Na týmu byla znát pohoda, na náš hokej se mi hezky dívalo, chválí Jan Alinč

Český národní tým završil své vystoupení ve skupinách 75. mistrovství světa na Slovensku šestou výhrou za sebou, když na závěr osmifinálové skupiny v Bratislavě zdolal překvapení turnaje, houževnaté Němce. K jejich hokeji má velice blízko nedávno devětatřicetiletý útočník prvoligových Ústeckých Lvů Jan Alinč (na snímku), který sezonu 2005/2006 dohrával v Kolíně nad Rýnem, aby v následujících třech ročnících válčil v barvách Krefeldu a Duisburgu. „Pomohly nám sice dva šťastné góly, ale i tak se projevilo, že tenhle náš tým je o minimálně půl levelu jinde, než ten německý, který však taky předvádí výborné výkony,“ shrnuje rodák z Loun a účastník olympijského turnaje 1994 v norském Lillehammeru poslední duel skupiny E.

„Musím se přiznat, že normálně hokej po sezoně až tolik nesleduji, ale letošní šampionát mě v podání naše mužstva baví. Zápas s Německem měl dvě třetiny vysoké tempo, třetí dějství už vypadalo spíš jako tréninkové utkání.

To však nic nemění na tom, že na týmu byla znát herní pohoda. Bylo vidět, že se znovu vytvořila perfektní parta. Na náš hokej se mi zatím vždycky hezky dívalo, což platilo i tentokrát, přestože hodně pomohly dva šťastné góly po odrazech od německých hráčů.

Ti znovu ukázali, že jejich síla je hlavně ve výborném pohybu a přímočarosti. Jsou rychlí, nekomplikují si život a hrají jednoduše. U nás si lidé myslí, že se v Německu hraje hokej prvoligové úrovně, ale ono to tak už dlouho není, o čemž jsem se přesvědčil sám, když jsem tam působil, a dokazují to i výsledky vzájemných střetnutí německých a českých klubů. Jejich výsledky mě proto nepřekvapují.

Němci sice mají řadu kanadských hráčů a trenérů, od nichž si berou některé atributy, ale jinak jsou němečtí hráči velice šikovní. Tentokrát se po třetím gólu mohlo projevit, že už se v podstatě o nic nehrálo. Mladý německý tým určitě nic nevypustil, ale podvědomě měl v hlavách, že se nechce nikdo zranit.

Kvalita a herní vyzrálost na naší straně zkrátka jasně dominovaly. Myslím, že v tuhle chvíli je mnohem důležitější než výsledek fakt, že kluci zranění v zápase s Ruskem budou k dispozici pro čtvrtfinále. Navíc další úspěch ještě posílí sebevědomí mužstva, které však určitě nebude létat někde v oblacích, neboť v jeho středu je řada zkušených borců. Ti si to ohlídají.

Za důležité považuji, že se k výborně hrajícímu útoku Patrika Eliáše přidává i formace Tomáše Plekance, který je neuvěřitelně všestranný. I když se mi v utkání líbili všichni naši hráči, vyzdvihl bych právě tohoto útočníka a obránce Marka Židlického.

Naopak trochu se podle mého trápí Roman Červenka. V extralize i Rusku dokázal, že je vynikající hokejista. Je zvyklý dávat góly, což se mu teď tolik nedaří. Věřím ale, že to v pravý čas protrhne, a pak se rozjede.

Teď už bude všechno směřovat ke čtvrtfinále, kde náš tým čekají Spojené státy. Na letošním mistrovství jsem jejich zápasy neviděl, ale dá se přepokládat, že budou podobně rychlí a přímočaří jako Němci. Naši hráči si jen musí dávat pozor, aby na ně Američané nevlétli a nezaskočili je jako Rusové po zákrocích Arťuchina. Po nich se totiž naše hra dost změnila.

Máme však výborné brankáře a ti jsou základem pro jakýkoliv úspěch, což ukazuje i příklad Němců. Tomuhle týmu bych přál, aby vystoupal až na vrchol, ale k tomu je zapotřebí i notná dávka štěstí. Nicméně kluci to zatím zvládají perfektně a já věřím, že jim to vydrží.“