Některým hráčům a rodičům stačí, že jsou na mistrovství světa, kroutí hlavou trenér Veber

Tenhle turnaj je pro českou osmnáctku jako zlý sen. Výkon juniorů padá ke dnu, výsledky nepřicházejí. Nic nezměnil ani první souboj ve skupině o udržení, domácí reprezentanti sice nepostrádali snahu, nicméně na soupeře nestačili. Švýcaři se do té doby trápili, jenomže tentokrát stříleli důležité góly a hráli velmi aktivně. To se tolik zlepšili, nebo naopak Češi hráli tak mizerně? Vyberte si. Každopádně to byla tristní podívaná. "Turnaj ještě není u konce, nechci hodnotit, jestli to je z naší strany ostuda nebo neostuda. Ale po tom, co jsme předvedli, samozřejmě nemohu říkat nic pozitivního," reaguje Jiří Veber.

Hlavní trenér už s týmem zkusil všechno možné. Řval, šel na to po dobrém. Motivoval mužstvo. Povolil uzdu, pak ji přitáhl... Jenže všechno marné. Duel se Švýcary jenom podepsal to, co v Brně, Znojmě a Břeclavi český výběr předvádí. Jakmile Veber uslyšel dotaz, co mu po takovém výkonu běží hlavou, chvilku hledal slova. "Jsem zklamaný, naštvaný, smutný. Nevím, jak to přesně popsat," přiznává.

Elitní výběr se ocitl v totální frustraci. Kdo čekal, že hokejisté zaberou proti o poznání slabšímu soupeři, než je Kanada nebo Finsko, může být považován za nesvéprávného snílka. Osmnáctka za Švýcary zaostala, ani jednou nešla do vedení, vyrobila víc faulů. Než najít nějakou pozitivní věc, to je snažší hledat správnou cestu sibiřskou tajgou bez navigace.

Skupina o udržení klade velké nároky na psychiku. Tým, jenž toužil po play off, nemůže nic získat. Zato ztráty bývají maximální. A bolestivé. Stačí si vzpomenout, co v roce 2007 prožívala osmnáctka na mistrovství světa ve Finsku. Hokejisté tehdy začali skupinu dobře, ale pak se situace vyvinula tak, že šli bojovat o udržení, aniž by měli na kontě bonusové body. Ze dvou zápasů jeden ztratili - a poprvé v historii sestoupili.

Věřme, že tohle letos doma nehrozí, to už by byl opravdu vrchol! Junioři naštěstí zdolali Dánsko, elitní skupinu navíc opouští jediný tým. Ovšem Jiří Veber podobné úvahy neřeší na prvním místě. "Nekoukám na soupeře, ale na náš tým. Ani tentokrát jsme neuspěli. Klukům jsem věřil, a stále věřím, ovšem bohužel nám to tam skřípe," přiznává otevřeně.

Je škoda, že se v utkání se Švýcarskem dostal do vedení soupeř. Kdyby se trefili jako první Češi, mohlo leccos vypadat jinak. Na kdyby se nehraje, ale tyhle věci hrají velkou roli. "Šance tam byly, nepovedlo se nám však jít do vedení, což platilo i v předchozích utkáních. Promítla se psychika, na kluky padla trošku tíha. Jsou mladí, někteří si sice myslí, že hrají jako dospělí, ale tak to není. Zkušenosti nemají,"hodnotí.

Zdá se, že velkým českým problém je také uspokojení. Nebo chcete-li přístup. Zatímco hokejisté jiných mužstev dřou naplno, u domácí osmnáctky tohle tvrzení konstatovat nelze. Potvrzuje to i Jiří Veber. "Mužstvo jsme se snažili na motivovat, ale některým hráčům a jejich rodičům stačí, že jsou na mistrovství světa. Že se ukáží v tomto světle," pálí ostrými.

Nezbývá, než souhlasit. Trenéři musejí vědět, co mužstvo mohlo nebo nemohlo uhrát, jestli byla správně stanovená taktika, výběr týmu, zda fungovala patřičná chemie. Vždycky ale záleží především na hokejistech. Žijeme v začarovaném kruhu. Český mládežnický hokej má hromadu starostí, srovnání se světovou špičkou bolí každým rokem víc a víc. My se ale plácáme po ramenou, že přece není až tak zle. Letošní šampionát osmnáctek ještě není na konci, nicméně lepší už to nebude. Vystoupení skončí neúspěchem.

Letošní skupina hokejistů neobstála, v posledním utkání s Lotyšskem bude hrát o to, aby hokejisté potvrdili záchranu a aby aspoň ještě jednou slyšeli vítěznou hymnu. "Leží to na hráčích i na nás trenérech. Poslední zápas chceme vyhrát, bude to zase o přístupu," uzavírá Jiří Veber. Česká osmnáctka se s mistrovstvím světa rozloučí v pátek, duel s Lotyši startuje ve Znojmě od 15 hodin.