Navrátilec Orsava pomohl Třinci ke skalpu Plzně. Byla to dobrá premiéra, říká spokojeně

V sedmnáctém kole Tipsport extraligy hostili Třinečtí Oceláři aktuálního mistra z Plzně. Po vyrovnané první třetině se Slezanům povedlo vsítit tři branky a dokráčet tak k pohodlnému vítězství 3:0. Premiérový start v letošním ročníku si na své konto připsal třinecký Jakub Orsava, jenž se asistencí podílel na triumfu domácího týmu.

Šumperský odchovanec si ve druhém přípravném klání Ocelářů poranil vazy v koleni, od té doby byl mimo zápasový rytmus. Po tříměsíční pauze se šikovný třinecký forward vrátil do extraligového kolotoče a hned v prvním zápase patřil k důležitým postavám třineckého vítězství. Akci založil akci, která vedla k první brance Ocelářů. Ta se v konečném zúčtování jeví jako vítězná.

Jakube, po zranění jste se vrátil do sestavy. Byl jste před zápasem nervózní?
„Panovala u mě taková ta zdravá nervozita, přeci jen to byl můj první zápas sezóny. Jak jsem ale skočil na led, tak to ze mě spadlo. Hrál jsem se super hráči v pětce, ti mi hodně pomohli. Trenér nás tak poskládal a já doufám, že to tak zůstane.“

V průběhu zápasu to vypadalo, jako byste s Polanským a Adamským hrál od začátku sezony...
„Možná se to tak zdálo, ale mě to tak vůbec nepřišlo. Párkrát jsem se cítil hodně zatavený, proto jsem absolvoval kratší střídání, abych ten duel vůbec zvládl. Premiéra byla dobrá. Vyhráli jsme, to mě těší.“

Ve druhé třetině jste dokázali Plzeň přehrát a nastřílet tři branky.
„To jo, ale v první třetině nám hosté pořádně zatápěli svými protiútoky. Musíme poděkovat Šimonu Hrubcovi, který nás hodně podržel. Pak se nám povedlo nastřílet branky a dotáhnout zápas do vítězství.“

V úvodním dějství jste ale mohl skórovat. Co se tam stalo?
„Polanský dával puk před bránu, kotouč ke mně doskákal přes brusle protihráčů. Bylo tam hodně místa, chtěl jsem střílet na lapačku. Bohužel jsem trefil jen bránícího hráče.“

Máte za sebou nejtěžší zranění v kariéře, jak to vůbec hokejista prožívá?
„Je to pravda, zranění kolene bylo mým nejhorším zraněním. Je to znát. Ta pauza je dlouhá, navíc tělu chybí zátěž. Je to potom hodně těžké dohánět. Ještě mám co dělat, abych byl ve stoprocentní kondici. Vidím to tak ještě na měsíc, než budu v dobré kondici. Tréninkem se to zápasové tempo dohnat nedá.“

Ruce vás ale poslouchaly.
„Ruce mi trochu ztuhly, soutěžní zápas jsem nehrál půl roku. Ta fyzička je ale nejdůležitější. Když tělo nemůže, tak neposlouchají ani ruce. V pauze to budu muset všechno dohnat, abych mohl hrát na sto procent.“

Teď vás čeká reprezentační přestávka, zůstanete v Třinci trénovat nebo absolvujete nějaký zápas v první lize?
„To ještě nevím. Musím se domluvit s trenérem, jestli budu trénovat s týmem, nebo nastoupím do nějakého zápasu v první lize. Nad tím jsem ještě nepřemýšlel.“