Na výhru čekal 72 dní, černou šňůru zlomil hattrickem. Konečně to přišlo, oddechl si Nikola Gajovský

Útočník Nikola Gajovský (na snímku) rozhodně neprožívá jednoduchou sezonu. Střídavě nastupuje v extraligovém Chomutově a prvoligové Kadani, ovšem ani jednomu celku se zdaleka nedaří podle představ. Vítězných pocitů si proto v tomto ročníku příliš neužil. Ve středeční bitvě s Olomoucí mu už jako by došla trpělivost a dlouhé čekání na výhru, které trvalo nevídaných deset týdnů, zlomil hattrickem. „Na poslední vítězství si už ani nevzpomenu,“ hlásí.

Jeho poslední radost se datovala ke dni 11. listopadu 2013, tehdy si Kadaň na domácí půdě poradila s Havířovem. Jenže od té doby se čekání prohlubovalo stále víc a víc. „Člověk se tím hlavně nesmí ubíjet. Jakmile na to hodně myslíte, tak to není moc příjemné. Musíte prostě doufat, že se to otočí,“ vypráví sympatický útočník Nikola Gajovský, který v posledních týdnech střídavě nastupuje za extraligový Chomutov a prvoligovou Kadaň.

A když už se jeden z týmů radoval z vítězství, při vší smůle oblékal dres toho druhého. I proto se jeho vítězné čekání protáhlo na neskutečných 72 dní. „Tak to je už pořádně dlouhá doba. Jste hodný, že jste to za mě spočítal,“ hlásí s úsměvem na tváři. Přitom Kadaň byla v souboji s favorizovanou Olomoucí blízko další porážce, ovšem parádním závěrem otočila zápas. Nejprve srovnala těsně před třetí sirénou a obrat dokonala v prodloužení.

„Olomouc nepřijela v úplně nejsilnější sestavě, což nám trošku hrálo do karet, přesto má hodně silný tým. Myslím si, že jsme byli hladovější po vítězství a ukázali jsme, že umíme zahrát i dobré zápasy,“ popisuje středeční skalp jednoho z favoritů soutěže. „Ale jedno vítězství nás rozhodně nesmí uspokojit, naopak na něj musíme v dalších zápasech navázat,“ pokračuje odhodlaně šestadvacetiletý forvard, který se blýskl hattrickem.

Poslední třígólový zápis příliš dlouho v paměti lovit nemusel. „Shodou okolností se mě na to ptali už kluci v kabině. Bylo to vloni proti Šumperku,“ vyhrkne bleskově. Nejprve Draci, teď i Kohouti, jako by měl Gajovský políčeno na moravské celky. „To ne, je to spíše shoda náhod,“ usmívá se. Každopádně jej nemine nějaký příspěvek do týmové kasy. „Pokladník už ke mě přišel a smál se. Ale po částce jsem nepátral, nechám se překvapit,“ říká.

Zatímco na konci uplynulého roku se severočeskému celku vůbec nedařilo, v tom novém si na konto připsal už čtvrté vítězství, ačkoliv připsána má po kontumaci duelu v Berouně jen tři. Přesto ještě existuje teoretická šance na play off. „Stále je před námi skoro celá čtvrtina soutěže, takže o osmičku ještě zabojujeme,“ hlásí odhodlaně Gajovský. „Ale abych se přiznal, tak tabulku vůbec nesleduji. Ani vlastně nevím, na kterou se mám dříve koukat,“ přiznává.

Situace v boji o osmé místo se stále více a více zamotává a závěrečná kola první ligy proto slibují dramatickou zápletku. „Stále je o co hrát, pro diváky to bude rozhodně zajímavé,“ myslí si písecký rodák, jenž by na tuto sezonu možná nejradši zapomněl. „Není to příjemné, ale musíme to na obou frontách nějak uhrát,“ uvědomuje si Gajovský, který momentálně pendluje mezi Kadaní a Chomutovem. A jak vůbec náročné přesuny snáší?

„Ať se zeptáte kohokoliv, tak je to hrozné. Vždycky se jen sbalíte, někam jedete a ani pořádně nevíte, co si vzít za věci. Pak máte navíc stále jiné spoluhráče. Myslím si, že hráč se ani nemůže úplně stoprocentně soustředit na dva kluby. Čím jsem starší, tím to hůře snáším, takže už bych se chtěl někde usadit,“ přiznává na závěr povídání. Ještě náročnější časy jej navíc možná teprve čekají, Chomutov i Kadaň totiž mají sestupové starosti.