá, a chce reprezentovat, klub ho musí pustit. Pravda je, že v Donbassu je s odchody hráčů nyní až extrémní. Ukrajinci mají olympijskou kvalifikaci, nominaci dostala řada cizinců. V týdnu zůstanou vlastně jen dvě pětky, víc než polovina mužstva je pryč. Ale nedá se nic dělat."

A co vy? Jak berete návrat skoro po čtyřech letech?
"Není mi dvacet, nervózní nebudu. Jasně, čtyři roky jsou dlouhá doba, určitě však nepůjdu do neznáma. Většinu kluků znám, hráli jsme spolu nebo proti sobě. Už jsem v hokeji něco prožil, vím, co me zhruba čeká. Těším se."

Když jsme spolu hovořili loni počátkem července, měl jste jediné přání - zůstat zdravý. Vzhledem ke kvalitní přípravě jste jinak věřil, že budete mít dobrý rok. Zdá se, že se tenhle odhad vyplnil.
"Ještě není konec sezony... Ale ano, je to tak. Nemám žádné potíže, žádné zranění, což je v mám případě rozhodující. V Doněcku jsem našel dobrý tým, mám hodně prostoru, což je důležité. V listopadu 2011 jsem si utrhl ramenní vazy, v lednu proběhla operace, od února jsem trénoval. Makal jsem půl roku a připravil se fakt dobře. V sezoně z toho těžím. Ale bylo by mi to k ničemu, kdyby mi nedal trenér důvěru, kdybych pravidelně nehrál. To by pak byl každý trénink nanic."

Ve 49 utkáních KHL jste vstřelil 15 gólů a přidal 19 nahrávek - to je výborná bilance. Vděčíte za ni stálým spoluhráčům?
"Od začátku nastupuju s Jevgenijem Dadonovem. To je výborný bruslař, který má skvělé ruce a je silný na puku. Rozumíme si. Stálé pravé křídlo jsme dlouho neměli, hráči se tam střídali, nějakých posledních 25 zápasů s námi chodí Tuomas Kiiskinen. Oba kluci měli hrát také za nároďáky, jenže Dadonov nepojede. Má potíže se zády."

V kabině Donbassu je to asi slušný Babylón, sešli se tam zástupci několika evropských národů i zámořští hráči jako Wilson nebo Robitaille. Jaká řeč je vlastně oficiální?
"Já mluvím anglicky. Rusky rozumím, dovedu i snad něco říci, ale na tenhle jazyk nějak nemám talent. Trenéř Šupler používá ruštinu i angličtinu, neustále to střídá podle potřeby. V týmu je třináct cizinců, což je docela dost, sídlí tam také slušná česko-slovenská enkláva. Z Čechů jsme tam začínali s Lukášem Kašparem a Karlem Pilařem, který posléze odešel, což byla škoda. Karel nám v mnoha věcech pomohl. Ale zase přišel Honza Kolář, tedy Čech za Čecha, navíc tam hrají Slováci Ján Laco, Peter Podhradský a Tomáš Matoušek. Takže si můžeme pokecat i po našem."

V Doněcku patří ke sportovním ikonám fotbalista Tomáš Hübschman, který hraje za místní Šachťar. Jste v kontaktu?
"Samozřejmě. Jakmile máme čas, chodíme se na fotbal dívat. Byli jsme na ukrajinské lize, když přijel Kyjev, viděli jsme zápas Ligy mistrů proti Chelsea. Výsledek 2:1 o tom úplně nevypovídá, ale Šachťar hrál skvěle. Kdyby nechytal Petr Čech, mohlo to být klidně 5:1. No a za pár dní půjdeme na Ligu mistrů znovu. Už máme lístky, dorazí Borussia Dortmund."

Bývá na oplátku Hübschman na vašich zápasech?
"O tom nepochybujte! Tomáš je neuvěřitelný hokejový fanatik. Pokud nehraje zápas nebo není s týmem na báze, v hledišti sedí. Ať hrajeme proti komukoli. Je to bezvadný kluk a kamarád, vídáme se pravidelně."

Donbass nedávno získal Kontinentální pohár, což pro našince není moc prestižní akce. Jak ji brali v Doněcku?
"Hodně vážně! Donbass je nový klub, nemá žádnou velkou tradici a tím pádem ani trofeje. Jsme prvním rokem v KHL, klub si chce zvyšovat pretiž, také proto se do Continental Cupu přihlásil. Vyhráli jsme ho, byla to víceméně povinnost. Nevím, co by se dělo, kdybychom neuspěli..."

Ačkoli máte nový tým, bojujete v KHL o play off. Stejně jako pražský Lev. Vypadá to, že může nakonec rozhodovat vzájemný zápas, kdy na konci základní části Donbass hostí právě Lev. To by byla pikantní záležitost!
"Určitě. A klidně to takhle může dopadnout. Je to tam hodně našlapané, nám se teď podařily tři zápasy venku, další utkání nás čekají. Těžko odhadnout, jak se závěr základní části vyvine. Pokud se bude rozhodovat až na konci, budeme mít proti Lvu výhodu domácího prostředí. Když vyhrajeme, postoupíme."

Pražský klub si v konkurenci Sparty a Slavie hledal fanoušky, ale během první sezony docela obstál, k čemuž pomohla i výluka v NHL. Jak je na tom Donbass?
"Chybí nám tradice, nejsme na tom jako fotbalisté Šachťaru. Ale ti si něčím podobným také prošli. Tomáš Hübschman říkal,  že když klub před deseti patnácti lety začínal, chodilo nějakých deset tisíc fanoušků. Dneska jich je v hledišti padesát tisíc! My máme návštěvy kolem tři a půl tisíc, bývá to i víc. V tomto směru se promítlo, že za nás hráli Ruslan Fedotěnko a Alexej Poniakrovskyj, což jsou nejlepší ukrajinští hokejisté, kteří dlouho působí v NHL. Pomohli nám, hráli v první lajně, tým se zvedl. I návštěvy. Sami čekali na konec výluky, ale odvedli dobrou práci."

O Donbassu bylo minulý týden slyšet trošku v jiné souvislosti, při návratu týmu z Chabarovsku byl jeden ze členů vedení přistižen, že pašuje černý kaviár. Věděl jste o tom?
"Vůbec. Zjistil jsem to až doma. My hráči šli do letadla dřív, kaviár našli v bagážích, do kterých ani nemáme přístup. Kdyby se jednalo o červený kaviár, asi by problém nebyl, jenže ten černý se nesmí vyvážet. Ale v klubu to žádnou dohru nemělo - tedy pokud vím. Já po totiž návratu z Chabarovsku hned pokračoval do Čech."

Tak to jste si musel v uvozovkách užít. Jak dlouho jste se srovnával s časovým posunem.
"A víte, že to bylo v pohodě? Let sice trval nějakých šestnáct hodin a spal jsem asi jen tři hodinky, po příletu domů jsem na chvilku usnul s dětmi a pak šel večer normálně spát. Zabral jsem a ráno se probudil, jako bych nikde nebyl."

Kdy jste vlastně dorazil?
"Hráli jsme ve středu, takže ve čtvrtek. Měl jsem díky tomu chvilku volna na odpočinek, věnoval jsem se rodině. Dětem. Ale hokej jsem z hlavy nepustil. Kdybych nebyl do úterý na ledě,  to bych pak na repre vypadal všelijak. V Liberci jsem si šel dvakrát zabruslit, v pondělí i se synem. Abych z toho nevypadl."