Národní tým sehrál výborný zápas, jeho vývoj hodně pomůže psychice, říká Jiří Kučera

Čtvrtfinále - zápas rozhodující o tom, jak odborníci i laici hodnotí mistrovství světa. V pořadí 76. šampionát historie hostí Finsko se Švédskem a právě proti výběru druhé jmenované země se v klíčové bitvě postavili svěřenci Aloise Hadamczika. Češi inkasovali jako první, ale třemi góly v řadě vývoj otočili. Jenže druhou přestávku orámovaly dva zásahy hráčů Tre Kronor, kteří nejprve 45 vteřin před vypršením druhého dějství snížili a stejný časový úsek potřebovali ze třetí části k vyrovnání. Postup ale národnímu týmu neunikl, zařídil jej individuální akcí Milan Michálek, jenž 29 vteřin před závěrečnou sirénou rozhodl lítý boj. „Kluci hráli výborně, ustáli nepříjemné momenty, což hodně pomůže jejich psychice,“ konstatuje Jiří Kučera, někdejší vynikající útočník a mistr světa z Vídně 1996.

„Musím říct, že už před zápasem jsem měl tušení, že tentokrát to vyjde. Neustále se opakovalo, že reprezentace vedená Aloisem Hadamczikem Švédy na vrcholné akci ještě neporazila, což zvyšovalo motivaci týmu podobně jako řeči Kanaďanů před zápasem se Slovenskem.

Oba týmy praktikovaly dvě třetiny systém jedna plus čtyři, kdy se hodně bránilo zejména střední pásmo. Nechci říct, že se hrál opatrný hokej, ale obě mužstva se snažila hlídat, aby se soupeř nedostával do rychlých protiútoků. Až ve třetí třetině se hra trochu otevřela a hrálo se víc nahoru-dolů.

Překvapilo mě, že Švédové nehráli tak agresivně, jak byli zvyklí. Sice dali první gól, ale náš národní tým rychle odpověděl a důležité bylo, že přidal ještě v první třetině i druhý gól. Bohužel pak přišly kritické okamžiky, při kterých se musím přiznat, že jsem si pomyslel, že je to špatné.

Chvíli před koncem druhé třetiny Švédové snížili, krátce po začátku třetí vyrovnali. V tu chvíli jsem si říkal, že budou psychicky nahoře, ale český tým nejhorší moment utkání perfektním způsobem ustál.

Řadu celků by něco takového položilo, ale kluci se dokázali rychle oklepat a začali být znovu aktivní, čímž nedovolili Švédům, aby přidali čtvrtý gól. Právě tohle považuji za jeden z klíčových okamžiků, který hodně povzbudí psychiku mužstva.

Nerad bych vyzdvihoval jednotlivce, ovšem dva hráče zmínit musím. Jednoznačnou hvězdou je Milan Michálek. Vítězný gól si vypracoval sám. Obral soupeře, dostal se do zakončení a provedl ho parádně. Byla to od něj opravdu výborná akce. Připomněl mi tím gól Martina Procházka z finále ve Vídni 1996.

K nejlepším na ledě patřil i Jakub Kovář. Chytal čtvrtfinále mistrovství světa vůbec poprvé v životě a zvládl ho na jedničku. Hrozně se mi líbilo, že předvedl vynikající zákrok přesně ve chvíli, kdy ho mužstvo nejvíc potřebovalo. Mluvím zejména o minutách po vyrovnání Švédů, ale i předtím držel tým, přestože Švédové ho nezasypali nějakou neskutečnou kanonádou.

Teď přijde na řadu semifinále a já očekávám, že se máme nač těšit. Z týmu to teď spadne a může myslet hodně vysoko. Každý bude v dalších zápasech předvádět úplně všechno, co v něm je, veškerá nervozita půjde podle mého stranou.

Samozřejmě je nutné krotit přehnanou euforii, ale povzbuzená psychika dokáže divy. Rozhodně bych se nebál ani toho, že tým bude muset na rozdíl od Slováků cestovat do Helsinek. Po vítězství ve čtvrtfinále mistrovství světa nikdo takové věci tolik neřeší. Když to přeženu a řeknu trochu v nadsázce, k dalšímu zápasu by tým klidně letěl do Číny nebo Japonska.“