Na synovi jsem si vyzkoušel trenérské metody. Hraje tvrdším stylem než já, říká Leo Gudas

Na přelomu 80. a 90. let minulého století patřil k nejlepším tuzemským obráncům. Leo Gudas vynikl v pražské Spartě, s reprezentací se zúčastnil olympijských her, mistrovství světa i Kanadského poháru, okusil několik zahraničních angažmá. Po skončení kaiéry se dal na trenérskou práci, ještě na začátku letošní sezony působil coby asistent v Mladé Boleslavi, po říjnovém odchodu z funkce se ale od hokeje trošku vzdálil. "Momentálně pomáhám manželce v penzionu, který vlastníme v Berouně, také chodím na led s místní starou gardou. Říkají si Felbabka, což byl klub, jenž v 50. letech bojoval o nejvyšší soutěž," konstatuje.

Brusle obouvá dvakrát týdně, tedy pokud nehraje exhibiční zápasy za národní tým veteránů. Od nové sezony by se Leo Gudas rád znovu trenérsky zapojil, zatím na dálku sleduje syna Radka, jenž působí na farmě Tampy Bay, nebo vypomáhá v penzionu se vším, co je třeba. "Připravím snídaně, uklidím, také si opráším znalost jazyků při komunikaci s hosty," usmívá se.

Jeho jméno si dobře pamatují fanoušci jak doma, tak v mnoha evropských zemích. Gudas patřil k elitním bekům, udivoval tvrdými střety, nasazením, bojovností. A třeby i kudrlinami, které se mu kroutily pod přilbou. S hokejem začínal v Liberci, odkud se dostal do juniorských reprezentačních výběrů. "Dlouho jsem býval spíš náhradník, vypadalo to, že moje kariéra bude stát za prd. Pak si mě vzal do parády tatínek. Řekl mi, že pokud to nechci dělat pořádně, nemá to cenu. Zvolil dost drastické metody, ovšem měly efekt," děkuje na dálku.

Prvního sparťanského titulu si vážím víc

Gudas nastartoval cestu vzhůru. "Do roka nebo do dvou jsem byl ve výběrech, když mi bylo sedmnáct, ozvala se s nabídkou Sparta. Dostat se tehdy do kádru nebylo jednoduché, starší hráči nikoho moc nepouštěli. Mně se to povedlo, později přišli další kluci jako Luboš Pázler, Petr Hrbek, Martin Maškarinec," připomíná. Sparta pod trenérem Wohlem omládla, našla schopné válečníky. Tým předváděl hodně důrazný hokej, brzy se dostavily výsledky.

V roce 1990 slavil Gudas se Spartou mistrovský titul, za další tři roky další. "Víc si vážím toho prvního, v týmu jsem strávil celou sezonu. Byla to nádhera. V roce 1993 jsem přišel až na play off, navíc jsem nenastoupil do posledního finále proti Vítkovicím. Aleš Flašar mi trošku pochroumal rameno, pak jsme spolu jeli na mistrovství světa do Německa," hlásí. Ze Sparty se brzy odrazil do federální reprezentace, bojoval už o olympiádu v Calgary, nastálo získal místo během následného ročníku 1988-89.

"Když se vracím k jednodlitým turnajům, vybaví se mi nejprve první šampionát. Bylo to ve Švédsku 1989, otvírali jsme tenkrát halu Globen. Pak si moc vážím olympiády v Albertville, Kanadského poháru, dalších mistrovství světa," vypočítává. Leo prožil s elitním týmem dobu bronzovou, mužstvo bylo několikrát blíž většímu výsledku, ovšem za jeho éry to nikdy nedopadlo. "V Praze 1992 jsme prohráli po nájezdech semifinále s Finy, rok poté nás pro změnu v prodloužení vyřadili Švédové. Já si pak zlomil navikulárku a do nároďáku se už nedostal," říká bez stopy smutku.

Nabídka z Calgary, krásné dva roky ve Finsku

Na mezistátní scéně prožil hezkých pět let. Gudas sehrál 102 reprezentační utkání, nastřílel 13 branek, celkem startoval na pěti šampionátech, doma má včetně té olympijské pět bronzových medailí. Leccos mohlo být jinak, kdyby odešel do NHL. "V devadesátém jsem dostal nabídku od Calgary. Flames mě draftovali, ale nebylo to úplně konkrétní, navíc já si říkal, jestli mám vůbec šanci dostat se do prvního týmu. V Calgary tehdy panovala silná konkurence, tým krátce předtím získal Stanley Cup. Na farmu se mi úplně nechtělo," přiznává.

Nyní po letech ho to trošku mrzí, ale byla jiná doba. Gudas patřil k oporám národního mužstva, bylo mu pětadvacet let, raději zvolil odchod do Finska. "Dva roky jsem strávil v Jyväskylä, moc se nám tam líbilo. Před dvěma lety jsme tam v létě odjeli se synem trénovat a já po dlouhé době zase potkal řadu starých známých. Třeba Risto Dufvu, který nám tehdy dělal třetího brankáře a nyní je uznávaným trenérem. Na Finsko nedám dopustit," přísahá.

Zajímavé štace se posléze střídaly téměř každý rok. "Dobré období jsem prožil ve Skandinávii, spokojený jsem byl v Mnichově. Pobyt ve švýcarském Bielu ovlivnilo, že jsem se po šesti zápasech zranil a tři měsíce pak nemohl hrát. Rok jsem prožil i v Norsku, za tým Spectrum Flyers tehdy hrál norský reprezentační rekordman Tommy Jakobsen nebo bratři Tryggové, kteří startovali na mnoha šampionátech." Do jeho hokejového životopisu patří rovněž štace ve švédském celku troja Ljungby, německých týmech z Augsburgu nebo Heilbronnu.

Kdo ví, jak by dopadl jeho hokejový příběh, kdyby zamířil k Plamenům z Calgary. Proti týmu z NHL si zahrál v září 1989 za československou reprezentaci, když Flames krátce po zisku Stanley Cupu dorazili do Prahy. Gudas předvedl pár ostřejších zákroků, načež ho soupeři začali pořádně nahánět. "Především Gilmour, ale i ostatní. Nieuwendyk, Otto a další," vzpomíná. Možná právě tehdy zaujal klub natoiik,  že ho necelý rok poté draftoval. Ale zámořskou ligu nikdy nezkusil. "Tím víc to teď přeju synovi, doufám, že se to Radkovi někdy podaří," doufá pyšný tatínek.

Syna bych na ledě potkat nechtěl!

Gudas mladší má za sebou dva starty na šampionátu dvacítek, momentálně hraje na farmě Tampy Bay. "Byli jsme se tam nedávno podívat s mým tatínkem, viděli jsme Norfolk šestkrát doma. Nemuseli jsme nikam cestovat, Radka navíc dvakrát vyhlásili hvězdou zápasu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme mu s mým tátou vyvářeli, ale já měl ze syna každopádně radost. V Tampě je letos velká konkurence, nedávno získali dalšího beka, Radko je pořád ještě junior. Myslím, že šanci dostat se do prvního týmu by mohl mít příští rok, ale nezlobil bych se, kdyby to bylo už teď," říká.

Pamětníci, například Jaromír Šindel, tvrdí, že Radko hraje ještě tvrdším stylem, než jaký převáděl Leo. "Myslím si to také," souhlasí Gudas starší. "Já převedl něco ostřejšího jen občas, Radko udělá během jednoho střídání třeba pět hitů. Je to velmi fyzicky náročné," zmiňuje. Kroky svého potomka výrazně ovlivnil. "Na Radkovi jsem si zkoušel trenérské metody. Studoval jsem trenérskou školu a pak na synovi aplikoval některé záměry. Potěšilo mě, že to mělo efekt, při testech ve Finsku trhal Radko rekordy fyzické připravenosti. Dneska hraje tak, že bych ho na ledě potkat nechtěl," skládá poklonu.

Leo bedlivě sleduje i kariéru dcery Karolíny, která na sebe upozornila například na tanečním parketu při slavnostní exhibici tenisových legend na Žofíně. Má umělecké i pěvecké předpoklady. "Karolína je naše zlatíčko, když zmizel Radko, jsme s manželkou hlavně s ní. Získala roli v Semaforu, tancuje, zpívá, letos ji navíc čeká maturita. Bude dělat příjimačky na vysokou, prožívá moc důležitý rok. Je šikovná, dělá nám radost. Stejně jako Radko," uzavírá spokojeně.