Nebýt problémů pokračoval by Michal Sup v Německu, po návratu na významné mety nemyslí

Má za sebou premiérovou sezonu v zahraničí, která však neskončila příliš dobře. Michal Sup (na snímku) figuroval s hokejisty Duisburgu od začátku nedávno uplynulého ročníku německé nejvyšší soutěže na samém dně tabulky, odkud se tým nedokázal odlepit. Hrozbu baráže odvrátilo až rozhodnutí představitelů DEL o tom, že nikdo sestupovat nebude. Hráči i fanoušci si mohli oddechnout. Jak se později ukázalo, ne na dlouho. Krátce po posledním utkání základní části totiž vyšlo najevo, že finanční potíže nedovolí Liškám, aby se ucházely o licenci v elitní lize našich západních sousedů.

Nedávno dokonce poslal soud oddíl do konkurzu a může se stát, že v Duisburgu se bude chodit až na třetí nejvyšší soutěž. „Klub nám to oficiálně oznámil až po sezoně,“ přibližuje. „Předtím jsme měli jen informace z druhé ruky, které nikdo z vedení nepotvrdil,“ vybavuje si ještě.

Z jeho slov vyplývá, že během rozehrané soutěže podobnému scénáři nic nenasvědčovalo. Hráči blížící se ekonomické problémy nikterak nepociťovali. „Měli jsme od klubu dům i auto, přišlo to až v závěru,“ líčí Michal Sup.

Na co pětatřicetiletý rodák z Prahy pomyslel, když se dozvěděl o krachu Duisburgu? „Jako první mi hlavou blesklo, co bude s mojí smlouvou,“ okamžitě vystřelí odpověď. „Měl jsem podepsáno na rok. Díky oboustranné spokojenosti by se spolupráce prodloužila nebýt těch financí,“ prozrazuje.

I přes trpký konec hodnotí německou zkušenost pozitivně. „Po hokejové stránce se to podobalo extralize, jen jsem poznal nové prostředí,“ srovnává. „Děti tam chodily do školy, takže jim to hodně pomohlo. Naučily se jazyk. Hlavně dcerka už umí hodně dobře. Míša tam hrál hokej. Dařilo se mu, dával hodně gólů, takže byl spokojený,“ usmívá se pyšný otec.

V téměř půlmilionovém městě ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko strávil pouze pár měsíců, přesto bude výsledky týmu Füchse i nadále sledovat. „Ale určitě nebudu každý den sedět u internetu,“ upozorňuje s úsměvem.

Novinky bude zjišťovat i u bývalých spoluhráčů s českým kořeny. V Duisburgu potkal dva. „Lukáš Lang podepsal krátce po sezoně v Mannheimu,“ zmiňuje dvaadvacetiletého brankáře a rodáka z Brna. „U Honzy Alinče zatím nevím, kam půjde,“ doplňuje stran zkušeného útočníka, který má v Německu velké renomé.

V Boleslavi se zatím rozkoukávám, ze Slavie znám Borise Žabku

Zahraniční kapitolu tedy uzavřel a přesunul se zpět do České republiky, přestože se rýsovaly určitě možnosti setrvání na západ od našich hranic. Možná poněkud překvapivě však nezamířil do pražské Slavie, kde hokejově vyrůstal, ale do Mladé Boleslavi.

„Oslovil mě Luděk Bukač, jestli bych měl zájem v Boleslavi hrát,“ popisuje prvopočátek nového angažmá. „Cítil jsem velký zájem, proto jsem se ani dlouho nerozhodoval. Ostatní kluby spíše sondovaly situaci, bylo to takové oťukávání,“ dodává.

Působení v kádru Bruslařského klubu vnímá Michal Sup podle vlastních slov jako začátek něčeho nové. „Beru to pozitivně,“ hlásí. „Na začátku se zatím jen rozkoukávám, pohromadě jsme zhruba tři dny,“ nechce se unáhlit s hodnocením prostředí.

V městě automobilů se potká s jedním starým známým, jinak nikoho z nových spoluhráčů blíže nezná. „Boris Žabka hrával ve Slavii,“ jmenuje další, tentokrát defenzivní, posilu Středočechů.

Záležitosti týkající se chodu týmu a kabiny prý čerpal převážně od maséra a kustoda, případné stěhování do Mladé Boleslavi prozatím neřeší. „Trénujeme dvakrát denně, takže mám pokoj na hotelu přímo u zimáku a večer jezdím domů. Dál se uvidí,“ naznačuje ostřílený harcovník.

Přestože působil v Německu, kde se týmy ke společné přípravě schází většinou až během prázdninových měsíců, nevypadl z českého koloritu. „Loni jsem byl domluvený se Slavií, takže jsem trénoval s ní,“ ohlíží se.

Změnil jsem číslo, ale nenapadlo mě, že budu mít stejné jako Petr Ton

S nováčkem O₂ extraligy 2008/2009 by se Michal Sup rád vyhnul bojů o záchranu, osobní ambice staví stranou. A to i přesto, že před nadcházející sezonou má na dosah dvě významné mety.

Pouhé čtyři trefy mu schází, aby vstoupil do elitní společnosti kanonýrů, kteří v nejvyšší soutěži a reprezentaci nasázeli 250 gólů. Pokud si připíše alespoň dva starty, zaokrouhlí počet extraligových zápasů na devět set.

„Když se o tom nemluví, vůbec na to nemyslím,“ reaguje skromně. „Každý den si to nehlídám a klidně nějaké góly oželím, když se bude dařit mužstvu,“ připojuje muž, který se v novém českém klubu rozhodl pro další změnu.

„Budu hrát se sedmaosmdesátkou, protože osmička mi visí pod stropem na Slavii a ve Spartě jsem hrál s osmnáctkou a osmadvacítkou,“ vysvětluje důvod nové kombinace číslic. Ta připomíná sparťanského útočníka Petra Tona, jenž podobně jako Michal Sup v řadě sezon platí za vynikajícího kanonýra. „Vidíte, to mě ani nenapadlo. Uvidíme, jak na tom střelecky budu,“ směje se na závěr.