Našli jsme cestu, jak vyhrát, pochvaloval si plzeňský veterán Jaroslav Modrý

Hokejisté HC Plzeň 1929 pokračují ve spanilé jízdě. K utkání 43. kola O2 extraligy do Českých Budějovic museli vzít sedm juniorů, přesto ve značně improvizované sestavě stále bez kapitána Martina Straky získali dva cenné body a upevnili si pozici na čele tabulky. Vítězství 3:2 po samostatných nájezdech se nerodilo lehce, vždyť ještě čtyřiačtyřicet vteřin před koncem základní hrací doby drželi všechny trumfy Jihočeši, kteří vedli 2:1. V power play však vyrovnal obránce Modrý a jeho spoluhráči Kovář s Vampolou v nájezdech dokonali obrat. „Našli jsme cestu, jak vyhrát,“ pochvaloval si autor vyrovnávací trefy.

Poslední dvě minuty před třetí sirénou přitom vyslanci černé Plzně hráli bez vyloučeného útočníka Vampoly. Velkou naději na srovnání stavu neměli, ale udělali maximum. Ve vlastním oslabení zkusili hru bez brankáře a to se jim vyplatilo. „Je to sport, může se stát cokoliv,“ nechtěl nic dramatizovat Jaroslav Modrý. „Soupeř hrál trošku ustrašeně. Povedlo se nám zavřít hru v jeho třetině a vyvolat tam zmatek, pak jsme prostě vystřelili na bránu, gólman Turek měl zakrytý výhled a propadlo to tam,“ vylíčil situaci, kterou už ve svém dlouhém hokejovém životě viděl vícekrát.

Západočechům nezbývalo nic jiného než riskovat, na přemýšlení nebyl čas. „Viděl jsem, jak Michal Dvořák jde z rohu před bránu. Říkal jsem si, že moje střela se k němu ve skrumáži třeba odrazí. Hlavně jsem se snažil netrefit prvního hráče, který byl přede mnou. Měl jsem štěstí, puk prošel dovnitř,“ přidal Modrý podrobnosti ke svému úspěšnému zásahu.

Plzeňský obránce asistoval na budějovickém ledě téměř u všeho podstatného. V přesilovce pět na tři poslal kotouč Bendovi, jenž našel před Turkovou klecí Vampolu, vyrovnávajícího na 1:1. To bylo v šesté minutě utkání. Tři minuty předtím se Modrý nechtěně podílel také na vedoucím gólu domácích.

„Jo, jo, předcházelo tomu pár chyb, mohl jsem tomu předejít,“ hlásil se chlapsky k momentu, který úplně nezvládl. „Špatně jsem přečetl situaci. Před naší bránou byli dva protihráči, svázal jsem se s jedním a on to dobře nahrál za mne. Snažil jsem něco udělat alespoň hokejkou, ale srazil jsem si to do brány.“

Odchovanec budějovického klubu, v jehož dresu ale naposledy nastoupil v sezoně 1994 – 95, musel být s výkonem svého současného mužstva spokojen. „Nehráli jsme zase až tak dobře, ale našli jsme cestu, jak vyhrát. Na domácích bylo vidět, že se trošku trápí, chybělo jim sebevědomí. Měli plno šancí, ale nedokázali skórovat. Nám výborně zachytal gólman Pöpperle, podržel nás v těžkých chvílích a to asi rozhodlo,“ vypíchl nejpodstatnější věci.

Plzeňští trenéři museli záplatovat sestavu, do níž při množství zraněných začlenili sedm hráčů juniorského věku. „Pro mladé je to šance. Někdo jde dolů a jiný ho musí zastoupit. Kluci dostali prostor a mohou ukázat, co umí. Je to super, že jsou takhle pracovití a snaží se mezi nás dostat,“ kvitoval Modrý. Přidal i pochvalná slova na adresu početné skupiny plzeňských fandů, kteří v Budvar aréně své hráče podporovali a připravili jim bouřlivou děkovačku. „Jsou výborní, jezdí s námi po celé republice, klobouk dolů před nimi. A v Plzni? Tam je fantastická atmosféra, je to radost hrát tam hokej.“

Nejstarší hráč plzeňského týmu, za měsíc devětatřicetiletý Jaroslav Modrý, krouží po ledě s velkou chutí, jakoby vůbec nebyl znaven nekonečnými sezonami, plnými otloukání v zámořské NHL. „Chci si hokej ještě užít,“ vykouzlil úsměv. „Po loňském roce v Liberci, která se moc nepovedla jak z mého osobního hlediska, tak z toho týmového, se potřebuji naladit na správnou notu a spravit si chuť,“ dodal.