Nejlépe jsme hráli ve třetí třetině, říká střelec Irgl. Krajíček se rval, i když to není jeho obor

Čeští hokejisté chtěli vstoupit do domácího turnaje vítězstvím, jenže proti Finům je brzdila podobná bolest jako během minulé sezony. Tehdy neměl národní tým potřebnou produktivitu, tentokrát dopadl stejně. Jediný gól zařídil Zbyněk Irgl - útočník běloruského Minsku se prosadil až v ve třetí třetině za průběžného poměru 0:3. "Říká se, že tenhle stav je ošidný. Dáte gól, pak druhý - a může se to naklonit na vaši stranu. Nám se to ale tentokrát nepovedlo," lituje.

Irgl nastoupil v první formaci vedle Červenky a Jana Kováře. Tohle trio si vynutilo tlak, bylo aktivní. Finové mnohdy nestíhali kombinace zastavit jinak než fauly. Ovšem reprezentantům nešlo zakončení ani při přesilovkách, ty první dostali k dispozici už v prvním dějství. "My jsme nezačali moc dobře. Finové do toho vlétli, měli lepší pohyb. Tohle mělo být spíš naopak," říká kriticky Irgl.

Hokejisté nicméně postupně zvedli hlavu. "Jak šel čas, dostali jsme se do zápasu. Nejlépe jsme hráli ve třetí třetině," konstatuje. Utkání bylo pro domácí dost smolné. Aktivitu měli vysokou, střeleckou chuť taky. Počet 40 pokusů hovoří za vše. Jenže co naplat, když za Engrenem skončil jediný puk. V 53. minutě ho tam napálil Irgl, který po nahrávce od Červenky ukázal dravost a přesnou mušku.

Národní tým padl především vinou mizerné produktivity, vstup do náročné sezony nedopadl podle přání. "Loni jsme hráli výborně v obraně. A výsledky byly. Na 2:1 nebo 1:0 se dá uspět. Ano, sice jsme branek moc nedávali, ale také jsme jich tolik nedostávali. Teď nám Finové dali tři, což není dobré," připomíná. Úspěchy soupeře se narodily po odlišných akcích, vedení protivníka bylo svým způsobem dost laciné.

Češi se nadřeli mnohem víc, leč nemají nic. "Myslím, že výkon týmu byl dobrý, kluci bojovali. Nemůžeme to hodnotit negativně, ale porážka samozřejmě mrzí. Rozdíl byl jednoznačně v efektivitě. Z toho mála, co měli, dali Finové góly, nám se to nepodařilo," reaguje Alexandr Salák. Gólman ruského Petrohradu kapituloval nejprve z odražené střely. Pak po teči. A nakonec ho překonal Lehterä (podruhé v utkání), když přesně namířil k horní tyčce. "Chtěl jsem klukům pomoci, on to ale bohužel dobře trefil," povzdychne si.

Reprezentanti nic nezabalili, bojovali, snažili se o vyrovnání. Pomohli jim fanoušci, kterých dorazilo přes čtyři tisíce. A dali o sobě vědět! "Atmosféra byla dobrá," děkuje na dálku Salák. Když hokejisté odcházeli z ledu, publikum je odměnilo potleskem. Každý viděl, že hráči nechali v utkání maximum sil. Závěr byl v jejich podání strhující. Velké nasazení a odvahu prokázal také Lukáš Krajíček, zadák Minsku se ve druhé třetině pustil do rvačky s o hlavu větším rabacholem Osalou. A zápasil statečně.

"Nebylo to plánované. Stalo se, co se stalo," říká klidně. Osala se krátce předtím pošťuchoval s Čáslavou, byl zřejmě dost namotivovaný. Krajíčka vyzval poté, co Atte Engren ukryl kotouč v lapačce. "Bylo to rychlé. On dvakrát dorážel, sekl mě. Já mu dal krosček, on pak ránu. A rozběhlo se to," popisuje. Oba shodili rukavice, začala parádní bitka, v níž se bývalý zadák Philadelphie či Vancouveru držel srdnatě. I když to není jeho obor.

Krajíček ustál přetahovanou, rozdal pár ran, nenechal si přetáhnout dres přes hlavu. Postupoval jako klasický bitkař. "Ale já práč nejsem. Naposledy jsem byl v bitce ještě v Třinci, když jsme hráli proti Litvínovu. S Trávníčkem," vzpomíná. Tentokrát  neměl Krajíček čas hodnotit své šance, pustil se do Osaly po hlavě. "Možná to byla chyba. Naštěstí se nic nestalo. Snažil jsem se tam něco  vytvořit, nejsem typ hráče, který se pere. Ale když k něčemu takovému dojde, přece neuteču," uzavírá.