Návrat na led? O tom jsme se vůbec nebavili, říká Martin Hamrlík. Práce s mladými hráči ho naplňuje

Dlouhé roky válel v defenzivě Zlína, před rokem pak bojoval ve finále play off s Plzní. Obránce Martin Hamrlík (na snímku) tehdy v obrovské bitvě na vytoužený titul nedosáhl, po skončení strhujícího sedmého zápasu se pak rozhodl definitivně ukončit aktivní kariéru. Nyní už tak sleduje pouze z tribuny, jak jeho bývalí spoluhráči válcují ve finále brněnskou Kometu. "Klukům samozřejmě fandím. Ale jak už nejsem na ledě, nemám takové nervy," usmívá se Hamrlík, jenž kromě práce s mládeží ve Zlíně pomáhá i s rozvojem obránců prvního týmu.

Před dvanácti měsíci ještě Martin Hamrlík bojoval mezi mantinely, nyní už se na své bývalé parťáky dívá z tribuny. "To byly jiné emoce, když jsem byl na ledě. Teď jsem v klidu, možná je to i z toho důvodu, že to finále moc vyrovnané není. Přijde mi, že dominujeme. Z mančaftu cítím obrovskou sílu. Nechci to zakřiknout, ale myslím si, že by ten titul neměl utéct," konstatoval krátce před začátkem čtvrtého duelu Hamrlík.

Ačkoli pochopitelně přeje v boji o titul Ševcům, nervozita ho v žádném případě nesvazuje. "Už to totiž člověk nemůže ovlivnit jako hráč, vlastně jsem v pozici fanouška. Není důvod k nervozitě," vysvětloval. Během jednotlivých duelů nepřemýšlí o tom, jak by dané situace sám na ledě řešil. "Spíš se na to dívám z toho pohledu, aby kluci neudělali chybu. Držím jim pěsti, při každé naší šanci věřím, že z toho bude gól. Kriticky to ale nevyhodnocuju," dodal.

Martin Hamrlík ukončil bohatou kariéru po sedmém zápase loňského finále, zpětně svého rozhodnutí nelituje. "Jsem hrdý, že to letos snad vyhrajeme. Já jsem skončil na vrcholu, nemohl jsem si nic víc přát. Končil jsem doma v sedmém utkání finále, byl vyprodaný zimák. Sice jsme nevyhráli, ale takový je život. Jsem rád, že to nyní můžu sledovat z první linie. Celý rok jsem byl s klukama na ledě, když byli nějací zranění, tak jsem i na tréninku zaskočil v plné výzbroji. Dokonce mám i místo v kabině, kde jsem seděl celý život. Přijde mi to, že jsem ani neskočil. Svého rozhodnutí nelituju," potvrdil.

Před rokem naskočil do finálové série v dresu Plzně obránce Jaroslav Špaček, který vydatně pomohl západočeské defenzivě. Nic podobného však v případě Martina Hamrlíka nehrozí. "S Rosťou (Vlachem) jsme se o tom nebavili. Možná jsme na tohle téma trochu vtipkovali, ale vážně jsme to nerozebírali. Osobně jsem o tom vůbec nepřemýšlel, že bych měl naskočit," prohlásila dlouholetá opora zlínských zadních řad.

Trenéři ve Zlíně jsou nadšení, s mládeží se tu vždycky pracovalo kvalitně

K návratu na led zatím ani není důvod, Zlín ve třech finálových duelech inkasoval jediný gól, Ševci disponují unikátní skupinou mladých a nesmírně talentovaných zadáků. "Oni už hrají čtvrtou sezonu v extralize, výjimkou je Olda Kotvan, který nastupuje druhý rok. My hrajeme každý rok play off, takže oni už jsou zkušení. Sice jsou pořád mladí, ale mají odehráno spoustu kvalitních špílů. Většinu jsme byli na špici a pod tlakem, takže jsou na to zvyklí," připomněl Hamrlík.

Ten má možnost pracovat s mladými zadáky Zámorským, Matějíčkem, Urbancem, Řezníčkem či Kotvanem. Všichni už mají pevné místo v prvním týmu Zlína. "Už nemá smysl, abych tam něco nového učil Jirku Marušáka, ale ti mladí si nechají říct a poradit. Myslím si, že jsem dostal ve Zlíně velký prostor u áčka i juniorských kategorií. Byla to má první sezona, užil jsem si to," pochvaluje si jednačtyřicetiletý matador.

Někdejší hráč Springfieldu či Peorie tak může potvrdit, jak obrovský vzestup udělali v posledních letech ve Zlíně při práci s mládeží. "Trenéři tam jsou nadšení, dělají to dobře. Je to hodně o tom, že ti kluci, co tu jsou, jsou dva silné ročníky, sešlo se tak, že se všichni chytli a hrajou. Teď dá hodně práce tam zase někoho dotlačit. Protože tihle kluci jsou mladí, můžou tu hrát ještě deset roků a bude náročné pro ty nadané se tam dostat, není prostor," upozornil Martin Hamrlík.

Svojí novou roli si tak naplno užívá. "Ve Zlíně se s mládeží vždycky dobře pracovalo a já jsem rád, že dělá hodně, když za mančaft hrají domácí hráči. To mi přijde jako strašný rozdíl, že to nejsou žoldáci. Je rozdíl, když se vyhraje nebo prohraje, a jdete po městě, potkáváte bývalé učitele, lidi v sámošce vás poznávají, na benzínce, na sídlišti. Je to jiné, než když jste tam anonymní, pak tomu podle mě nemůžete odvést sto procent," konstatoval ostřílený obránce.

Práce s mladými hráči mě baví, chci si udělat trenérskou licenci

Jako trenér však Hamrlík nyní na zimním stadion tráví mnohem víc času, než tomu bylo v době aktivní kariéry. "Určitě je toho času daleko víc. Na to jsem ze začátku trochu připravený nebyl, pak se to srovnalo. Celou sezonu jsem měl pondělí, úterý, středa trénink od 6.30, juniorka, starší dorost, mladší dorost. Bylo zajímavé, že když jsem nemusel vstávat, tak jsem vstával, teď jsem musel a to se mi nechtělo. Ale pak jsem si zvykl a nevadilo mi to," vykládá pobaveně.

Hamrlík se chce v koučování dál vzdělávat, i proto má v plánu si zajistit trenérskou licenci. "Letos jsem to nestihl, přihlášku jsme podali, když už to bylo plné. Příští rok se přihlášky dávají do 25. února. Tam stejně musíte mít dva roky praxi, tak mi nic neuteče," prohodil Martin Hamrlík s tím, že by se raději věnoval mládežnickým kategoriím. "Mně přijde nejlepší kategorie mladší dorost, tam jsou ještě ohební. U té juniorky už se blbě odstraňujou všechny chyby, které se na nich napáchaly, když byli mladší. Tam by se měli učit nějaké systémy. Spíš mě lákají ty kategorie nižší než vyšší," potvrdil.

V průběhu sezony se hovořilo o tom, že by Hamrlík mohl naskočit ve druholigovém Přerově, nakonec na to ale nedošlo. "Byl jsem na jednom tréninku, ale už jsem na to nenašel vůbec čas. Bylo by to zase dojíždění a toho už jsem měl plné zuby. Jak rychle to vyletělo, tak rychle to spadlo. Každou středu jsme měli zápas s bývalými hráči, ale někdy jsem nešel, protože už jsem neměl ani chuť. Tím jsem se utvrzoval v tom, že když jsem si neudělal čas ani na ty staré pány, tak už jsem skončil včas, za deset minut dvanáct," uzavřel s úsměvem Martin Hamrlík.