Nejdřív kotník, teď zlomená čelist. Snad už jsem si smůlu vybral, věří vítkovický Ondřej Roman

Kdyby se vyhlašovala anketa o největšího hokejového smolaře letošního roku, měl by slušnou šanci. Ondřej Roman je krátce po sobě znovu na marodce - v přípravném duelu proti Dánsku před mistrovstvím světa si nejprve zranil kotník, který pak léčil dlouhé týdny. Jakmile se zbavil jednoho zdravotního problému, přišel další. Vítkovického útočníka trefil na tréninku kotouč do obličeje tak nešťastně, že mu zlomil čelist. "Je to velká škoda, ale aspoň že se mi to nestalo v sezoně. Snad jsem si už veškerou smůlu vybral," přeje si výtečný ofenzivní technik.

K nešťastné události došlo minulý čtvrtek, jednalo se o klasickou náhodu, které se nedá jakkoli předejít. "Udělal jsem si to víceméně sám, puk mi do obličeje vlétl od hokejky. Bylo to na tréninku, hned jsem věděl, že je zle. Odvezli mě do nemocnice, kde vyšetření ukázalo, že mám zlomenou spodní čelist," popisuje.

Mohl dopadnout i hůř. "Doktoři mi naštěstí nemuseli v obličeji či puse nic rovnat. Čelist mi zdrátovali a řekli, že bych to měl mít zhruba čtyři až šest týdnů," reaguje. První dny a noci po úrazu byly bolestivé. "Ležel jsem v nemocnici a bral prášky na uklidnění. Dost jsem to cítil, teď už je to mnohem lepší," konstatuje.

Když hovoří, je mu hůř rozumět než normálně. Ale hlavně - při léčbě zlomené čelisti mohou pacienti jen tekutou stravu. "Jídlo do sebe dostanu pouze mezerou mezi zuby. Manželka mi všechno mixuje, není to nic příjemného. Už jsem zhubl asi dvě a půl kila, poslední dobou je to ale lepší. Zjistil jsem, co mohu jíst, a snažím se, abych dál váhu neztrácel."

Nešťastné zranění vyřadilo bývalého hráče organizace Dallasu z provozního zatížení minimálně na měsíc. "Nemohu hrát zápas, nemohu trénovat. Chodím do posilovny, kde makám s kondičním koučem Igorem Horylem na dolních lpartiích. Ale když obléknu brusle, po ledě se jen tak potuluju a střílím si na bránu. Hrát se s tím samozřejmě nedá, bylo by to příliš velké riziko," upozorňuje.

V závěru minulého týdne se měl původně zúčastnit letního kempu národního týmu v Edenu. Vinou zdravotních obtíží se však musel Roman omluvit. "Dost mě to mrzí. Mluvil jsem s klukama, kteří tam byli. Říkali, že to bylo super, tréninky se jim moc líbily. Já musím počkat. Uvidím, kdy budu moci naskočit. Jestli bych třeba stihl další kemp koncem měsíce v Rokycanech," uvažuje.

Roman se v elitním výběru uvedl velmi sympaticky. Ještě za trenéra Hadamczika hrál výborně na turnaji Karjala, pod koučem Růžičkou se jevil slibně v přípravě před světovým šampionátem. Na konci druhého utkání proti Dánsku si ale šikovný dispečer ofenzivních akcí zranil kotník a sen o velkém turnaji vzal za své. "Kotník jsem dostal do sádry, když k tomu připočtu rehabilitaci, marodil jsem docela dlouho. Musel jsem vynechat polovinu letní přípravy," potvrzuje.

Pak se vrátil a doháněl manko, když se začínal cítit optimálně, přišel nešťastný úraz v obličeji. "Co se dá dělat," mávne rukou. Ví, že si nadávkami ani lítostí nepomůže. "Zdrátované to budu mít asi měsíc, uvidíme, jak se mi bude čelist léčit. Na vážnější problémy jsem měl zatím štěstí, vyhýbaly se mi. Letos bohužel přišly dva krátce po sobě," dodává.

Nejhorší chvíle po zranění už má ale za sebou. "Myslím, že jsem dobrý pacient. Manželka se o mě stará, nejsem nijak protivný nebo netrpělivý. Je to v pohodě," poví. Chtěl by se usmát, ale nemůže. Čelist i tvář totiž okamžitě zabolí. "Ani mluvit moc nejde. Ale to se nedá nic dělat. Už se cítím mnohem lépe, i spát můžu. Když se mi to stalo, bylo to horší. Bez prášků bych se neobešel," uzavírá.