Na tři góly se semifinále nedá vyhrát, konstatuje orlovský kapitán Martin Potočný

Hokejistům Valašského Meziříčí se podařila dokonalá odveta za loňské semifinále play off. Právě v této fázi soutěže totiž oplatili hráčům Orlové vyřazení z loňska. Všechny tři duely byly velmi vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. V tom úvodním měla Orlová několikrát možnost rozhodnout v samostatných nájezdech, v odvetě padl první gól až v samotném závěru. Ani v tom třetím a posledním neměli hráči útočně naladěného celku přesnou mušku. Jediným střelcem byl kapitán týmu Martin Potočný. Ze své poslední trefy v soutěži ale příliš nadšený nebyl.

Sezona pro vás skončila, ale radost z toho určitě nemáte.
„Ano, chtěli jsme hrát déle.“

Prý jste trénovali dvoufázově a cílem bylo minimálně vítězství ve druhé lize?
„Přizpůsobili jsme tomu tréninky i skladbu týmu. Hráli jsme na čtyři lajny a chtěli jsme jít do finále.“

Hráli jste na čtyři pětky, ale soupeř vydržel se silami až do konce.
"Vydržel, ale bylo to na tři zápasy. Kdyby se série protáhla, možná by se ty čtyři lajny projevily. Ale na tři góly ve třech utkáních postoupit, to prostě nejde. Střelecká pohoda a štěstí nás opustily zrovna v semifinále, bohužel.“

Série se asi rozhodovala v penaltovém rozstřelu v úvodním utkání?
„Asi by se to takto dalo říci. Měli jsme na hokejkách pět mečbolů. Kdybychom ten první zápas vyhráli… I v tom druhém to bylo až do 55.minuty 0:0. Bylo to o tom, kdo dá první gól. Je ale pravda, že jsme v této sérii ani jednou nevedli. V play off to tak většinou je. Kdo dá první gól, ten tahá za delší konec.“

Potkala se sice vyloženě útočná mužstva, ale přesto padlo minimum branek.
„Obě mužstva se dobře znají. Možná polovina hráčů z obou týmů spolu někdy hrála. Vloni jsme se potkali v semifinále, letos jsme proti sobě odehráli čtyři zápasy, teď další tři. Prostě se dobře známe, víceméně není co vymýšlet. Je to o momentální pohodě, o štěstí, a to jsme my tentokrát neměli.“

Bylo vidět, že po přestřelkách v základní části hrála obě mužstva úplně jinak…
„Ano, připravovali jsme se na Meziříčí s tím, že nemůžeme dopustit, aby k takové přestřelce zase došlo. Hráli jsme ze zabezpečené obrany. Dušan Šafránek byl opravdu skvělý. Škoda, že jsme mu nepomohli více. Chyběly nám prostě vstřelené góly.“

Váš souboj byl možná předčasným finále soutěže?
„Nevím. Ta čtyři mužstva, tedy Valmez, Přerov, Hodonín a my jsou naprosto vyrovnaná. Vzájemné souboje byly ozdobou soutěže a nezbývá než si přát, aby takových bylo víc a víc.“

V takových utkáních rozhodují maličkosti…
„Oslabení, přesilovky a takové to štěstíčko, kdy se vám puk odrazí na hokejku… To jsme my teď neměli.“

Nedá se říci, že by mělo Meziříčí větší žízeň po úspěchu, když jste ho loni v semifinále vyřadili?
„Nevím, vyhecované to bylo z obou stran. Dneska jsme všichni cítili, že to bylo hop nebo trop. Buď to vyjde, nebo je konec sezony. První zápas byl skoro na krev, to bylo nahoru-dolů. Ten druhý, to byla taktika, vycházelo se ze zajištěných obran. Možná měli větší vůli po vítězství. Zkrátka se na jejich stranu přiklonilo střelecké štěstí. To asi rozhodlo.“

Já jsem viděl dva rozhodující momenty. Prvním byl gól na 2:1 sedm vteřin před koncem druhé třetiny. V takové situaci se musí kotouč jak se říká sníst, schovat, vyhodit…
„Přesně tak. Měli jsme puk na holích, ale hráli jsme s ním u nás v třetině dlouho. To jsou ty okamžiky, ty maličkosti, které rozhodují o zápase. Dostali jsme gól a Valmez si to pak pohlídal.“

Druhým pak byl přesilovky. Ne že by jich bylo moc, ale hráli jste je bez střelby, špatně.
„Nešly nám, nešly. Soupeř do nás šel, věděl, že bude rozhodovat rychlý přístup. S tím jsme se dneska nevyrovnali. Taky se nám rozpadla sestava…“

Ano, Robert Najdek po první třetině odstoupil. Proč?
„Celý den jej bolela hlava, hrál se sebezapřením. Zkusil to, ale nešlo to. Tím pádem jsme museli rozhodit dvě lajny, ale na to se nevymlouváme. Dneska nám to nešlo včetně přesilovek.“

Jak teď sezonu zhodnotíte?
„Po základní části čtvrtí, skončili jsme v semifinále… Chtěli jsme výš.“