Nazývají mě dědečkem a to mě právě motivuje, říká Jiří Šlégr. S Ručinským mají dohromady 84 let

I ve dvaačtyřiceti letech má legendární obránce Jiří Šlégr (na snímku vlevo) stále chuť vrátit se k vrcholovému hokeji. A pokračovat v bohaté kariéře má v plánu i další veterán Martin Ručinský. Oběma je přitom dohromady úctyhodných 84 let! „Hokejoví dědečkové“ se v pondělí připojili k litvínovskému týmu a poprvé v nové sezoně se sklouzli na ledě. "Rádi bychom si spolu ještě zahráli," říká Jiří Šlégr v rozhovoru pro hokej.cz.

Poté, co definitivně skončil na české politické scéně, se zkušený zadák Jiří Šlégr může naplno věnovat realizaci svého velkého snu – návratu na extraligové stadiony. Olympijský vítěz z Nagana a mistr světa doposud trénoval individuálně, ale už v pondělí se připojil k litvínovskému kádru, aby zahájil druhou část přípravy, která se odehrává na ledové ploše. „Samozřejmě jsem se už moc těšil,“ přiznává.

„Začátky ale nejsou vůbec jednoduché a trvá tak týden až čtrnáct dní, než se do toho člověk pořádně dostane,“ popisuje každoroční nelehké vstupy do druhé fáze příprav. Už jen zvyknout si na výstroj či brusle není rozhodně jednoduchou záležitostí. „Přestože máte vlastní výstroj, tak na začátku každé sezony vám přijde úplně cizí,“ potvrzuje jihlavský rodák, který má na kontě několik sezon v zámořské NHL.

Ačkoliv prozatím absolvoval pouhé tři tréninky, cítí se velmi dobře. „Tělo je sice ztuhlé, ale žádné problémy zatím nemám. Ale po dvou dnech na ledě se to skutečně nedá objektivně posoudit, moudřejší budu až tak za měsíc,“ zdůrazňuje Šlégr, který se do tréninku vrhl s parťákem Martinem Ručinským. Ten je v podobné situaci jako Šlégr a ve dvaačtyřiceti letech nadále touží oblékat litvínovský dres.

„Myslím, že je na tom zdravotně lépe než já,“ říká na adresu svého dlouholetého kamaráda, se kterým se vzájemně hecují. „Prakticky už odmalička,“ usmívá se Šlégr. „Rádi bychom si spolu ještě zahráli,“ doplňuje legendární obránce, který má za sebou dokonce i pořádnou porci startů v zámořské NHL, kde postupně hájil barvy Vancouveru, Edmontonu, Pittsburghu, Atlanty, Detroitu a Bostonu.

Ačkoliv má už to nejlepší za sebou, stále je plný chuti a elánu pokračovat, přitom na konci května oslavil už dvaačtyřicáté narozeniny. „Mám obrovskou chuť a vůli hrát,“ říká nebojácně. „Rozhodně si ale nechci nic dokazovat, mým cílem je pomoci litvínovskému hokeji. Když to nepůjde, tak jsem domluven s trenéry, že bych pouze trénoval, byl s týmem a pomáhal mladším klukům nebo těm, kteří by nehráli,“ poodkrývá.

Už v úterý večer sehraje Verva další přípravné utkání, v němž hostí pražskou Slavii, a třetí díl přípravného seriálu pokračuje ve čtvrtek na ledě Kladna. Jiřího Šlégra však fanoušci ještě na scéně neuvidí. „Řekl bych, že je na to ještě velmi brzo, potřebuji tak dva týdny potrénovat a až ke konci srpna nastoupit k prvním přípravným zápasům,“ myslí si Šlégr, který je se složením kádru spokojen. „Příliš se nezměnil a je v něm síla,“ hlásí.

Jeho věk je cílem častých narážek spoluhráčů, ostatně někteří z nich už věkově spadají do zcela jiné generace. „To je právě přesně to, co se mi na tom líbí, jak vás někdo pořád pošťuchuje, jestli dědeček bude hrát a podobně,“ usmívá se. „Pro mě osobně to je obrovská motivace a je potřeba ukázat mladším hráčům i nějaký směr,“ uzavírá.