Nastává doba Crosbyho. Hvězda Pittsburghu vyhrála ve druhé sezoně produktivitu

Každá epocha NHL má své hrdiny. Někteří zapadli, na jiné se vzpomíná dodnes. Předválečné období mělo Howieho Morenze. Pak přišel nezkrotný bouřlivák Maurice Richard. Bezmála tři desítky let ohromoval fanoušky svým důrazem Gordie Howe. Sedmdesátá léta objevila Bobbyho Orra. Následující dekáda řešila, zda je lepší Wayne Gretzky nebo Mario Lemieux.

Při plném vědomí ošemetnosti předčasných soudů se zdá, že řetěz zbožňovaných velikánů zámořského hokeje našel svůj další článek. Počátek nového milénia bude dobou Sidneyho Crosbyho.

Odehrál skvělý ročník. Od 13. prosince se usadil na trůnu pro vedoucího muže kanadského bodování a do konce sezony už před sebe nikoho nepustil. Překonal několik věkových rekordů. Mimo jiné se stal nejmladším hráčem, který kdy nasbíral 200 bodů; nebylo by však úplně moudré tyto zápisy přeceňovat, neboť v nich částečně těžil z data narození.

„Sid the Kid“ se narodil 7. srpna 1987 a do ligy tak vstupoval ve věku 18 let a zhruba dvou měsíců. Pro srovnání Alexander Ovečkin se narodil 17. září 1985, draft v roce 2003 tak už nestihl a i kdyby nakrásně žádná výluka nebyla, vstupoval by v roce 2004 do ligy jako čerstvě devatenáctiletý. To už měl za sebou Crosby svou první sezonu.

Přesto je bez debat v mnohém unikátní. Vyhrát produktivitu hned ve druhé sezoně se dosud podařilo jen Wayneu Gretzkymu. The Great One nasbíral v sezoně 1980-81 ve stejném věku 164 bodů, Crosby letos zvládl 120 bodů. Po přepočtu ze současného gólového průměru (5,88) na ten z ročníku 1980-81 (7,69) by bral Crosby 157 bodů. Při zohlednění současných početnějších soupisek se pohodlně dostaneme na srovnatelnou hodnotu. Přesto nešlo všechno úplně hladce.

„Těžký byl pro mě hlavně únor, kdy jsem dal jediný gól,“ řekl před několika dny do nastrčených televizních mikrofonů. „Nehodlám korunu pro vítěze kanadského bodování nikomu přenechat. Udělám všechno pro to, abych ještě nějaký ten bodík přidal a náskok udržel. Vyhrát bodování už ve druhém roce NHL by byl obrovský úspěch.“

Nezvykle otevřená slova. Ani Crosby se sice následně nevyhnul za uši tahajícím frázím o tom, kterak je nutné hlavně vyhrávat, přesto svou radost nijak neskrýval. „Snad to víc docením, až skončí sezona,“ řekl po závěrečném zápase s Rangers. Individuální statistiky mají svou nezpochybnitelnou prestiž a ty v NHL, pečlivě udržované už od roku 1917, zvlášť.

Nechme na hlavě, zda jednou přepíše pár Gretzkyho rekordů. S největší pravděpodobností nikoli, protože současná doba jednoduše brankovým rejům nepřeje. Radujme se z jeho hry. Z toho fascinujícího pohybu, herního přehledu a milimetrových přehrávek. Z nasazení a neutuchající soutěživosti.

„Vedle talentu, který zcela nesporně vlastní, je tu ještě jedna věc, co ho odděluje od největších hráčů téhle ligy,“ všímá si Brendan Shanahan. „Soutěživost.“ Pokud se zeptáte na Crosbyho samotných hokejistů, tak jako to nedávno udělal magazín The Hockey News, spláchne vás opravdová záplava chvalozpěvů.

V předběžném hlasování zhruba poloviny hráčů NHL byl 56% z nich označen jako nejlepší hráč. Druhý Joe Thornton dostal 8% hlasů, třetí Vincent Lecavalier 5%. „Je to ohromné,“ neskrýval spokojenost Crosby. „Zvlášť od hráčů, proti kterým hrajete. Mít jejich respekt pro mě znamená moc.“

V Pittsburghu si od něj hodně slibují. Je základním stavebním kamenem, budoucností týmu. Ale také atrakcí pro fanoušky. S jeho příchodem do města začali lidi na hokej zase chodit. V sezoně 2003-04 byl Pittsburgh s průměrným zaplněním haly kolem 70% v návštěvnosti až 30. klubem v NHL. Nyní je s 95,7% na 19. místě. Lidí přibylo v průměru skoro pět tisíc na utkání.

"Je úžasný,“ lebedí si generální manažer Ray Shero. „Je schopen přicházet stále s něčím novým. Až se někdy ohlížím po lidech kolem sebe a ptám se: ‚Viděl jsi to?‘ Sedět a dívat se na něj, je jedna věc, ale mít možnost vidět ho každý den trénovat, je neskutečné. Je to neuvěřitelný tréninkový hráč, stále se zlepšuje.“

Člověku se až tají dech, když si uvědomí, jak dobrý je už v devatenácti letech. Jak vysoko může ještě zamířit? Minimálně do pětadvaceti let se bude s ohledem na rostoucí biologický potenciál zlepšovat. I pak má dobře do dvaatřiceti šanci na sobě dál pracovat.

„Na svůj věk je velmi vyzrálý,“ říká Martin St. Louis. „Podle toho, jak bruslí, jak dominuje utkáním, rozhodně nevypadá na devatenáct let. Myslím, že on je důvodem, proč je Pittsburgh letos tak úspěšný. Je tím typem hráče, kolem kterého se dá postavit tým.“ Bude zajímavé sledovat, kdo si letos odnese Hartovu trofej pro nejlepšího hráče ligy. Často to bývá právě vítěz bodování, přímá korelace tady ale určitě není.

John Tortorella, trenér Tampy Bay, nedávno loboval za svého svěřence Vincenta Lecavaliera. Navrhoval jej po boku Martina Brodeura a Roberta Luonga, kteří měli určitě také vynikající sezonu. Crosbyho viděl na rozdíl od Martina St. Louise jako ještě nedostatečně zralého. „Nechci ho shazovat, ale nehraje oslabení, není na ledě v koncích zápasů, kdy se drží výsledek,“ vysvětloval svůj postoj.

Možná si na Hart Trophy skutečně ještě rok počká, nicméně v nominaci se zřejmě objeví. Proti Tortorellově trojlístku nejspíš právě na úkor Lecavaliera. Když to nakonec u odborníků nevyjde, hráči mu svou přízeň už najevo dali. A fanoušci? Řada z nich se nemůže dočkat nadcházejících sezon.