Nejdřív smlouva v New Jersey, pak šampionát. Jsem tvrdá palice, rozhoduju se podle srdce, tvrdí Jágr

Na jeho vyjádření se dlouho netrpělivě čekalo. Bude Jaromír Jágr? nebude? Vladimír Růžička doufal, že by elitní útočník mohl posílit národní tým pro mistrovství světa v Bělorusku, věc ale zůstávala otevřená. Teď už není. Olympijský vítěz z Nagana bývalému spoluhráči zavolal a potvrdil, že se startem počítá. V úterý odpoledne absolvoval v Praze první společný trénink a druhý den odlétá s výpravou směr Stockholm. Zatímco Rusové nasadí Ovečkina, Češi na posledním podniku Euro Hockey Tour představí Jágra, který měl prý o mistrovství světa jasno hned.

Zkušený útočník odmítá, že by měl v tomto ohledu jakékoli pochybnosti. "Abych to uvedl na pravdou míru. Já se nerozhodoval, věděl jsem, že pojedu. Musel jsem ale zařídit spoustu věcí v New Jersey. Dohadovali jsme se o kontraktu, mám tam pronajatý byt. Takže všechny tyto okolnosti, hlavně kde budu hrát příští rok, jsem musel vyřešit. A čekal jsem do posledního momentu. Teď už je to za mnou, proto jsem se mohl vrátit zpátky do Čech," vysvětluje.

Znamená to, že zůstáváte v New Jersey?
"Dá se říci, že jsme domluveni. Že příští rok budu znovu v Devils. Nová smlouva je znovu na rok."

Jste rád, že to takhle dopadlo?
"Z mého pohledu jsme měli mužstvo na to, abychom udělali play off. A věřím, že pokud se tam udělají jedna dvě změny, tak ten postup za rok zvládneme a možná se i dostaneme dál. Také proto, že máme perfektního trenéra, který je sice tvrdý, ale rozumí hokeji."

Zvažoval jste hodně start na mistrovství světa? Zvlášť po tak náročné olympijské sezoně?
"Když poslední dva týdny hrajete o play off, je tam stres a napětí, hrajete čtyři zápasy v šesti dnech - a pak to všechno najednou skončí. Dáte si týden dva volna, znovu to potom rozjett je hodně těžké. Vím, že to bude hrozné trápení. Deset dní, možná i nějaké zápasy na mistrovství světa... Ale nic jiného mi nezbývá, než tím projít. Na prvním tréninku jsem se cítíl hrozně, jenže nedá se nic dělat. Vydal jsem se na tuhle cestu a musím to nějak protrpět."

Trénoval jste v době od skončení základní části NHL?
"Párkrát jsem byl na ledě, něco jsem si udělal v posilovně. Ale všichni dobře víme, že společný trénink nebo zápasové tempo se nedá vůbec srovnat. Také proto chci jet na Švédské hry. Vím, že se budu trápit, ale pro mě je to jediná šance, jak se do toho dostat."

Chcete hrát všechny tři zápasy?
"Chtěl bych. Pokud neumřu hned po tom prvním, tak ano. Nebude to žádná hitparáda, ale nějak to snad zvládnu." 

Jak se dá zvyknout na širší kluziště?
"Jedině tady celý rok trénovat a hrát. Je to ohromná změna, zvlášť pro někoho, který váží 110 kilo a víc. Pokud má někdo osmdesát, tak by to možná takový problém nebyl. Ale když někdo váží přes metrák jako já, to se pak těžko rozjíždí. Prostor na ledě je mnohem větší než v Americe. Hokej je opravdu jiný." 

Co říkáte na českou sestavu? Je v ní spousta nových mladých hráčů. Nepřipomíná vám to Německo před čtyřmi lety?
"V roce 2010 jsem pár kluků znal... Víc než polovinu z tohoto mužstva jsem nikdy neviděl hrát hokej. Ale sledoval jsem výsledky, musím říci, že to jsou všechno výborní hráči. O budoucnost českého hokeje se nemusíme bát, talent tady pořád je. I když ti mladí třeba nemají taková jména jako kluci z NHL, tak hokej umí."

Tehdy na šampionátu jste se veřejně ozval směrem k hráčům, kteří start na MS z různých důvodů odmítli. Není teď situace trošku podobná?
"V Německu jsme prohráli s Nory 2:3 a snesla se kritika na hráče, kteří v daný moment udělali maximum. Myslel jsem si, že ta kritika byla nespravedlivá, a těch hráčů jsem se zastal. A řekl jsem, že ti jiní by se měli probudit. Že to není jen o nich, ale měli by jít příkladem ostatním. Kluci to pak brali tak, že jsme nakonec udělali zlato. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo nebyla... Ale i kdybychom nevyhráli, tak to mužstvo tam tenkrát nechalo úplně všechno, co mohlo."

V jaké hokejové pohodě jste teď přiletěl?
"Cítím se špatně z toho důvodu, že jsem měl čtrnáct dní volno. Pokud jsem v zápasovém tempu, hraju hrozně moc utkání nebo dost trénuju, tak se moje tělo neunaví. Mám to naopak."

Navzdory tomu jste ale zase v reprezentaci.
"Já jsem tvrdá palice, rozhoduju se podle svého svědomí. A podle srdce. Pak jsou hráči, kterým radí agenti, co mají dělat. Na druhou stranu musíme rozumět těm, co mají rodiny a malé děti. V tomhle mám výhodu, jsem sám a svobodnej. Stejně bych nic nedělal. Když je možnost reprezentovat, tak by z mého pohledu byla hloupost to odmítnout. Ale jak říkám: chápu hráče, co mají rodiny. Sezona je tak dlouhá a cestování tolik, že ta rodina se musí hráčům přizpůsobit. Nikomu nic nevyčítám."

V národním týmu jste byl naposledy při olympiádě v Soči. Je znát, že proběhlo dost změn?
"Je tady hodně věcí nových. Trenéři, doktoři. Maséři ne, ale jinak skoro všechno. Kdo tady nebyl čtyři roky, tak to pro něj není nic nového. Hráči, kteří v tu dobu jezdili, poznávají úplně jiné lidi."

Probírali jste už s trenérem Růžičkou vaše herní vytížení?
"Zatím jsme se o tom nebavili, ještě nebyl čas. Co by pro mě bylo nejlepší? Kdybych vůbec nehrál a při přesilovkách jen chodil před bránu, abych se nemusel pohybovat... Ale tak se hokej samozřejmě nehraje. Já se teď musím především dostat do herní pohody. Kdybych se měl rozhodovat podle toho, jak se cítím teď, tak se seberu a už mě tady nikdo nevidí. Ale mám na to deset dní. Jediná cesta, abych se cítil dobře, je tvrdá práce! Musím jít každé střídání naplno a doufat, že druhý den to bude lepší."