Nemáme Pateru a Kaberleho, ale jdeme do toho srdcem, hlásí brankář Halász. Rác byl někde v lese

Hokejisté Olomouce jsou velmi blízko k postupu do nejvyšší soutěže, kterou by si zahráli po dlouhých sedmnácti letech. Naposledy si po fantastickém obratu vyšlápli na Kladno, které si brzy vypracovalo náskok tří branek, nadějně rozehraný zápas však vůbec nezvládlo. Do posledního místa zaplněná plechárna hnala houževnaté Hanáky za důležitým vítězstvím, které v závěrečném dějství vystřelil Roman Rác. K definitivně návratu mezi elitu stačí svěřencům trenéra Petra Fialy v úterý porazit Chomutov. „Poslední krok bývá nejtěžší, musíme zůstat nohama na zemi,“ upozorňuje olomoucký útočník.

Třiadvacetiletý olomoucký forvard se po zranění, které jej vyřadilo z play off první ligy, nemohl dostat do ideální herní pohody. V zápase s Kladnem ale zářil a do statistik si připsal tři body. Po několika měsících se navíc radoval z gólu a hned to byla trefa vítězná. „Jsou to neskutečné pocity, dal jsem gól po dlouhé době. Dost jsem se trápil, ale dokázal jsem se do toho dostat a jsem maximálně spokojený,“ prozrazuje Roman Rác.

Samou radostí si ani nepamatoval, jak k rozhodující akci celého utkání došlo. „Ani nevím, co jsem udělal. Byl jsem někde úplně v lese,“ přiznává s úsměvem mladý útočník, který si moc dobře uvědomoval důležitost klání. „Před zápasem jsme si řekli, že to je zápas roku, takže jsme moc rádi, že to vyšlo. Pořád ale není nic hotové, poslední krok bývá nejtěžší. Musíme hlavě zůstat nohama na zemi. Byly by škoda si to pokazit,“ upozorňuje.

Hanáci se radovali z vítězství 5:3, přitom neuběhlo ani pět minut hry a na světelných tabulích svítilo už hrozivě vypadající skóre 0:3. Rytíři zaznamenali pohádkový vstup a už po necelých dvou minutách vyhnali Tomáše Vošvrdu z branky. Do ní se postavil Tomáš Halász, pořádně si ani nesáhl na puk a rovněž jej musel lovit z klece. „Bylo to těžké. Obzvláště, když v podstatě z první střely inkasujete,“ prozrazuje olomoucký gólman.

Olomouc ale špatný začátek nepoložil. Spíše naopak. Hanáků byl rázem plný led a ještě do přestávky stačili snížit na rozdíl jediného gólu. „Nakoply nás, kluci hráli fantasticky a pak jsem už skoro třicet minut nic neměl. Kladno sice mělo nějaké střely, ale nebylo to nic nebezpečného. Byli jsme jasně lepší,“ chválí své spoluhráče mladý slovenský gólman, jenž si nakonec dle oficiálních údajů připsal na konto 33 úspěšných zákroků.

Olomouc v baráži zdobí nesmírná bojovnost a výjimkou nebyl ani duel s kladenskými Rytíři. „Nemáme žádného Pateru, Kaberleho nebo Procházku, máme tady mladé kluky, kteří se chtějí někde dostat a je to pro nás velká motivace. Jdeme do toho srdcem, hlava nehlava a zatím se nám to daří,“ pochvaluje si Halász. Ačkoliv je Olomouc velice blízko extralize, snaží se krotit jakoukoliv euforii. „Před námi jsou stále tři zápasy,“ upozorňuje.

Otočit duel z 0:3 na 5:3 se nepodaří každý den a na domácích hokejistech bylo patrná velké nadšení. „To nemá smysl ani komentovat. Je to krása, nádhera. Když otočíte zápas proti takovému týmu jako je Kladno, tak máte obrovskou radost. Ještě když se podíváte na ta jejich jména,“ říká střelec první olomoucké branky Matěj Pekr. „Perfektní parta, víra, bojovnost a do toho skvělí fanoušci,“ jmenuje důvody olomouckých úspěchů.

Právě olomoučtí příznivci se postarali o fantastickou atmosféru, z níž běhal mráz po zádech. Poprvé v sezoně vyprodali plechárnu a ani za nepříznivého stavu neubrali na intenzitě fandění. „Hodně nás podrželi, byli naším šestým hráčem. Musíme jim hodně poděkovat, výhra patří hlavně jim,“ chválí šestadvacetiletý olomoucký útočník, jenž si ještě dlouhé minuty po závěrečné siréně po boku svých spoluhráčů užíval vítězné oslavy.